Přes první hokejové krůčky a juniorská léta až ke dvěma Stanley Cupům a odchodu do Washingtonu. Příběh Jaromíra Jágra by sice vydal na několik knih, jihočeský spisovatel Lukáš Csicsely se však komiksovou formou zaměřil pouze na první kladenskou epizodu a úspěšné působení v NHL u Tučňáků z Pittsburghu.
Více než 150stránková kniha s názvem Jágr, legenda je v prodeji od minulého týdne. Csicsely na ní pracoval společně s ilustrátorem Vojtěchem Šedou.
„Zapojili jsme do knihy i prvky fantasy, celkově jsme chtěli čtenářům přiblížit emoce dětství, kdy jsme hltali jeho kličky. Byl to pro nás superhrdina,“ vypráví s tím, že se snažil poutavou formou zachytit přerod neobyčejného talentu v kapitána jednoho z nejlepších hokejových týmů na světě.
Jak vás napadlo vytvořit komiks právě o Jaromíru Jágrovi?
Nebyl to úplně můj nápad. Přišel za mnou Tomáš Brandejs z nakladatelství 65. pole s tím, že autoři Milan Starý a Vít Kaláb, kteří vytvářeli jednostránkové komiksy o Jágrovi pro českou mutaci časopisu Newsweek, nemohou z časových důvodů pracovat na pokračování, velké komiksové knize. A jestli bych se toho nechtěl ujmout. Po ujištění, že to mohu pojmout po svém, jsem začal shánět ilustrátora. A na radu Vojtěcha Maška a Juraje Horvátha jsem oslovil Vojtu Šedu. Pro nás oba byl Jágr v dětství superhrdina.
Jako malý jsem ho za legendu bral už po olympiádě v Naganu v roce 1998. Měl jste to stejně?
Vyrůstal jsem v 90. letech na maloměstě a venku jsme si s kamarády hráli na Haška a Jágra. Měl dlouhé vlasy a nezaměnitelný vzhled. Hltali jsme jeho kličky a pohyb na ledě a všude se o něm mluvilo. Na všech vietnamských tržnicích nebyl problém pořídit kšiltovky s tučňákem nebo osmašedesátkou ve znáčku. To jsme všechno vnímali. Přitom před olympijským turnajem z něj byla spousta lidí zklamaná kvůli výsledku reprezentace na Světovém poháru v roce 1996, kde měl tým táhnout, protože už tenkrát byl světovou hokejovou hvězdou.
Na jaké milníky Jágrova života jste se v publikaci zaměřili?
Zajímalo nás období od jeho narození až do konce angažmá v Pittsburghu, tedy do roku 2001. Je to symbolický rok i díky tomu, že čeští hokejisté tehdy završili zlatý hattrick a měli jsme v NHL nejvíce hráčů v historii. Byli jsme limitovaní rozsahem knihy, takže ten rok se logicky nabízel jako konec jedné kapitoly Jágrova života. Snažili jsme se hlavně zachytit přerod benjamínka v kapitána velkého klubu.
Kopíruje komiks jeho životní pouť přesně tak, jak se stala?
Vychází ze skutečných událostí a zároveň si částečně hraje na rytířský román. Vybíral jsem si jeho životní milníky, které jsou doplněné o vymyšlené dialogy. Ale rozhodně se v nich odráží realita. Zapojili jsme do komiksu i prvek fantasy, a to hlavně v zobrazení play off. Například Ďáblové z New Jersey v něm rozpouštějí led a mají rohy. Hrajeme si, nesnažíme se dělat dokument.
V čem je příprava komiksu jiná oproti psaní klasické knihy?
Takhle velký komiks jsem ještě nikdy nedělal. Pro mě je výhodou, že tento žánr stojí mezi literaturou a filmem, kterým se také věnuji. Scénář k celé knize má asi sto stran, popisuje skoro každý obrázek zvlášť. Vojtěch Šeda podle toho scénáře kreslil a následně jsme upravovali celé dialogy.
Část knihy se věnuje i nezapomenutelnému úspěchu, kdy hokejisté vyhráli olympiádu v Naganu.
Jak jste s jeho ilustracemi spokojený?
Naprosto, práce s Vojtou byla moc příjemná. Když jsem ho oslovil s námětem, zprvu váhal, ale nakonec se mu líbil způsob, jak jsem k tomu přistoupil. Měl za sebou už několik knih se sportovními hrdiny, kde se projevil jeho cit pro dynamiku. Přesně to se pro Jágrův příběh hodilo.
Jak dlouho jste knihu dávali dohromady?
Celé to trvalo asi dva roky a kniha vyšla v nákladu šesti tisíc kusů. Nejprve jsme si museli udělat rešerše ke scénáři, ale intenzivně jsme na tom pracovali okolo roku. Už loni v září jsme na projektu PechaKucha (projekt, ve němž umělci prezentují svou tvorbu ostatním a veřejnosti, pozn. red.) ukázali asi prvních pět stránek komiksu a celý jsme ho dokončovali letos v létě. Úplně na závěr vznikaly doprovodné texty fiktivních komentátorů Andyho a Davea.
Když se ještě vrátíme k Jaromíru Jágrovi, za pár měsíců oslaví padesáté narozeniny. Jak dlouho podle vás ještě bude hrát?
Často vzpomínám na jeho citát: „Myslím si, že doba mezi koncem mé hokejové kariéry a smrtí bude velmi krátká.“ Doufám, že to nebude platit a nějak to zvládne. Například Gordie Howe, jemuž se přezdívalo Mr. Hockey, tedy Pan Hokej, hrál na slušné úrovni snad do 53 let. Jágr je pořád pro kladenský tým platný, takže ho na ledě asi ještě nějakou dobu budeme vídat.
Přemýšlíte nad pokračováním komiksu?
Materiálu by na něj bylo určitě hodně, a pokud bychom ho měli dělat opět s Vojtěchem, možná bych do toho šel. Rozhodně by byla zajímavá Jágrova cesta do Ruska a zpátky. Nabízí se hlavně jeho vztah s mladým talentem Alexejem Čerepanovem, pro kterého byl Jágr vzor a který zkolaboval a zemřel přímo při utkání ruské ligy. Musela to být pro Jágra hrozná tragédie.
