RECENZE: Z Jaromíra Jágra je v komiksu Superman s hokejkou

Hokejista Jaromír Jágr ožívá těsně před padesátkou jako komiksový hrdina. Obrazově se jeho cestu za světovým úspěchem rozhodli zpracovat talentovaní mladí autoři Vojtěch Šeda a Lukáš Csicsely.

Obálka knihy Jágr, legenda (2021) | foto: 65. pole

Současný český komiks si poslední roky výrazně oblíbil sport. Jan Novák s Jaromírem 99 nalili do obrázků a bublin život a dílo gymnastky Věry Čáslavské a atleta Emila Zátopka.

Jindřich Janíček připojil v šesti příbězích dobrodružné kauzy dalších běžců na dlouhých tratích. A nejnověji přibyl hokej. Tvůrčí dvojice Lukáš Csicsely (scénář) a Vojtěch Šeda (kresba) šla najisto. Vybrali si Jaromíra Jágra, příští rok v únoru padesátiletého, a hned na obálce z něj udělali legendu.

Což o to, Jágr legenda je, světová celebrita, mistr sportu, národní hrdina. A kniha Jágr, legenda vede jeho příběh lineárně. Přesně ve stylu splněného „amerického snu“.

Od dětství a mládí na Kladně přes hvězdná devadesátá léta v zámořské lize NHL, kde brázdil ledovou plochu v dresu hokejového klubu Pittsburgh Penguins se symbolickým číslem osmašedesát – až po první rok nového tisíciletí, kdy se Jágrova pozice trochu zatřásla a jeho monument nabral první trhliny. Pád se ale v komiksu nekoná. Jaromír Jágr zůstává i na poslední stránce jasným supermanem.

Album má osmnáct kapitol a je pojaté jako reportáž z jednoho zápasu. Fiktivní moderátorská dvojice Andy & Dave dává hlavní příběhové lince další roviny, širší souvislosti; ti dva se snaží dobrat odpovědi na Jágrovu legendární repliku, podle níž chce „bejt nejlepší na světě“.

Tyhle přeryvy knize dost pomáhají. Je v nich občas myšlenka, úvaha, názor. Dívat se jen na Jágra, jak se honí po ledu s pukem, jak jde ze zápasu do zápasu, připisuje si góly a asistence, by bylo o dost nudnější.

Jenže existuje u Jágra něco mimo sport? Všecky ostatní motivy, které by mohly dát jeho příběhu trochu hlubší psychologii, uvázly ve stínu. Třeba postava pečující matky, která odjela za hvězdným synkem do Ameriky, aby mu dala potřebný background. Nebo napnelismy po roce 1989: mezi čerstvě padlým východním blokem, dirigovaným donedávna Sovětským svazem – a Amerikou, jako jeho hlavním globálním rivalem. Občas to vypadá, že propracovanější profil má někdo jiný: Jágrův empatický parťák, útočník a rodák z Montrealu Mario Lemieux.

Jaromír Jágr, legenda

60 %

Vojtěch Šeda, Lukáš Csicsely

160 stran, 2021, Nakladatelství 65. pole

Pokud jde scénář cestou spíš pragmatickou než invenční, pak kresba je na tom o poznání líp. Vojtěch Šeda pustil do své práce jistou přízračnost: hráči v týmu se jednou mění ve zvířata, jindy pak v nadlidsky, výhrůžně modelované stíny, které se stahují a cvakají zuby kolem hlavního hrdiny. Toho pak Šeda pojal trochu kriticky: rozhodně si užil Jágrův zdvižený nosík a legrační účes typu „vpředu krátké, vzadu dlouhé“. Pokud slovo občas brzdí, pak obraz rozhodně přidává plyn.

Výsledkem je album, které potvrzuje pozici nadnárodního supermana s hokejkou. A končí v nejlepším. Možná by stálo za to, zpracovat druhý díl: sledovat Jágrovo odcházení. Respektive jeho neschopnost odejít. Superhrdina je člověku vždy blíž, když předvede nejen svou sílu, ale taky slabosti.