Když děkan ledečské farnosti Jan Bárta hledal inspiraci, jak by mohla náhrada za již nevyhovující zpovědnici v největším kostele pod jeho správou vypadat, zabrousil do svých vzpomínek na Německo, kde v minulosti působil. „Byl jsem se tam i na pěti místech podívat,“ říká.
V hlavě se mu urodila jasná představa, jak by měla být nová zpovědnice vybavena. „Chtěl jsem, aby byla zvukotěsná a vyhřívaná. A zároveň, aby mezi částí pro duchovního a věřícího bylo otevírací sklo a přenos zvuku byl řešen mikrofonem,“ popisuje děkan.
Věřící s duchovním se tak v ledečské zpovědnici vůbec nedostanou do kontaktu. Při zavřených skleněných dvířkách ani nemohou jeden druhého případně nakazit.
„Teď je to aktuální kvůli koronaviru. Ale v Německu se to nedělalo jen kvůli němu, to ještě nebyl znám. Chránilo to před jakýmikoliv viry,“ poznamenal Jan Bárta.
Semaforek nad dveřmi
Aby se věřící a kněz slyšeli, je ve zpovědnici instalovaná zvukotechnika. Na straně penitenta, zpovídajícího se kajícníka, je mikrofon a reproduktor, duchovní má k dispozici reproduktor, ovládací a mixážní pultík i třeba sluchátka.
Zpovědnice má ale i další moderní vybavení. Je vyhřívaná, což se zejména v zimním období v chladném kostele hodí. Je osvětlená zvenku i zevnitř. Zvenku se tak pozná, zda je v provozu. A uvnitř má kněz penitentovi možnost stmívačem nastavit takovou intenzitu osvětlení, aby se cítil co nejlépe.
Zajímavostí je i semaforek nad dveřmi. Když svítí zelené světlo, je zpovědnice volná. Pokud svítí červená, zrovna se uvnitř jiný věřící zpovídá ze svých hříchů.
Do megazpovědnice se vjede i s vozíkem
Zároveň je nová zpovědnice opravdu velká. Hůře se pohybující člověk se dovnitř vejde i s vozíkem. Sám děkan Bárta ji označuje za „megazpovědnici“. Podle něj je i velice pohodlná. Na obou stranách jsou křesílka. Kdo chce u zpovědi klečet, má nad zemí polstrovanou podložku.
„To je veliký rozdíl oproti té původní. Pro některé věřící bylo bolestivé v ní sedět či klečet, byla úzká a nebyla dobře zvukově odhlučněná. Lidé často říkali, abychom s tím něco udělali,“ podotkl Jan Bárta.
Ne zrovna obvyklé je celé vyhotovení zpovědnice. Je celá dřevěná ze světlého dubu. Na sobě nese zlacené ozdoby a ornamenty z lipového dřeva. Dvířka zdobí ručně vyřezávané reliéfy. Barvou a stylem ladí s kazatelnou u protější stěny kostela.
„Světlá barva je úmyslně. Vyjadřuje radost z očisty duše, kterou potřebuje každý člověk. To je idea v pravdě katolická,“ vysvětluje děkan.
Namísto milionu dar. A symbolická cena
Za normálních okolností by se cena zpovědnice blížila jednomu milionu korun, farnost ji však z velké části dostala jako dar. Zaplatila pak jen symboličtější částku.
Dílo vznikalo ve spolupráci s architektem, vyrobil ho truhlář z Hlinska. Připravené díly si do Ledče musel dovézt, osm dní je pak na místě montoval. Dva dny trvalo zapojení elektřiny a ozvučení. To ještě není zcela dokončeno, kvůli vadné součástce se teprve bude dodělávat.
Zpovědnice už ale byla vysvěcena a veřejnosti od února slouží.
„Jestli do ní chodí víc lidí? To je různé. V období Velikonoc to tak obvykle bývá. Před každou mší chodí ke zpovědi od pěti do deseti lidí. V pátek jsem jich tu měl sedm, ve středu šest,“ říká ledečský děkan.
Přišroubovaná sedadla a LED technologie
Netradiční a moderně pojatá zpovědnice do ledečského kostela pocházejícího ze 14. století zapadá i z jiného důvodu. Zdá se totiž, že si církev na jeho vybavení už historicky potrpí. Není to ani zdaleka první vymoženost, která zde našla své místo.
Poslední velká rekonstrukce interiérů kostela se odehrála v letech 1968 až 1969. V té době bylo instalováno podlahové vytápění. To tehdejší farář okoukal v Rakousku. Během následné normalizace si zase sami farníci vyrobili lavice. Dřevěná sedadla jsou přišroubována na svařovanou kovovou konstrukci.
A částečnou modernizaci kostel svatého Petra a Pavla podstoupil i v minulém týdnu. To specializovaná firma vyměnila veškeré vnitřní osvětlení za moderní LED technologie.
