RECENZE: Může mít kapitán válečné lodi vlečku? Ale ano, může
Opakoval. A nebude to jen tím, že Janáčkova opera Z mrtvého domu, jíž Špinar v opeře debutoval, sdílí s Billy Buddem určité společné rysy, především uzavřenou mužskou komunitu, v prvním případě stěsnanou v sibiřském lágru, v druhém pak na britské válečné lodi z konce 18. století.
Zdá se, že Špinar ovládá něco, co neumí široko daleko žádný operní režisér v Česku a málokterý ve světě: Intelektuálně zvládnout vlastní, třeba i výstřední nápady tak, aby dávaly smysl a pak je na jevišti brilantně řemeslně zpracovat.
Benjamin Britten: Billy BuddDirigent: Christopher Ward Režie: Daniel Špinar Scéna: Lucie Škandíková Choreografie: Radim Vizváry Státní opera v Národním divadle, premiéra 18. ledna 2018 |
V Brittenových operách často vystupuje znepokojivá postava krásného jinocha, jehož přítomnost spustí katastrofu. „Zakázané city“ mezi muži jsou však spíš jen symbolicky naznačeny a je na režisérovi, zda a jak tuto skříňku otevře.
V Billy Buddovi je oním mladíkem stejnojmenný námořník, který způsobí zmatek v duši i těle lodního zbrojmistra Johna Claggarta, jenž si ale svou touhu nedokáže či nesmí připustit, a proto se její objekt rozhodne zničit. Třetí hlavní postava, kapitán Vere, se ocitne v roli nedobrovolného soudce poté, co koktavý Billy v rozrušení Claggarta zabije.
Opera se odvíjí retrospektivně v mysli zestárlého kapitána a na tom Špinar vybudoval koncepci. Není to však jen pouhé vzpomínání starého muže u krbu, jsou to předsmrtné halucinace, vytvářející vlastní logiku v prostoru vymezeném kachlíkovými stěnami a bílou postelí, částečně zabořenou do země. Je to logika bizarní, ale neúprosná a se sugestivní důsledností vystavěná gesto po gestu, minutu po minutě. Proto v ní vůbec nepřekvapí, že se Vere, který je stejně tak sečtělý a senzitivní muž jako arogantní vojevůdce, vidí jako hrdina možná dokonce z nějaké opery, kterou mohl vidět na jevišti a v níž obdivoval kastráta pohrávajícího si s kostýmem.
Tento svět vysunutý na samu mez oddělující život od smrti mohou zaplňovat nejen někdejší druzi ve zbrani, kteří působí spíš jako přízraky, ale i divnější věci. Místo číší s vínem se na počest krále pozvedají malé modely lodiček a v závěru Billy vůbec nemusí skončit pověšený na ráhně, nýbrž na lůžku kapitána, který ho v pološíleném gestu probodne vlastním kordem. Je vinen jeho smrtí, mohl ho zachránit, ale dal přednost disciplíně, bez níž se na druhou stranu žádná válka vyhrát nedá.
Spojení intelektu a řemesla vděčí inscenace za to, že jeden háklivý nápad nevyústí do jinak zaručené trapnosti. Je jím pětice tanečníků, kteří provázejí temnou figuru Claggarta a znázorňují jeho tělesnou touhu, aniž je „vidí“ kdokoli jiný z posádky. Díky vynalézavé choreografii Radima Vizváryho, pohybující se někde mezi tancem a akrobacií, a Špinarově smyslu pro míru, působí tato zjevení jako zlí našeptávači, ovíjející svou oběť jako hadi. Naprosto nečekané až šokující je jejich zapojení do bojové akce, v níž se loď má střetnout s francouzským nepřítelem. Vytvoří jakési oživlé sousoší zápasících antických hrdinů, nebo spíše duchů z podsvětí. Je to šílené, bizarní, ale ani trochu trapné či stokrát viděné na jiných jevištích.
Ostatně přesně ve chvíli, kdy oni „duchové“ už přece jen začínají působit nadbytečně, zmizí. Cit pro operu Špinar prokázal i tím, že hlavní árii Claggarta, odkrývajícího své skutečné já, a později i Billyho loučení se životem nechal vyznít bez jakékoli omáčky před spuštěnou bílou stěnou. Snad jen usedání Billyho na černou rakev je až příliš názorné, a když už ke slovu přijdou děla, tak rychlost a způsob, jakým je vysunuje jevištní technika, by na francouzského nepřítele asi nestačila. Což ale není pro vyznění inscenace až tak podstatné. Mnohem podstatnější je herecké vedení sólistů i sboristů, v němž není takřka hluché místo. A všechny obrazy, gesta a kroky vyrůstají z hudby tak, jakoby ji Britten komponoval právě na ně.
Margitův kapitán
Hudba je navíc v dobrých rukách britského dirigenta Christophera Warda. A možná to byl pocit, že tu je konečně tým, který ví, co chce a ovládá řemeslo, že se orchestr Státní opery (která po dobu rekonstrukce některé produkce uvádí i v historické budově) vzepjal k jednomu ze svých nejlepších výkonů, proměnlivému v barvách a dynamice. Stejně tak sbor, který má v tomto díle velmi obtížný úkol, příjemně překvapil tím, jak dobře byl sezpíván.
Tak vyhraněná a ambiciózní inscenace by ale mohla nabídnout ještě u třídu lepší sólisty ve dvou ze třech hlavních rolí. Basbarytonista Gidon Saks jako Claggart totiž působil dojmem, že těžkých rolí už odzpíval hodně a jeho hlas po nich ztrácí barevnost, pružnost i sonorní hloubky. Claggartovy vstupy tak nevyšly zdaleka tak drtivě a zlověstně, jak by měly. Naopak představitel Billyho Budda, mladý americký barytonista Christopher Bolduc, nejspíš ještě nemá zkušenosti, takže v jeho zpěvu bylo těžké zachytit výraznější individuální rysy ve zvuku či barvě.
To Štefana Margitu v roli kapitána si nelze nezapamatovat. A nejen kvůli kostýmu. Jeho tenor, vyznačující se užším, kovovým zvukem, se jistě nemusí líbit všem, ale je to hlas, který se nese do hlediště, který dosud nejeví známky opotřebovanosti či stařecké roztřesenosti, a především, Margita má part perfektně připravený. Zvláště kapitánovy lyričtější monology zazpíval velmi jemně a citlivě. Z dalšího osazenstva lodi utkví v paměti hlavně polský tenorista Jan Petryka v dvojroli nováčka a plavčíka.
Zbývá jen otázka, jak dlouho bude nutno čekat, než se Opeře Národního divadla opět přihodí zázrak.
Tipy z televizního programu
Recenze: Matrix Resurrections 80 %, Spojenci 50 %, Po strništi bos 70 %, Moje nová tvář 65 %, 2012 50 %, Jack Reacher: Nevracej se 55 %, Osm hrozných 65 %, Poslouchej 50 %, Spravedlnost 60 %, Hra s nevěrou 50 %, Kroky a skoky české animace 50 %
Klíčová slova: Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Survivor Česko & Slovensko, Utajený šéf
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Boží mlýny, Iveta
KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde
Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na...
Zemřela herečka Hana Brejchová. Proslavil ji film Lásky jedné plavovlásky
Zemřela herečka Hana Brejchová, bylo jí 77 let. Zazářila ve filmu Miloše Formana Lásky jedné...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Larry je mrtvý. Tvůrci Simpsonových nechali po 35 letech zemřít štamgasta od Vočka
Zarytí fanoušci seriálu Simpsonovi smutní. Tvůrci totiž nechali zemřít jednu z postav, která byla...
Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková
Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
I did it my way. Troška, Nový i Vyskočil se rozloučili s Josefem Lauferem
Se zpěvákem a hercem Josefem Lauferem, který zemřel po dlouhé nemoci v sobotu večer ve věku 84 let,...
Sisi byla moderní a emancipovaná, feministka ale ne, říká autorka nové knihy
Premium Dagmar Beňaková nedávno vydala čtvrtou knížku věnující se císařovně Alžbětě Bavorské, známé pod...
Populární zpěvačka Billie Eilish vystoupí příští červen v O2 areně
Jedna z největších hvězd současného světového popu vystoupí 1. června příštího roku v pražské O2...
RECENZE: S Pet Shop Boys nejste nikdy sami. Jejich hudba bolí, ale i konejší
Premium Každé další album britského dua Pet Shop Boys je radostná událost pro všechny, kdo si oblíbili...
Život na turné. Na podzim přijedou do pražského O2 universa Take That
Britská popová kapela Take That v aktuálním složení Gary Barlow, Mark Owen a Howard Donald se v...
Prodej bytu 2+1, Louny, ul. Slovenského národního povstání
Slovenského národního povstání, Louny
2 900 000 Kč