Maminka (záblesky vzpomínek na urozenou paní)
Když se ti nejchytřejší mužové minulého století začali zabývat otázkou, co má učiniti lidstvo, až jednoho dne zaparkuje nad Bílým domem vesmírný koráb – nějací mimozemšťané dají najevo, že by se chtěli seznámit s lidstvem: „Co se má učiniti? Kdo má pro KOHO jíti?“ –, všichni tito velkolepí mužové se začali trumfovat v představách. Vyšlo jim z toho, že se má někde sehnat špičkový operní sbor – nesmí se přitom šetřit na hlasech! Nechat pak ty lidi poblíž oněch mimozemšťanů zazpívat něco mnohohlasem – a nic k tomu již nedodávati. Pucciniho. Verdiho. Janáčka. Na závěr nějaké Imagine v čtyřhlase. Nenositi žádné dary, nepáliti ohňostroje. Nežvaniti. A to je podle těch nejchytřejších mužů světa léta Páně 1977 obrovská naděje, že ten náš první kontakt s mimozemskou civilizací dopadne dobře – všecka ta stvoření vyjdou ze svých korábů a ponesou dary.