RECENZE: Proč antikomunista Jan Novák vidí Milana Kunderu tak kriticky

Snad žádná biografie není absolutně pravdivým zachycením lidského života, tedy ani kniha Kundera: Český život a doba. Jan Novák v ní nabízí vlastní, nutno dodat velmi kritický pohled na světoznámého spisovatele.

Můžete ho nesnášet, obdivovat, posmívat se mu, hájit ho. Milan Kundera prostě není tuctovým spisovatelem. Sám usiluje o to, aby se o něm vědělo málo, touží být hodnocen za své dílo, ne činy. 

Škodolibý Novák tohle moc dobře ví, chce ukojit čtenářovu i svou vrozenou zvědavost a Kunderovu snahu cupuje na kousky. Nabízí z jeho života události klíčové i bezvýznamné, často pikantní.

S hodnověrnými zdroji si nemusí lámat hlavu, a tak slídí u přátel z mládí, jejichž skomírající paměť dávno utrpěla šrámy. Bez širšího kontextu hodnotí Kunderovu korespondenci a v neposlední řadě nekriticky pátrá v archivech StB, organizace schopné poškodit člověka nadosmrti ať informacemi pravdivými, či vylhanými.

Není třeba znát do nejhlubších podrobností spisovatelův život. Ale zajímá nás, magnetizuje, fascinuje. Přes problematické zdroje a ještě problematičtější způsob jejich zpracování je proto sonda do Kunderova života cenná.

Novákova biografie neaspiruje na literárně teoretické dílo, přestože nabízí poměrně trefné rozbory spisovatelovy rané poezie i prózy. Kdo má autora Žertu nastudovaného, nedozví se kromě útržků z estébáckých svodek a Novákových osobních rozhovorů s pamětníky nic nového. 

Pravdou však je, že Češi si zaslouží vlastní Kunderovu reflexi. Jistě, Novák Kunderu odsuzuje, vysmívá se mu, šíří o něm drby. Na druhé straně jej v mnohém respektuje, dokonce chválí, i když obdiv raději vkládá do úst Kunderovým kolegům či známým.

Z textu logicky tryská antikomunismus, z 50. let se Novákovi dělá zle, opovrhuje budovatelským nadšením, právem se mu hnusí justiční vraždy, nesvoboda a teror. Od emigranta z roku 1969 se nedá očekávat porozumění, natož odpuštění Kunderových mladických omylů.

Z Novákovy pozice je to přirozené, přesto: není jeho výsměch Kunderovým básnickým agitkám pouze nepochopením převleku, v němž byl mladý básník nucen vystupovat, aby neskončil jako zástupy jiných promarněných talentů na periferii společnosti? Nepřišel by svět bez Kunderovy přetvářky o autora Směšných lásek? Zůstal by Kundera bez bolševického pokrytectví věrný literatuře?

Na to Novák neodpovídá a raději se sníží k rodinné diagnóze, že za vším Kunderovým budovatelským elánem, za jeho mindráky i ambicemi stojí spisovatelův mocný otec – straník, který vodí talentovaného, leč neoriginálního synka za ručičku. 

Vyloženě trapně působí autorova úvaha o tom, že Kunderův otec předal synovi brněnský komplex méněcennosti. A Kunderova touha po penězích? Prostě čistý bulvár. Novák se dokonce ptá: „Nestojí finanční ohledy již od mládí u kolébky Kunderovy tvorby?“ Protiotázka závistivci: Psal by Novák Kunderův životopis bez nároku na honorář?

Kundera: Český život a doba

65 %

Jan Novák

Ke knize lze mít tisíc výhrad, ale má i dalších tisíc předností. Dá se přečíst jedním dechem, má výbornou stylistiku, nabízí skvělé vedlejší příběhy o napráskaném Dvořáčkovi, Fučíkovi nebo Zahradníčkovi, neotřele analyzuje postavy z Kunderových děl a hledá jejich předobrazy v jeho reálném životě, má dynamiku, přináší momenty překvapení. 

Škoda, že končí v 70. letech. Na pamflet o Kunderovi ve Francii si budeme muset zřejmě ještě nějakou dobu počkat. Snad to bude stát za to.