Já se na české filmy ani na seriály nedívám, protože filmařské řemeslo šlo do stoupy. Jedna věc je, jak herci mluví, druhá věc je mizerné nasvícení scén, třetí věc je mizerná práce s pozadím a hloubkou ostrosti, další věc je katastrofální kamera. Když se podíváte třeba na americké seriály, vidíte, že kamera se neustále lehce pohybuje. Pomalu, ale pohybuje. Je to úplně jiné kafe, než když postavíte kameru na místo a půl minuty stojí pevně na místě. Neberu teď v potaz obsah seriálů nebo filmů, jen technickou stránku věci. Už dlouho jsem neviděl zahraniční seriál, který by nebyl barevně upraven. Například do tepla, do lehce zeleného nádechu, a podobně. Vždy tam něco takového je a pokud ne, jsou to záběry, kde je skvělé světlo. Toto jsou aspekty, které jsou našim filmařům cizí. Chápu sice, že na to nemají tolik peněz, na druhé straně vzniká tolik šuntu, že raději jeden pořádný seriál než tři katastrofální. Takže se vrátím k tématu článku: pokud budou tyhle věci režírovat lidé, kteří nepraští pěstí do stolu a přestanou obsazovat právě tyhle herce, kteří neumějí mluvit, lepší to nebude. Protože buď jim není rozumět, nebo jsou naopak těžce afektovaní. A to je ještě horší. Ale, jak říkám, mi to je jedno, já se na tyhle věci absolutně nedívám. Navíc mám zvuk vytažen přes kvalitní audio do reprosoustav o 100 litrech, takže si , případně, řeč vytáhnu ekvalizérem.

Pustil jsem si onehdá film Hranaři a po deseti minutách jsem toho nechal. Všechny dialogy unylým jednotvarným polohlasem, zřejmě aby se zdůraznila vážnost celého děje, do toho muzika. Ale stejný jev se dá pozorovat i u spousty "vážných" amerických seriálů v původním znění (což se dá ale napravit dabingem), autoři se asi jenom snažili dohnat svět.

Řešení? Jednoduché - nekoukat se na tu hrůzu. O nic nepřicházím.

Nemůžu si pomoct, ale popravdě vůbec nevím, o čem ten článek je? Prostě jsem se s tím nesetkal. Je pravda, že moc nových českých seriálů jsem neviděl, nicméně dle článku jde o problém dlouhodobější. Když vezmu ty, které jsem viděl, třeba: Čtvrtá hvězda (2014), Dabing Street (2018) nebo Most! (2019), tak jsem si nikdy neříkal, že něčemu nebo někomu nerozumím. Řekl bych, že problém může být i na straně diváka, když spoléhá na slabý zvuk z televize a nepoužívá externí audio sestavu.

Není to pravidlem. Filmy, u nichž je součástí děje aspoň špetka humoru nebo ironie, tím netrpí.

Herci neumí mluvit a režiséři neumí režírovat

100% pravda = konečně článek, který osloví skoro všechny = díky za něj!

Jéžišmárjá, díky. Já si myslel, že upadlo zvukařské řemeslo. Opravdu, od určité doby jsou české filmy uhuhlané, zvyšuji hlasitost, rodina na mě řve. Jak je vidět, točí se šmejdy.

Ja mam problem predevsim s prilis hlasitou hudbou. U novych filmu je to velice casto. Kdyz hudba rve a uberu zvuk, tak nerozumim, co se rika, takze zase pridam - dokud nezacne zase hrat hudba. A takhle bych to mohl delat vetsinu filmu. Nevim, proc se je dnes hudba tak nahlas, co tim tvurci sleduji. Kdyz koukam na starsi filmy, tak tento problem nemam.

Já tedy mám problém spíš s nízkou hlasitostí dialogů vůči hlasitosti zbytku, buď neslyším dialogy a nebo jsou ruchy moc nahlas.

Tohle je americký trend, který k nám jako přišel v hudbě... tam je taky hlas utopen v ostatních tónech. Srovnejte produkci před revolucí s tou dnešní...