RECENZE: Rumuni pijí Coca-Colu, já jím banány, psal přes železnou oponu

Zatímco z většiny dokumentů o 17. listopadu hovoří celebrity, Karel Strachota hledá neznámé příběhy „zdola“. Po filmu 1989: Z deníku Ivany A natočil titul 1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu. Oba snímky určené hlavně školám poběží celou neděli v Kině Příběhů bezpráví na pražském Jungmannově náměstí.

Z filmu 1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu | foto: Příběhy bezpráví

Síla svědectví znovu spočívá v autenticitě a civilnosti jednoho z osudů pěšáků dějin, obyčejného studenta, který chodil s přáteli na pivo, měl problémy kvůli dlouhým vlasům a marně žádal o devizový příslib nutný tehdy pro cestu na Západ, kam směli jen spolužáci z prověřených rodin – a zůstávali tam.

Svou roli sehrává i paradox, neboť student nalezl cestičku k vycestování teprve na počátku roku 1989. V lednu ještě zažil brutálně potlačené akce takzvaného Palachova týdne, v únoru seděl ve vlaku do Francie a čelil výslechu, proč si na pár dní veze tolik knih a v zimě letní oblečení.

Vzájemná korespondence s rodiči a nejbližším kamarádem má navíc kouzlo detailu. Třeba když popisuje utečenecký tábor, kde měl každý svůj pokoj, kde zápasil s výukou francouzštiny a kde byli hlavně Rumuni, Poláci a Vietnamci.

„Rumuni pijí Coca-Colu, Poláci hrají karty a já jím banány. Taky chodím do nedaleké zoo, kde ze zoufalství mluvím na zvířaty česky,“ píše emigrant kamarádovi, který mu na oplátku líčí policii na rockovém koncertu.

V červnu mladík dostane azyl a domovnický byt v pařížské čtvrti připomínající exotické tržiště: „V jazykové škole jsme z Evropy jenom dva.“ Zažije setkání s Pavlem Tigridem i vysněné koncerty Lou Reeda a Nicka Cavea, zatímco z Prahy dostává zprávy o invazi trabantů, chmelové brigádě či vojenské katedře.

Ale to už jsou události od polských voleb po pád Berlínské zdi v pohybu, a když kamarád píše, jak podepsal Několik vět, šel 17. listopadu s průvodem na Albertov a byl vyslán do studentského stávkového výboru, novopečený Pařížan odpovídá. „Přál bych si být v Praze.“

Podstatné je, že na vynalézavě ilustrovaných citacích z dobových dopisů se nedá nic měnit, upravovat, brát zpátky. O to zajímavěji zní pasáž, v níž si studenti sdělují své obavy, „jak to zvládneme dál, až euforie opadne“.

1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu

70 %

Režie Karel Strachota

Jistě, dokument si nemůže vymýšlet překvapivé pointy, avšak vyústění snímku 1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu reálně odpovídá generačnímu vývoji. Někdejší uprchlík před totalitou je zpět v Pardubicích, nicméně nadále působí i v Paříži a pokládá za přirozené, že má dva domovy.