Poblíž největšího saského města Lipska se ve dnech 16. až 19. října 1813 strhla bitva, kterou svým rozsahem a krutostí překonala až první světová válka. Proti sobě se tam postavilo půl milionu po zuby ozbrojených vojáků, kteří na sebe namířili dva tisíce děl.
V této Bitvě národů, jak se krvavá řež právem nazývá, padlo během čtyř dnů padesát tisíc vojáků a dvě stě tisíc jich bylo zraněno. Pro Napoleona znamenala porážka jeho dvou set tisíc mužů těžkou ztrátu, z níž už se nevzpamatoval. Jeho osud byl zpečetěn o dva roky později u Waterloo.
K oslavám výročí této historické události se právem připojují i obyvatelé českých zemí. Mezi armádami, které se postavily Napoleonovi, stáli vojáci Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska.
Českými jmény, pocházejícími z rodokmenů slavných českých rodů, se pyšnilo i koaliční vedení. V čele všech vítěz bitvy, český šlechtic a polní maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu a k jeho rukám povolaný autor spojeneckého plánu a náčelník generálního štábu Jan Radecký z Radče.
Pomníky a pomníčky
Nad mapami se několikrát denně skláněli další stratégové operace, významní čeští aristokraté hrabě Colloredo-Mansfeld, Jan z Janovic, hrabě Nostitz, Ferdinand z Bubna a podmaršálek Klenovec z Klenové.
Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771 - 1820), který se mimochodem s Napoleonem dobře znal z doby, kdy působil ve Francii jako diplomat, musel mít asi divný pocit, když za vítězství obdržel tyto ceny: Od Františka I. Velký kříž Marie Terezie, od Alexandra I. Velký kříž sv. Jiří a od Friedricha Viléma III. Černou orlici.
Loni v červenci navštívil Lipsko Karel Schwarzenberg, prapravnuk Karla Filipa ze Schwarzenbergu, v té době český ministr zahraničí. Zavítal i na místa, kde rodina dala postavit prostý pomník Napoleonova pokořitele a zavzpomínal.
"Když jsem jako dítě vyrůstal na Orlíku, byl jsem obklopen jeho obrazy a rytinami. Doléhaly tam i jeho vzpomínky na to, že v bitvě ztratil svého nejlepšího přítele Poniatowského, který stál jako Polák na straně Napoleona. A maršálek Radecký? Toho samotný Karel Filip stavěl na úroveň deseti tisíců mužů."
Nemocný Karel Filip U Zlaté harfy
Ani vítězům se nevyhýbají zranění. Poté, co byl Napoleonův pokořitel v bitvě raněn pádem z koně, postihla ho v roce 1817 ještě mrtvice, po níž částečně ochrnul. Uzdravení a odpočinek hledal v Karlových Varech, kde se v letech 1817 až 1819 léčil v domě U Zlaté harfy na Staré louce.
Jako host velmi vítaný a uctívaný tu žil spokojeně v okruhu svých oficírů, jejichž prostřednictvím předal lidstvu své krédo:
"Nehodím se k tomu, abych v tomto vojenském řemesle byl šťasten. Korunuje-li můj podnik úspěch, pojímá mne přitom hrozný děs, přes krev a mrtvoly nejde cesta k mému štěstí."
Když jeho věrní zjistili, že jeho nejmilejší procházkou je cesta po okraji lesa nad Poštovním dvorem, vybrali peníze a dali mu tam postavit pomníček. Zdánlivě skromný, ale elegantní třístupňový obelisk z leštěného syenitu, na jehož spodní stěně bylo zlatem napsáno: Den 30. Juni 1818.
V oválu nahoře pak stálo prosté: Fürst Karl Schwarzenberg, Feldmarschall. Důležitá informace je i na zadní straně: Německy: Im Jahre 1891 neu errichtet von Karl Fürsten zu Schwarzenberg. Česky: Renovováno 1891.
