To, že se ve skupině střetnou dvě superega a hudebníci spolu léta nepromluví jinak než přes právníky, aby se nakonec - až jim vyschnou finanční prostředky - zamilovaně objímali na pódiu a tvářili se, že se vlastně nikdy nic nestalo, se děje v jednom kuse.
Chcete příklad? Najděte si ho sami. Model The Tears ale vykvetl pod jinou lampou. Jména Brett Anderson a Bernard Buttler zná každý, kdo nestrávil devadesátá léta s palcem v zadnici. Tihle dva založili slavnou britpopovou kapelu Suede a rozešli se ve zlém už před jedenácti lety.
Kytarista Buttler po řadě neshod kapelu neopouštěl v dobrém. Zpěvák Anderson ji nakonec udržel při životě a vydal s ní i řadu výborných desek, Suede ale vloni přesto rozpustil. A tehdy se začalo mluvit o The Tears.
"Jediný důvod, proč jsme začali pracovat na této desce, byla snaha vytvořit skvělou hudbu," řekl Buttler o čerstvě vydaném debutu Here Comes The Tears časopisu NME.
"Nejsou v tom žádné přátelské ambice, nechodíme spolu na bowling." Podobně mluví i Anderson. Právě jeho telefonátem, nabízejícím smír a spolupráci, to vše loni na podzim začalo:
"První věc, kterou jsme si řekli, byla, že nevypustíme ven ani notu, dokud si nebudeme jistí, že je ta hudba velkolepá. Mohli bychom nahrávat tři roky, ale kdybychom neměli pocit, že je to vážně dobrý, nikdy bychom s tím nevyšli ven."
Zní to nafoukaně, ale Anderson a Buttler jsou staří matadoři a žádní cucáci, co na sebe potřebují skrze aroganci přitáhnout pozornost.
Hlavně žádný sentiment. Ostatně ani název kapely nemá evokovat slzy dojetí nad šťastným shledáním. Vznikl totiž pod dojmem básně Femmes Damnes (Zatracené ženy), která končí veršem: "Jediný slyšitelný je zvuk slz."
RYCHLE
Kdo: Zakladatelé skupiny Suede, kteří se po letech vzájemné nevraživosti opět šťastně shledali.
Co: Popové album s glamour kytarovým zvukem.
Proč: Protože - jak říkají Tears For Fears - každý miluje šťastné konce.
Verdikt: Komu na posledních albech Suede chyběla trocha melancholie, bude nadšen.
Web: www.thetears.org
