RECENZE: Romeo a Julie cestují časem. Ještěže nebydlí v hotelu

Letos tomu bude deset let, co do života českých diváků vstoupily kinopřenosy z Metropolitní opery. Začínalo se Romeem a Julií a stejné dílo bylo zařazeno i do letošní nabídky. Nový pěvecký soubor byl pochopitelný, nový režisér nikoli.

Dílo skladatele Charlese Gounoda už samo o sobě Shakespearův příběh přenáší do jiných sfér, do světa francouzské lyrické opery. Proč ho režisér Bartlett Sher přesadil do 18.století nebylo příliš jasné, třebaže v přestávkovém rozhovoru on a jeho tým hovořili o dekadenci a mystičnosti a inspiraci filmem Casanova.

Charles Gounod: Romeo a Julie

75 %

Dirigent: Gianandrea Noseda

Režie: Bartlett Sher

Přímý přenos z Metropolitní opery, CineStar Anděl, Praha, 21.ledna 2017

S líbeznou melodikou, sentimentalitou, ale i citovým patosem Gounodova zpracování se tato východiska příliš nepotkávala, člověk si připadal spíš jako na Mozartově Donu Giovannim. Je ovšem fakt, že se v ději alespoň orientoval, na rozdíl například od nedávné inscenace Národního divadla, jehož režisérka ubohé veronské milence ubytovala v hotelu plném mafiánů.

Metropolitní opera však mohla klidně zůstat u starší inscenace Guye Joostena, která se hrála v renesančních kostýmech na stylizované nadčasové scéně pracující se symboly hvězd, nebe, měsíce a času. Ústřední pár tehdy zpívali Anna Nětrebko a Roberto Alagna, kteří hodně přispěli k vynikajícímu dojmu a svým způsobem pomohli odstartovat zájem o kinopřenosy.

Teď je vystřídali Diana Damrau a Vittorio Grigolo. Oba udrželi laťku vysoko. Italský tenorista se svým chlapeckým zjevem nejenže odpovídá představě Romea, ale především zpívá nesmírně emocionálně, aniž by překračoval osudovou hranici nekontrolovaného křiku. Ostatně svůj hlas dokáže i zkáznit a přejít do jemnějších a měkčích odstínů. A navíc podal i atletický výkon, nejen v souboji, ale také když šplhal k Juliině balkónu...

Nabídli ochutnávku Rusalky

Německá sopranistka Diana Damrau se může rovněž spolehnout na perfektně posazený a opřený hlas. Každý tón jí zní kulatě a příjemně. Zazpívá stejně dobře virtuózní árii bezstarostné Julie z prvního dějství jako mnohem dramatičtější, vypjatější árii ze čtvrtého dějství, v níž se už jako Romeova žena odhodlává vypít uspávací nápoj. A třebaže v přestávkovém rozhovoru sebeironicky zažertovala na téma „čtyřicátnice hraje poprvé v životě Julii,“ díky své přirozené energii a spontánnosti dokáže dokonce i před kamerou sugerovat představu rozpustilého teenagera. Jistě, jde o pouhou sugesci, ale to je zkrátka opera...

Představitelé dalších rolí se tentokrát – na rozdíl od produkce před deseti lety – do paměti příliš nezapsali, snad s výjimkou divokého Merkucia v podání barytonisty Elliota Madora. Protože však scény Romea a Julie tvoří nemalou část opery, bylo na co hledět a co poslouchat.

Během přestávkového programu moderátorka Ailyn Pérezová krátce představila novou inscenaci Dvořákovy Rusalky, která se bude vysílat 25.února. Tvůrčí tým mimo jiné ukázal masky havrana a krysy. Na ukázce ze zkoušky zazpívala sopranistka Kristine Opolaisová kousek árie o měsíčku. Ne moc dobře. Nezbývá než si počkat, jak to všechno dopadne.