Do první skupiny lze zařadil kapely, kteří mi nějakým způsobem až tolik neseděli a šli tak trochu skrz uši. Eyer+Adam Litvínov, Bob a Bobci Duchcov, Naspěch Teplice, Aristros Litvínov, Náplava Ústí n. L., Střepy Světec, Premiem Chomutov.
V druhé skupině jsou tací, kteří mě už v mé niterní cestě mezi levým a pravým uchem něčím zaujali. Kvinta Litvínov, Lidumil Duchcov, Passage 78 Děčín, U- Style Děčín, Origo Ústí n. L., Pro kočku Litvínov, Lochnes Žatec, Album Chomutov, Blue Eyes Ústí n. L., Lidee noire Chomutov. Každý něčím jiným. Někdo textem, jiný hudbou, jiný aranží...
Do třetí skupiny, kam patří ti nejlepší, si pak řadím pravděpodobně nejlepší blugrassový Burizon z Ústí n. L. a Prahy, kterému přeji zvýšení technické zdatnosti při jejich současném zápalu. Jdou tvrdě za svým cílem a tak to má být.
Litvínovská skupina Pět oříšků pro Popelku doplatila na náhradního zvukaře, ale přesvědčila výtečným vokálním souzněním všech členů, zejména pak dámské části. Sestava kolem Jardy Popelky opravdu mile překvapila a chtěl bych ji řádně ozvučenou opět slyšet.
Ještě o větší překvapení se postarala další litvínovská kapela Stráníci. O co zeštíhlili (hráli ve čtyřech), o to byli přesvědčivější. Moc jim to slušelo a hrálo. Jejich hudba byla přirozená a přesvědčivá ve výraze a to bez viditelné snahy se vtírat.
Na pomyslný stupeň “výtečníků” řadím Forest Gump z Chomutova. I u nich si cením starého pravidla, že méně může znamenat více. Textové poetično, které bylo podloženo muzikantským umem, mi opravdu lahodilo. Nevím, do jaké míry jde o festivalovou kapelu. Výkon sólového kytaristy však byl jedinečný, což bych dokázal tvrdit i o ostatních hráčích kapely. Můj záznam “expresivně nadupané” je asi nejvýstižnější.
Srovnatelně bych zde prezentoval i účinkování kapely Dynamis z Ústí nad Labem. Dobře zahrané a zazpívané muzice bych možná vytknul občas rozeběhnutý rytmus. Opět výteční muzikanti, kteří již pravděpodobně vědí, co chtějí a ono se to daří. Počáteční škubavost se během hraní rychle rozplynula k prospěchu celého vystoupení.
Na závěr jsem si nechal alespoň moje největší překvapení. Zdarr Most. Chytré, nevtíravé za každou cenu, malinko vkusně ulítlé, unyle nežánrové. Pokud alespoň část muziky právě tohoto žánru půjde touto cestou, nemám o její budoucnost žádných pochyb.
