Komentáře na internetu se ovšem vyjadřují jen k obsahu oněch pár minut, ve kterých bývalý undergroundový disident Věchet, který například na svůj festival nepustí umělce, který se zapletl s komunistickou StB, aniž by tuto etapu svého života uspokojivě vysvětlil, hovoří s dnes třiadevadesátiletým bývalým totalitním politikem. Většina lidí netuší, za jakých okolností a z jakých důvodů se setkání odehrálo. Proto se na ně iDNES.cz zeptal přímo Martina Věcheta.
Na internetu se objevil několikaminutový záznam vašeho rozhovoru s Milošem Jakešem. Kde se vzal? A jak jste se vy, bojovník proti totalitě a bývalý disident, vzal u Miloše Jakeše?
Předně, ač mám modrou knížku, mám ji z jiných důvodů, tedy: nezbláznil jsem se. U „generálního“ Milouše Jakeše jsem skutečně byl. Záznam vznikl v rámci natáčení dokumentárního filmu s názvem, tuším, Milda, který vzniká pod taktovkou režiséra Pavla Křemena. Nejedná se o nějaké promo k festivalu, jak je to někde prezentováno a rádo viděno. Na internet to zavěsil režisér dokumentu pro své spolupracovníky a jednalo se o pracovní a neveřejnou část s vybraným střihem s několika dalšími, které jsou v plánu. Střih byl určen režisérovým spolupracovníkům ke komentářům a dalšímu zpracování. Jednalo se o jeden střih z několika z asi třičtvrtěhodinového záznamu. A někdo to prostě bez jakýchkoliv dalších souvislostí ukradl a další se toho chytil. Bez jakýchkoliv souvislostí. Tak to bývá...
V záznamu Jakeše zvete na trutnovský festival. Myslel jste to pozvání vážně?
Když jsem byl k natáčení dokumentu přizván, po krátkém zapřemýšlení jsem souhlasil. Proč nestanout tváří v tvář tomu, pod jehož vládou nás na sklonku komunistické éry v polovině osmdesátých let zavírali, rozháněli nám festival a zakazovali jakákoliv neformální setkání, navíc v jeho obýváku? Pro mě gró celého setkání bylo zeptat se přímo do očí toho, kdo byl na sklonku komunistické éry představitelem totalitní moci, proč zavírali za básničky a kulturní počiny na několik let Magora, nebo proč zavírali a vyštvali do několikaletého exilu za zpěv lidovek a jiné počiny Jaroslava Hutku. Proč nenechali hrát a zavřeli Plastiky a potlačovali jakoukoliv nezávislou kulturu, nad kterou neměli kontrolu a dohled. Kdyby mi někdo před pětadvaceti lety řekl, že půjdu k bývalému generálnímu v neděli po oběde do jeho obýváku, myslel bych si, že se zbláznil. Celé to bylo, jak z absurdního divadla.
Ptal jsem se ho, proč zakazovali hudbu, on odpovídal, že záleží na tom, jakou kulturu, a že za lidovky nikoho nezavírali. V určitých okamžicích to už nešlo a musel jsem se smát. Celé to postupně vyústilo v to, že jsem jej asi ve třetí čtvrtině návštěvy pozval, ať se tedy přijede podívat na to, co zakazovali, a na vlastní oči viděl, co potlačovali a rozháněli. Ukazoval jsem mu plakát s rozesmátými tvářemi - ať se přijede podívat na ty rozesmáté tváře na festivalu, které, kdyby byli stále u moci, by asi tak radostné nebyly, protože by se ti lidé takto nemohli sejít. Řekl jsem mu, aby si přišel poslechnout ty, které on a jeho režim potlačoval, zavíral do vězení či vyštvával. Záměrně naivně jsem se ho ptal jestli o tom vůbec věděl. Nabídl jsem mu, že když přijede, ukážu mu, kdy a kde budou hrát Plastici, kdy vystoupí Jaroslav Hutka, aby si je v klidu mohl poslechnout.
Na sociálních sítích se tento váš záznam dost diskutuje a vzduchem létají i otázky, zda některé kapely nebudou natolik překvapeny nebo dokonce rozčarovány, že nebudou chtít v Trutnově hrát. Setkal jste se už s nějakou takovou reakcí?
Nějaké náznaky jsou. To video někdo na facebook umístil bez režisérova vědomí a bez vysvětlujícího komentáře, což mohlo vyvolat mnoho různých výkladů. Kdybychom se setkali s tím, že si většina našich spolubojovníků návštěvu generálního nepřeje, či kdyby to převážné části kapel vadilo, navštívím generálního v obýváku podruhé a sdělím mu, že si naši přívrženci a návštěvníci nepřejí, aby jejich mokasíny sdílely stejnou půdu s jeho polobotkami. Zase bych to nedramatizoval. Ti, kdo v tom budou chtít hledat špínu, vždycky si ji najdou. Mezi námi, to, co se děje za šméčka dnes v režii pravicových i levicových stran, si v mnohém někdy nezadá s hospodářskými šméčky bolševiků. Včetně strachu ze svých nadřízených... Co je však nejsmutnější, celé věci se rychle chopili a využili oficiální představitelé trutnovské radnice z ODS, kteří pozemky, na nichž se festival pořádá, vyčlenili k zastavění pro své kumpány, aby ji demagogicky demonstrovali jako důkaz komerčnosti a dalších nesmyslů o festivalu. Vše slovy místního radního a předsedy oficiální kultury a šéfa místního kulturáku. Je to asi kombinace mnohého. Místní mentality, závisti a maloměsta.
Jakeš je za hvězdu i po letech, podívejte se na letošní oslavy 1. máje:
1. května 2016 |
Trutnoff nabízí od všeho trochu: metal i folkařeProgramová nabídka festivalu Trutnoff, který se letos uskuteční 18.-21. srpna, se rozšiřuje o další zahraniční, a tentokrát hlavně domácí jména. Jednou z patrně nejtvrdších kapel letošního ročníku budou kalifornští Fear Factory. Ti se do Trutnova vrátí po dlouhých patnácti letech. "Když přijeli Fear Factory, odvedla nás mamka se ségrou raději pryč na hlídání k babičce na chalupu deset kilometrů za Trutnov. Pamatuji si ale, že byl jejich koncert slyšet i tam až v pokoji. Teď se těším, až si je poslechnu naživo a ne jen z ozvěn a doslechu přes lesy," vzpomíná dcera zakladatele festivalu a současná spolupořadatelka Marta Věchetová. |