RECENZE: Napsat autobiografii Ježíše Krista není žádná sranda

Ta kniha má prudce výbušný titul: Autobiografie Ježíše Krista. A napsal ji Rus: Oleg Zobern, ročník 1980. Když si jeden vybaví, jak jsou Rusové zoufale hákliví na jakoukoli kritiku svých autorit, hlavně náboženských a politických, je s podivem, že v téhle kauze ještě nepadají hlavy. Jak to?

Ilustrační foto | foto: Kniha Zlín, Profimedia.cz

Jednak je to literatura, a ta má vždycky menší sílu než punkový virvál v chrámu Krista Spasitele; a jednak, a to je v tomhle případě podstatnější, Zobern není bůhvíjaký literární génius. Napsal ten román krotkým stylem, bez fantazie i komiky – prostě tak nějak suše, neživě, nezajímavě.

Obálka knihy Autobiografie Ježíše Krista (2020)

A přitom ten nápad je skvělý: ruský žoldák najde uprostřed rozmlácené Sýrie dva tisíce let starý rukopis. Pošle ho nakladateli a ten Kristovo vyprávění, samozřejmě v ich-formě, obratem vydá. Začátek je slibný, a taky dynamický: prvních třicet let hrdinova života profrčí autor v první kapitole. Kniha jich má čtyřicet.

Dál už to jde trochu pohádkově, očekávatelně: jak se vymanil z rodičovské nadvlády, jak posbíral apoštoly, jak si tříbil myšlení a názory, jak se rodil jeho kult. A taky jak oživil Lazara nebo jak to bylo s Jidášem. Vyprávění je sice v ich-formě, ale reflexe nechybí, takže Ježíš průběžně hořce bilancuje: „lidé uvěří komukoli, kdo v nich bude živit snění a nevědomost“.

Zobernův Kristus je víc člověk než svatý muž. Víc léčitel a učitel než kouzelník, co dělá zázraky na počkání. A zajímá se nejen o ducha, stará se taky o tělo: rád si rozpaluje hlavu vínem a rozvažuje, jaký typ ženy je vhodnější k milování, a jestli by nakonec nebyla lepší koza. Ten kontrast tělesného a duchovního je samozřejmě nosný, ale taky už dost obehraný.

Autobiografie Ježíše Krista

40 %

Oleg Zobern

přeložil Vojtěch Frank

272 stran, 2020, Kniha Zlín

Když před pár lety vytáhl Timur Vermes na světlo Adolfa Hitlera a nechal ho pod hlavičkou Už je tady zas prorvat se k moci pár dekád po konci druhé války, byl to výborný tah. Komika tady posloužila ostré kritice: ukázala jasně, že společnost je nepoučitelná a že si jednou podřízne krk sama.

Oleg Zobern tohle nezvládl. Chytlavý je maximálně v motivech: v náznacích Kristova masochismu a homosexuality, v reportážních obrázcích z Jeruzaléma, v důrazu na přirozenost sepětí ducha s tělem. A taky v mystifikacích. Jenže dohromady je ten hrdinův rebelský profil spíš papírová slupka. Živé jádro toho příběhu autor někde poztrácel…