Ke studii fanatismu přidala režisérka Jessica Hausnerová prvky šibeničního humoru, jimiž jiskřil i její slavný film Lurdy, a zvolila téma módních experimentů s jídlem od různých diet až po kurz uvědomělého stravování, který na elitní internátní škole zavede nová učitelka.
Navenek neškodně staropanenská včetně stylu oblékání, vlídná, chápavá a usměvavá, působí Wasikowska jako pedagog snů. Každého vyslechne, na potkání rozdává léčivé čaje vlastní značky a vesměs zazobaní rodiče si pochvalují, že jejich děti poznají „nové trendy nutričních dovedností“.
To však ve skutečnosti znamená jíst stále méně – a než si toho v odcizených rodinách či ve vedení školy všimnou, zfanatizovaní studenti okouzlení ekologickými hesly i pocitem spiklenectví se dostanou až k výstřednímu tajnému spolku. Nula v jeho názvu značí: Nejezte vůbec, pouze tak přežijete kolaps lidstva.
Zatímco postavy rodičů včetně jediné chudé, tudíž rozumné, samoživitelky nesou znaky zjednodušených karikatur a ze sborovny se vydělí jen dva rovněž modelové charaktery, skupina oddaných studentů s odlišnými motivacemi i zázemím si podmaňuje svým nadšením i zranitelností.
Když v jídelně vedle zdravě hladových spolužáků pomaličku žvýkají jediné sousto, přesvědčeni o své spasitelské roli, člověk neví, jestli se má smát nebo plakat. Zejména jej však zaplavuje strach o nezralé oběti demagogické manipulace, již tak dokonale ovládá šiřitelka dobra.
Režisérka své vyprávění stylizuje poněkud strojeně až strojově, na pomezí satirické šablony, divadla a laboratoře, v níž pokusy na dětech dospějí k děsivým zjištěním: „Úžasné, když nejím, nemusím zvracet.“
Z podstaty je Club Zero vlastně nepříjemný film, jako každý obraz sektářského fanatismu, také poněkud zdlouhavý a spíše bizarní než vtipný, navíc se ve finále nevyhne jisté bezradnosti. Ale nebezpečnou chytlavost aktivistických výzev pro náctileté snílky zobrazuje dokonale.
