"Vždycky jsem si říkal, že jestli někdy přijede, poběžím na něj, i kdybych ležel na kapačkách ve špitále a měl si vyrvat hadičky ze žil. Ale kašlu na to – nechat se fízlovat, navíc ještě u vchodu do Pakulu, to je trochu moc."
Takové výroky nebyly výjimkou hned po oznámení, že se koncert bude konat v bývalém komunistickém Paláci kultury, dnes Kongresovém centru, a že každý návštěvník bude muset předložit občanský průkaz. Je pravda, že někteří ze známých pražských "waitsologů" skutečně na koncert rezignovali.
Byrokratické šacování u vchodu – odehrávající se, pravda, z obou stran ve vší slušnosti a v rámci možností co nejrychleji – také bylo jediným stínem prvního Waitsova pražského koncertu. Alespoň že protagonista počkal se začátkem vystoupení až na chvíli, kdy byli všichni návštěvníci spolehlivě "utopeni" v kongresových křeslech, byť se začátek, avizovaný na osmou hodinu večerní, opozdil o pětačtyřicet minut.
Setlist podle nálady
Probíhající turné Toma Waitse nese název Glitter And Doom a má na všech štacích stejný začátek – notně upravenou skladbu Lucinda z posledního (troj)alba Orphans. I závěr bývá shodný – Make It Rain z předchozí řadové desky Real Gone.
Tom Waits - Lucinda
Glitter and Doom Tour, Milano (17. července 2008)
To, co se odehrává mezi těmito "hranicemi", se koncert od koncertu liší (vybírá se z nacvičeného "zpěvníku" o několika desítkách položek) a kromě předchozí domluvy mezi muzikanty zjevně hraje roli i momentální nálada, jak lze soudit například z připravené Waitsovy akustické kytary, na kterou po celý koncert nesáhl.
Kdo už měl to štěstí Waitsův koncert při jeho zřídkavých návštěvách Evropy v posledních letech vidět (pár Čechů vycestovalo například v roce 2000 do Varšavy či Paříže), seznal, že si "Mistr" nejen udržuje setrvalou formu, ale pojetí jeho show je vlastně velmi podobné.
. Lesk a zhouba Toma WaitseJaký je rodák z Kalifornie? Více čtěte zde |
Nejenže má stále v oblibě retro-oděvy, ale také flitry (jejich rozhazováním před osmi lety svoje koncerty zahajoval, tentokrát se mu coby "déšť" snášely na hlavu při poslední písničce před přídavky). Jeho koncert měl tehdy a má i nyní klavírní vložku, v níž sahá s oblibou hluboko do historie svého "barového písničkářství".
Ostatně, tento blok byl možná pro mnohé fanoušky tím nejsilnějším okamžikem celého koncertu. Prahu potěšil hned pěti písněmi, z nichž jediná – House Where Nobody Lives – byla relativně novějšího data (z jeho skvělého alba Mule Variations z roku 1999), ostatní, tedy On The Nickel, Invitation To The Blues, Tom Traubert´s Blues a Innocent When You Dream, jsou vesměs ty nejklasičtější balady "starého Waitse".
"Sakra, jak se máte?"
Waits je velký komediant, jeho koncerty jsou zároveň do jisté míry divadelním představením, i když tentokrát bylo například používání rekvizit a nejrůznějších promluv poněkud omezeno – o to více však zafungovalo například nasazení čapky s efektem zrcadlové koule v Eyeball Kid či vtipkování u klavíru, zahájené milým pokusem o češtinu: "Sakra, jak se máte?"
V programu zazněla řada hitů, které vyprodané hlediště oceňovalo potleskem po několika taktech (byly-li k poznání) – a to už od druhé skladby Way Down In The Hole. Dařilo se i roztleskávání publika, třeba v Jesus Gonna Be Here, hůře už Waits pochodil při výzvách ke sborovému zpěvu v Innocent When You Dream.
I to ovšem patří k Tomu Waitsovi, stejně jako neodmyslitelné hučky na hlavě: směs vážného projevu, originální hudby a jisté kabaretiérské pokleslosti, u níž nikdy není stoprocentně jisté, co je parodie, co sarkasmus, a co prostě jen láska k dobám, kdy takové věci ještě nebyly zprofanovány popovými kýčaři.
Pro toho, kdo Toma Waitse viděl naživo poprvé, musel být velký šok, jak výtečně tento věčný "chraptil" zpívá. Není pro něj problém přecházet mezi výrazy i polohami, zpívá naprosto čistě a je evidentní, že jeho "šmirglpapírové" hlasivky jsou do značné míry šarží, do které se stylizuje a vlastně klame tělem – viz třeba vynikající zpěv v I´ll Shoot The Moon.
Za obzvláštní vypíchnutí stojí doprovodná kapela. Sice se nehemží známými jmény, s Waitsem už nehrají slavní kytaristé Marc Ribot či Smokey Hormel, i kontrabasista Larry Taylor si oproti ostatním koncertům téže šňůry vybral pro Prahu oddechový čas (zaskočil Seth Ford Young), ovšem Omar Torrez má všechny zejména ribotovské fóry dokonale "v paži" a přidává mnoho ze svého – zejména na akustickou kytaru, v pasážích přecházejících do flamenkové či orientální techniky.
Jistotou kapely je Waitsův syn Casey za bicími, zvukově často připomínajícími – jak jinak zrovna v téhle kapele? – sbírku odloženého odpadu, klávesista Patrick Warren se umí blýsknout až klasicistními sóly (přirozeně tam, kde je nikdo nečeká) a saxofonista Vincent Henry sklízí zasloužené ovace na otevřené scéně.
Waitsův první pražský koncert (ten druhý je 22. července na stejném místě) prostě byl přesně takový, jak si jej fanoušci vysnili – těžko mohl odcházet někdo zklamán. A pachuť z legitimování se rozplynula v pohárcích Tomova (kdysi?) oblíbeného bushmillsu, kterým bylo radno takový zážitek oslavit.
Tom Waits: Glitter And Doom Tour 2008
Praha, Kongresové centrum, 21. 7. 2008
Pořádala agentura Charm Music
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
