Milují ji i čeští čtenáři. Poprvé vyšla 6. dubna 1943 v USA s ilustracemi samotného tvůrce - francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. A od té doby se stále nové generace výtvarníků a filmařů touží zmocnit jejího půvabu.
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Jedna z nejznámějších vět této knihy hovoří o umění dívat se srdcem, vidět do hloubky věcí a předat své poznání laskavou a poetickou formou, které je hlavním rysem všech knih Saint-Exupéryho - humanisty, spisovatele a průkopníka letectví.
S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, kterým je samotný Saint-Exupéry. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, vedou spolu rozhovor. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. Ve dvaceti sedmi krátkých kapitolách tak čtenáři odkrývají jímavý příběh Malého prince, v textu plném metafor a přirovnání.
Kresby Saint-Exupéryho jsou reprodukovány ve většině vydání této knihy. Autor, který zmizel během průzkumného letu nad Středozemním mořem v červenci 1944, se dožil pouze vydání knihy v USA v anglické a francouzské verzi.
Na interaktivní výstavě ilustrátorky Podzimkové ožívá svět Malého prince |
Natolik se ale sžil s princovým příběhem, který se nakonec po počátečním váhání rozhodl ilustrovat, že si čtenáři nakonec pletli jeho život s osudem hlavního protagonisty knihy, prozradila Anne Monierová-Vanrybová, pořadatelka loňské výstavy v pařížském Muzeu dekorativních umění, kde byl poprvé ve Francii k vidění původní rukopis Malého prince.
Ten stvořil aristokrat, spisovatel a záložní pilot Saint-Exupéry na začátku druhé světové války během pobytu ve Spojených státech po kapitulaci Francie. Odjel tam se záměrem přesvědčit tamní vládu, aby vstoupila do války proti nacistickému Německu. Uprostřed osobních otřesů a zrazujícího zdraví vytvořil příběh o osamělosti, lásce a ztrátě, ve formě Malého prince, který spadl na planetu Zemi. Psychologové tvrdí, že Saint-Exupéry v této knize rozmlouvá se svým vnitřním dítětem.
Na rukopisu pracoval v roce 1942 v New Yorku a Asharokenu, vesnici na Long Islandu. Když pak následujícího roku odjel z USA do severní Afriky, aby se tam zapojil jako pilot do bojů druhé světové války, svěřil rukopis své přítelkyni, novinářce Sylvii Hamiltonové. Ta ho v roce 1968 prodala newyorské Morganově knihovně, která vloni rukopis zapůjčila již zmíněnému Muzeu dekorativních umění v Paříži.
Celosvětově se už této knihy prodalo na 140 milionů kopií, byla přeložena do více než 460 jazyků a dialektů. Dočkala se adaptací do všelijakých podob včetně audionahrávek, divadelních her, filmů či baletu. V roce 2008 vznikl i grafický román, který podle knihy nakreslil francouzský výtvarník Joann Sfar. O pozdější světové proslulosti Malého prince se ale jeho autor nedozvěděl. V roce 1944 odjel do severní Afriky a znovu se pustil do létání jako člen výzvědné letky Svobodných Francouzů. Velitelé mu povolili osm startů. A z posledního, 31. července 1944, se nevrátil.
Motl objasnil Exupéryho smrt, kamarádil se synem nacisty. Toužil být hercem |
V českém překladu vyšlo toto nadčasové dílo poprvé v roce 1959, a od té doby bylo pořízeno mnoho dalších překladů a vydání, v některých letech vyšla kniha i vícekrát.
Jedno pozoruhodné vydání z nedávné doby (2019) doprovází fotoilustrace Elišky Podzimkové, pořízené na Islandu: „Od začátku jsem na sto procent věděla, že bych chtěla fotky k ilustracím fotit právě na Islandu. Příběh Malého prince je krásně melancholický, čistý a tajemný, stejně jako tenhle severský drsný ostrov plný mýtů a rozlehlých mechových polí. Vypadá to tam trochu jako na jiné planetě. Nebo na asteroidu B6012?“
Za nový překlad textu k tomuto vydání získal Jiří Pelán v roce 2020 cenu Zlatá stuha. A v témže roce převedli Vojtěch a Tatiana Dykovi Malého prince do podoby „celovečerní“, ani ne dvouhodinové audioknížky. Divadelní a téměř hudební podoby nabývá Malý princ od roku 2018 v pražském Studiu Dva s Janem Cinou v hlavní roli.
Nejnověji vyšel Malý princ dokonce i v hantecu (2020) a ve valaštině (2021), a to v brněnském nakladatelství Jota. S nápadem přeložit tuto dětskou klasiku do dvojího nářečí přišla sběratelka a poslankyně Evropského parlamentu Martina Dlabajová, která tento úkol svěřila brněnskému moderátorovi Jindrovi Eliášovi (hantec) a historikovi Petru Odehnalovi (valaština).
„Tato kniha mě z neznámých důvodů po celý život až magicky přitahuje. Sbírám její jazyková vydání a není dne, kdy bych si na Malého prince nevzpomněla,“ svěřila se Dlabajová. Její sbírka čítá na 240 vydání této knihy, včetně exemplářů v Braillově písmu, ve čtyřech různých indonéských nářečích, v khmerštině z Kambodže nebo v sinhálštině ze Srí Lanky.
