RECENZE: Voyage je stará dobrá ABBA, jen jí občas ulétla ruka se sladidlem

Tahle deska se skoro vzpírá tradiční recenzi. Po čtyřiceti letech posloucháme nové písničky švédské popové kapely ABBA, čímž se dá začít i skončit. Máte-li tuhle skupinu rádi, bude se vám líbit i Voyage a vice versa.

Bylo to třeba? Měli Benny Andersson, Björn Ulvaeus, Agnetha Fältskog a Anni-Frid Lyngstad zapotřebí navazovat na svůj takřka nedotknutelný zlatý fond a rozšiřovat jej novou deskou? S jistým vědomím rizika, že každá z deseti položek na Voyage bude nemilosrdně srovnávána s minulostí? Jako první přijde na přetřes vidina snadného výdělku, ale zde si dovolím oponovat. Nevidím samozřejmě členům kapely do svědomí, ale troufám si být přesvědčen, že tuhle desku pro peníze nenatočili.

Nejde o to, že jsou natolik finančně zabezpečení, že zkrátka nemají potřebu uspořádat byť jen jednorázový reunion jen proto, aby jim ještě více ztučněla konta. 

Z Voyage prostě kalkul necítím. Je to možná naivní a snílkovský přístup k showbyznysu, ale na téhle kapele jsem si vždycky cenil poctivosti, upřímnosti a uvěřitelnosti, s níž přistupovala nejen k hudbě, ale i k celému showbyznysovému kolotoči.

Nálada jejich písniček kopírovala jejich životy. V dobách, kdy šlo o dva zamilované páry, střílela ABBA od boku jeden energický hit za druhým. Když vášeň vystřídala bolest z rozchodů, jejich písničky dostaly elegický háv. 

ABBA zpívala to, co žila, což se dá vztáhnout i na Voyage. Čili mladickou energii, která prýštila z písniček Waterloo nebo Ring, Ring, zde nehledejme. Album začíná tklivou baladou I Still Have Faith In You, jejíž slova se jen těžko nedají vztáhnout na emoce, které návrat kapely provázejí: „Stále je to v nás/přišel nový duch/radost a smutek/máme příběh, který přežil/potřebujeme jeden druhého/jako bojovníci v ringu..“. 

Hudebně vás písnička připraví na to, co se bude dít na zbytku alba. Převládá baladický tón, místy dost silné koketérie s kýčem – těch velkolepě znějících dechů je v refrénu až moc – na druhé straně je tu stále dost silných melodií.

U skladby When You Danced With Me zpozorní všichni, kdo si pamatují hit Highland kapely One More Time, kterou v devadesátých letech postavil a provozoval Peter Grönvall, syn Bennyho Anderssona. Podobná nálada, tempo, irsky znějící melodie... Jako kdyby tatík opisoval od synka. 

Little Things je případ, kdy nezůstalo jen u zmíněného koketování s kýčem, ale skočilo se do něj rovnýma nohama. Vánoční rozcinkaná písnička, sladká jako plech cukroví právě vytaženého z trouby, notně posypaného cukrem a zalitého polevou z dětských pějících hlásků. Po prvním poslechu hledáte v telefonním seznamu preventivně číslo na dentistu, pro příště se doporučuje tuhle písničku raději přeskočit.

Voyage je jakýmsi sumářem toho, s čím ABBA přišla ve svých zlatých dobách. prakticky každá písnička připomene nějaký starší hit. Don‘t Shut Down se ohlíží na nedostižnou Dancing Queen, Just A Notion připomene I Do, I Do, I Do, I Do, I Do a Keep An Eye On Dan končí klavírním motivem jak vystřiženým z S.O.S. 

Voyage

65 %

ABBA

V rozvážně klenutých skladbách je ostatně „nová“ ABBA silnější a uvěřitelnější.

Kde se snaží budit ducha svižnějších tanečních pecek, například v No Doubt About It, vyznívá její snaha naprázdno. Závěrečná Ode To Freedom je pokusem rozloučit se s posluchači v hollywoodsky velkolepém stylu. Kupodivu to funguje, zde se s patosem zacházelo opravdu opatrně. Elegantnímu finále, jaké kapela předvedla s vznešenou instrumentálkou Arrival na stejnojmenném albu z roku 1976, se nicméně nevyrovná. 

Takto se to ostatně má i s celým albem. Jen těžko se z něj vyloupne hit, který by mohl konkurovat staršímu materiálu, na druhé straně je to solidní práce zkušených matadorů. Těch pár až příliš vtíravých míst se dá tolerovat, budeme-li chtít být opravdu tolerantní.

ABBA nikdy nebyli hudební revolucionáři, neposouvali hranice, soustředili se na to, co bylo pro ně důležitější. A to na vkusné, chytlavé a k naprosté dokonalosti dopilované popové písničky.

Jejich starší hity jsou nadčasové, nesmrtelné. Voyage tohoto statusu nedosáhne, na druhé straně nezní trapně, nepatřičně a vyčichle. Je to přesně takové album, jaké jsme od první chvíle, kdy bylo oznámeno jeho vydání, očekávali. Což je v tomto případě dobrá zpráva.