RECENZE: Běsnění před oponou a křičící pávi. Vítej na zemi, Figaro
Drobná poznámka v tiskové zprávě, že Národní divadlo s novou Figarovou svatbou pojede napřesrok do Japonska, napovídá, proč a jak asi inscenace vznikla. Spíš než jako svébytný umělecký počin má fungovat jako vývozní artikl a bonus pro zahraniční návštěvníky Prahy, kteří se s bedekrem přijdou podívat do Stavovského divadla, „kde byl Mozart“ (jenž tu v lednu 1787 svou Figarovu svatbu sám dirigoval). To samo o sobě jistě není špatně, otázka právě zní, jak.
Režisérce Magdaleně Švecové nutno přičíst k dobru, že odolala módním prvoplánovým aktualizacím, snažila se zachovat kolorit 18. století a jen lehce ho stočit do perzifláže. I když třeba Figaro si svůj frak snad vypůjčil od členů orchestru a původ folklórních prvků na kostýmech poddaných není jasný. Režisérka také neútočila gagy za každou cenu. Přehrávání a pitvoření vydávané za komiku, s nímž už je člověk u nás tak nějak bolestně smířen, nedosahuje nejtrapnějších stupňů.
W.A. Mozart: Figarova svatbaDirigent: Enrico Dovico Režie: Magdalena Švecová Národní divadlo, premiéra 1. února 2018 ve Stavovském divadle |
Možná se ale jí (nebo někomu jinému?) nakonec zdálo, že výsledek působí až příliš poklidně, že hraběnka zpívající árii ve vaně, hrabě „schovávající se“ do rámu obrazu náležitě nepolechtají bránice publika, že scéna se skleníkovou konstrukcí jakožto symbolem žhnoucích vášní z dramatického hlediska nenabyla žádného významu a že umělí pávi mající vytvořit iluzi zámeckého parku (o přestávce dokonce křičí z reproduktorů) dopadli jen jako matná dekorace. A že je tedy nutno přitvrdit.
Jen tak si lze vysvětlit některé nápady, u nichž se nechce věřit, že s nimi přišla sama režisérka, původně vystudovaná hudebnice. Křiklavě nevkusná „přemostění“ jednotlivých dějství pantomimickými výstupy před oponou, toporně se snažícími opakovat cosi z děje, totiž strhávají Mozarta na úroveň nejlacinější předměstské frašky. Rozdíl mezi tímto primitivním povrchním běsněním a citově hlubokou hudbou, která před ním a po něm zní, je nekonečný. Ani dramaticky to nemá žádný význam, příběh se nijak nepřiblíží.
Ještě horší je zdvojení role pážete Cherubína, kterého kromě mezzosopranistky v určitých chvílích představuje muž. Navíc ještě do hudby cosi vykřikuje. Jenže původní travestie z dílny Mozarta a jeho libretisty Da Ponteho je přece vtipná a sexy právě tím, že žena hraje dospívajícího chlapce, který se v průběhu děje kvůli intrice „zpětně“ převleče za dívku. Pokud to měla být nějaká surrealistická vize, tak se ji rozhodně nepodařilo zpracovat a začlenit do děje.
Stejně jako skupinku přidaných komorných, které se protagonistům pletou pod nohy. Rozhodně nesugerují představu, že příběh se odehrává na zámku, o nějž jistě pečuje početnější personál než ten, který vystupuje ve hře (jako třeba v inscenaci v Salcburku před třemi lety). Z muzea režijních berel pak bylo vytaženo úsilí postav prodrat se první řadou mezi diváky a nuceně je zapojit do děje.
Teoreticky by se ale všechny tyto pochybné vsuvky daly odstranit. Zbyla by víceméně líbivá, neškodná, přijatelná produkce. I v té by ale vyvstával další problém: Všelijak se střídající alternace provozu repertoárového divadla nakonec určitě setřou i tu trochu originality, která se v inscenaci dá najít. Tohle tedy má být ambice první české scény, jež by (kromě Salcburku a Vídně) měla na světě nejvíc pečovat o mozartovský odkaz. Trochu smutné.
Figaro bez Figara
Ostatně příliš veselo není ani při poslechu. Pravda, z orchestru aspoň není přímo do pláče. Pod taktovkou italského dirigenta Enrika Dovica hrál v zásadě dobře, i když rychlá tempa neznamenají totéž, co esprit a sejít se šťastně na konci, není to samé, co brilantní souhra.
Vyloženě do breku nebylo ani při poslechu některých pěveckých výkonů, tedy vlastně dvou. Jana Sibera jako Zuzanka sice nemá nijak výjimečný hlas, který by kolem uší zazvonil barvou či příjemně svěží kulatostí, ale její projev je muzikální a na jevišti působí živě a zábavně. Nejlépe se poslouchal ohebný zvučný baryton Jiřího Hájka v roli záletného a žárlivého hraběte Almavivy.
V áriích jeho trpící choti by se hlas zpěvačky měl doslova vznášet a zářit barvou. Je to zkouška, jak na tom ta či ona umělkyně je. Jana Šrejma Kačírková působila dojmem, že svůj hlas sotva odpoutá od těla a že ten navíc zní unaveně a šedě, místy až ostře. Že by přemíra těžkých rolí? Mezzosopranistka Alžběta Vomáčková v roli Cherubína má hlas divně posazený či spíše neposazený. Jakoby byl zvuk stlačený do nosu a nešlo s ním nijak manipulovat, natož kultivovaně přednášet árie. Z představitelů dalších rolí Jevhen Šokalo jako Bartolo byl prakticky bez hlasu, tenorista Jaroslav Březina roli pokryteckého Basilia zachránil herecky.
A kde vlastně zůstal hybatel děje, chytrý sluha Figaro? Toť otázka. Jmenoval se Miloš Horák, a i když jde zjevně o mladého pěvce s atraktivním zjevem, pro Figara jak dělaným, tak jakoby na jevišti ani nebyl a z role nic nevytěžil herecky, ani pěvecky. Možná ještě nemá zkušenosti, možná ho svázala premiérová tréma, jenže premiérové výkony na první scéně by neměly navozovat pocit, že interpret hlavní role se chystá na zkoušku na konzervatoř. Pražské Národní divadlo, ať se mu to líbí nebo ne, je prostě v jiné kategorii.
Tipy z televizního programu
Recenze: Stážista 55 %, Padesát odstínů temnoty 25 %, Osm hrozných 65 %, Hanebný pancharti 70 %, Terminator Salvation 60 %, RED 2 65 %, Tintinova dobrodružství 80 %, Sny o toulavých kočkách 70 %, Nevědomí 65 %, Vedlejší produkt 55 %, Řekni to psem 50 %, Pán prstenů: Dvě věže 80 %, Nejvyšší pocta 50 %, Úhel pohledu 70 %, Tři Tygři ve filmu: JACKPOT 50 %, Equalizer 2 55 %, Zmizelá 75 %
Klíčová slova: Všechnopárty, Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Eurovision Song Contest, Miss Czech Republic, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Boží mlýny, Iveta
V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela
Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil...
Bagárová zrušila „vysněný“ koncert v O2 areně. Kvůli ztrátě radosti, tvrdí
Plánovaný zářijový koncert Moniky Bagárové v pražské O2 areně se neuskuteční. Zpěvačka se jej...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Za Česko oheň a dynamický tanec. Aiko zpívala v semifinále Eurovize, neuspěla
Ve švédském Malmö se konal druhý semifinálový večer mezinárodní písňové soutěže Eurovision Song...
Zemřel Miroslav Imrich, hlas Tanga a Abraxasu. Tělo našli u železniční trati
Odešel jeden z hlasů a ústředních členů kapely Abraxas. Zpěvák a skladatel Miroslav Imrich zemřel...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Ňadra ze všech úhlů. Benátky vystavují nadčasovou a kdysi cenzurovanou krásu
Jaké je jedno z nejranějších a nejtrvalejších témat v umění – a zároveň jedno z nejvíce...
RECENZE: A přece se točí. Suchý s Molavcovou zvou na poklidnou jízdu
Pomalu plynoucí večer se silnou, ale stále přiměřenou dávkou nostalgie nabízí novinka pražského...
RECENZE: Walliamsův Kosmokluk je skvělé čtení, ale autor umí i skvělejší
V češtině vyšla nová kniha populárního britského spisovatele Davida Walliamse. Novinku Kosmokluk...
Izraelka postoupila do finále Eurovize i přes protesty. V Itálii s obřím náskokem
Navzdory četným protestům proti účasti Izraele na letošním ročníku Eurovize postoupila zpěvačka...
RECENZE: Potřetí a naposled je tu Iveta, nejplačtivější ze všech řad
Premium Nikdo neví, kdo jsem; už nechci, aby se mi smáli. Takovou zpovědí Ivety Bartošové zakončili tvůrci...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!