O parky a zelenou úpravu Mariánských Lázní se zasloužil umělecký zahradník a botanik Václav Skalník z Hořína. Studoval v Anglii, ve Francii, Vídni a po svém návratu do Čech pracoval pro hraběte Lobkovice.
O jeho umění se doslechl Karel Kašpar Reitenberger, opat tepelského kláštera, pod nějž Mariánské Lázně patřily. Duchovní měl vizi vybudovat nejkrásnější lázně světa a Skalníka požádal, aby tuto oblast zvelebil.
Dvaačtyřicetilého odborníka čekal těžký úkol, protože všude se rozkládala divoká příroda. Musel odvodnit bažiny, zasypat rokle, odstranit skály a při práci dát pozor na léčivé prameny, aby nenarušil jejich strukturu a nepřestaly ze země prýštit. Navíc dělníci prováděli všechny přesuny zeminy bez jakékoliv mechanizace.
Proto málokdo věřil, že Skalník dokáže terénní úpravy realizovat. Ale schopnému muži se dílo dařilo. Dal výpověď hraběti Lobkovicovi, do západočeských lázní se přestěhoval a byl dokonce jmenován starostou.
 |
Svému úsilí se mohl věnovat přímo na místě a postupně v pustém údolí vytvořil zahradní město. Jeho centrum spojil s okolní krajinou tak dokonale, že není patrné, kde parky končí a začíná už volná příroda.
Dokonce i Goethe, který do Mariánských Lázní jezdil, pochválil Skalníkův mistrovský kousek. Svému synovi Augustovi napsal: „Také Tě potěší, že jsem učinil rozhodnutí spatřit Mariánské Lázně – toto podivuhodné zařízení. Bylo mně, jako bych se nacházel v severoamerických lesích, kde se postaví město ve třech letech.“ Německý básník se pak se Skalníkem spřátelil a občas mu svým vlivem pomáhal v jeho činnosti.
Nadšený zahradník se péči o mariánskolázeňské parky věnoval až do konce svého života. Po jeho smrti převzal práci jeho syn, vnukové a dnes se o zelené dědictví stará správa veřejné zeleně městského úřadu.
Na Skalníkovu počest vznikla v Mariánských Lázních dendrologická naučná stezka. Je volně přístupná a milovníci přírody zde stráví čas ve společnosti sto padesáti dřevin. Jejich značná část je stará dvě stě let a pamatuje tak návštěvu anglického krále Eduarda VII., skladatele Richarda Wagnera či spisovatele Marka Twaina. U stezky rostou například buky, duby, jilmy, jedle, tisy, javory, ale i méně známé dřeviny jako lapina jasanolistá, liliovník tulipánokvětý, ambroň západní či dřezovec trojtrnný.
Dendrologická stezka Václava Skalníka je potěchou pro oko i pro duši.
Stromy jsou označeny porcelánovými jmenovkami.
Trasa není přesně daná a je jen na turistech v jakém rozsahu a pořadí vznešené krasavce navštíví. K orientaci slouží porcelánové jmenovky na stromech s jejich jménem v češtině a latině. Současně jsou také označeny QR kódy, které po načtení poskytnou další informace, třeba o charakteristice, využití či o historických zajímavostech.
Zelení pamětníci
Jedním ze slavných sousedů Mariánských Lázní byl Klemens Wenzel von Metternich. Státní kancléř Rakouského císařství dostal panství Kynžvart s rozlehlými lesy od svého otce. A právě do Metternichových hvozdů vede z Mariánských lázní krásná vycházka, jejímž výchozí místem je Tyršova ulice pod plaveckým bazénem.
Čtyři a půl kilometrová trasa směřuje do hlubokých lesů k Medvědímu prameni, který vyvěrá v dřevěném dutém kmeni a obarvuje potok do červena. Po cestě se objevuje i Balbínův pramen. Svůj dnešní název dostal podle historika Bohuslava Balbína, který zde v sedmnáctém století sledoval využívání kyselek a mapoval je pro své vlastivědné dílo. Kouzelné spojení léčivých účinků stromů a vody pokračuje k vyhlídce Karola a končí v parku u Lesního pramene.
O parky a zelenou úpravu Mariánských Lázní se zasloužil umělecký zahradník a botanik Václav Skalník z Hořína.
Zelené výlety v Mariánských Lázních mohou mít i vzdělávací formu. Důkazem je pět kilometrů dlouhá naučná stezka Lázeňské lesy s mnoha zajímavými tématy. Začíná i končí na rozcestí nad Prelátovým pramenem v Pottově údolí.
Na třiadvaceti zastaveních se turisté seznámí s lázeňstvím, historií, geologií, hornictvím, lesnictvím, zoologií, botanikou a ekologií.
Západočeské lázně také krášlí dvě památná stromořadí – Smetanova alej a Alej Svobody spojující Mariánské Lázně a Lázně Kynžvart. „Zelený tunel“ existuje 115 let a vede kolem dnes již padlého, ale neodstraněného krále smrků. Majestátní strom měřil v obvodu kmene přes čtyři sta centimetrů a byl vysoký osmatřicet metrů. K jeho vzklíčení došlo okolo roku 1818, kdy byly Mariánské Lázně vyhlášeny veřejnými lázněmi. Před pěti lety však statný jedinec neodolal silnému větru a spadl. Památkově chráněné torzo stromu zůstalo ležet na zemi a jeho mohutný vzhled lze stále obdivovat.
V mechu a kapradí
Bohatá přítomnost stromů a lesů v Mariánských Lázních zavdala také podnět k praktikování šinrin joku. Koncept „lesní koupele“ vymyslel profesor Qing Li z Nippon Medical School v Tokiu a z Japonska se pak terapie propracovaná lékaři přenesla do Evropy.
Její účinek spočívá v propojení lidských smyslů s léčivou silou lesa. Během terapie se aktivuje parasympatikus, součást autonomního nervového systému. Dochází ke snížení množství stresových hormonů, srdeční frekvence, k vyrovnání krevního tlaku, ke zvýšení přítomnosti či aktivity granulysinu (protirakovinný protein) a k posílení imunity. „Lesní proceduru“ vede vyškolený terapeut a je vhodná pro každého, včetně seniorů a handicapovaných lidí.
Šinrin joku není jen pomalá chůze lesem. Je to propracovaný systém jednoduchých aktivit, ve kterých se zapojují všechny smysly.
„Součástí tříhodinové terapie není jen pomalá chůze lesem. Je to propracovaný systém jednoduchých aktivit, ve kterých se zapojují všechny smysly. Dotýkáme se, zkoumáme, vnímáme zvuky, vůně, energii Země, nebo chvíli chodíme bosi. Tím podněcujeme koncentraci, kreativitu a představivost. Tyto aktivity lze realizovat v každém ročním období,“ vysvětluje terapeut šinrin joku Daniel Fajkus z hotelu Falkensteiner Spa Resort Marienbad. Certifikaci získal u Martina Kiema a s klienty pracuje tři a půl roku. Bývalý zdravotnický záchranář zná lidské tělo perfektně a ví, že stres je spouštěč mnoha závažných onemocněních.
„Dnes spousta lidí tráví čas uvnitř budov a společně s konzumním stylem života a tlakem na výkon se u nich objevuje deprese, úzkost a civilizační onemocnění. Proto vidím velký přínos ve šinrin joku. Dostane lidi ven do lesa, kde začnou vnímat své tělo, kontakt s přírodou a zároveň udělají něco pro své zdraví,“ říká Fajkus.
Může se hoditSkalníkova dendrologická stezka vede od Goethova náměstí, přes Sady Václava Skalníka, Park střed až na jižní okraj k Městské knihovně. Mezi nejzajímavější a nejhodnotnější dřeviny, které stojí za vidění, patří č. 10 smrk ztepilý „Virgata“, č. 26 dub velkokvětý, č. 29 smrk ajanský, č. 32 topol bílý, č. 59 jedle vznešená a č. 66 buk lesní stříhanolistý. |
30. dubna 2012 |
