RECENZE: K milostnému trojúhelníku od Havlíčka opravdu stačí tři

Podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka připravili ve Vršovickém divadle Mana inscenaci Ta třetí se Stanislavou Jachnickou či Lukášem Jurkem. Zajímavou režii a dobré výkony však trochu brzdí příliš postav na jevišti.

Mladá, krásná, spontánní a plná života, nebo usedlá, klidná a pomalu odkvétající? Klasik našeho psychologického románu Jaroslav Havlíček postavil svůj román Ta třetí na zásadním dilematu jednoho muže, který je postaven mezi dvě zcela rozdílné ženy. Po mysteriózním Neviditelném tak spisovatel vytvořil děj zabývající se čistě mezilidskými vztahy.

Jeho dramatizaci nyní uvádějí ve vršovickém divadle Mana. Na pražské scéně od této sezony působí mnohé režijní i herecké tváře známé dlouhé roky z Městských divadel pražských, uměleckou šéfkou se zde ostatně stala Věra Mašková. A právě ona upravila Havlíčkův román Ta třetí pro divadlo. V režii Radovana Lipuse zde vzniklo dílo, které v tom nejlepším duchu navazuje na tvorbu, již zmínění tvůrci razili v Městských divadlech.

Divákům nabízejí standardní, řekněme nekonfliktní činohru postavenou především na hereckých výkonech.

V roli čtyřicátníka řešícího ono zásadní dilema diváci uvidí Lukáše Jurka. Svého Mánka podává jako zprvu rozhodného gentlemana, ve kterém však časem převládne poloha bankovního úředníčka nedůstojně si propočítávajícího výhody a nevýhody toho kterého vztahu.

Režie tyto scény hezky ilustruje pomocí igelitem přetažených paravánů: Mánek si na ně vyplňuje jména obou dívek jako do křížovky.

Podobně i jeho první láska Adéla (Denisa Pfauserová) na igelit vertikálně vypisuje slovo vlaštovka, kterým ji Mánek zpočátku častoval, aby horizontálně doplnila slova „asi“, „možná“, „snad“. Osvěžující a jednoduchý motiv paravánů slouží i v dramatickém finále inscenace.

Ta třetí

55 %

Vršovické divadlo Mana

premiéra 7. května 2019

režie: Radovan Lipus

hrají: Lukáš Jurek, Denisa Pfauserová, Stanislava Jachnická, Veronika Janků, Petr Klimeš, Leonard Stirský Hädler

Velkým záporem kusu jsou však postavy ve vedlejších rolích, které se v dramatizaci smrskly na pouhé schematické figurky.

Nejvíce je to znát na úloze mladého Jirky, jehož vývojový oblouk působí na tak malém prostoru jen těžko uvěřitelně. Kdyby se tvůrci drželi skutečně pouhé základní trojice (Jurka a Pfauserovou doplňuje v roli Milady Stanislava Jachnická), vyzněla by dramatizace Havlíčkova díla komorněji, a tím asi i lépe.

Je to totiž především síla spisovatele trefně popisujícího duševní pohnutky hlavních hrdinů, která ve finále hry dělá z jinak docela banálního tématu velké drama.