I když už psi vypadají mnohem lépe, než před měsícem, kdy byli chovatelce odebráni, část z nich si některé následky zanedbání stále nese.
Pracovníky útulku čeká ještě dlouhá cesta k nápravě především pošramoceného sebevědomí zabavených psů, které se projevuje nedůvěrou k cizím lidem.
„I když to jsou kříženečci jezevčíka, jsou nádherní. Vděční jsou za cokoli,“ usmívá se vedoucí třebíčského útulku Olga Spáčilová. A otevírá dveře k vnitřním kotcům, kde ji vítá hlasité štěkání.
Když psi dorazili, každý měl jinou váhu. „Během přijetí to byly kostřičky potažené kůží. Pejsek v nejhorším výživovém stavu vážil pět kilogramů. Teď má kolem devíti a půl kilo a hned je na něj veselejší pohled. Za měsíc každý z nich přibral v průměru tři kila. Pokud jsou to pejsci drobní, což tito jsou, je to hodně znát,“ pokračuje Spáčilová a hned jednomu nabízí piškot.
Psi podle ní byli masivně začervení. „Jsme tu zvyklí na různé věci, ale takhle začervené psy jsme tu ještě neměli,“ říká vedoucí útulku a ukazuje fotografii psích výkalů, kterou zaměstnanci útulku pořídili krátce po přijetí.
Jsou na ní psí lejna, která se hemží škrkavkami. Tedy parazity, kteří mohou být dlouzí až dvacet centimetrů. „Byla to jedna dlouhá šňůra. To jsem ještě neviděla. Pejsky požíraly zevnitř zaživa,“ dodává.
Prvním úspěchem bylo, když přestali žrát své vlastní výkaly
Takový stav psů zapříčinila nedostatečná strava. „Jedli v podstatě jenom své vlastní výkaly nebo výkaly dalších psů ve smečce. A ještě se o to rvali,“ kroutí hlavou a poukazuje na začarovaný kruh, ze kterého by se psi sami nemohli dostat.
První úspěch byl prý už jenom v tom, že výkaly přestali po sobě žrát. V útulku jim nastavili zvláštní výživový plán. Naštěstí běžnou stravu - granule a konzervy - snášeli velmi dobře, i když veškerou stravu zpočátku žrali velmi hltavě.
24. ledna 2020 |
„Museli jsme pejsky rozdělit do samostatných kotců. Stravu jsme jim dávali velmi opatrně, tedy často a po malých dávkách. Překvapivě to zvládali dobře a nezvraceli,“ vzpomíná vedoucí útulku.
Mezi zabavenými psy bylo i tehdy dvouměsíční štěně jménem Lucky. Mělo štěstí, že se do útulku dostalo ještě malé. Na pozornost, mazlení, pravidelnou stravu a procházky si zvyklo velmi rychle. Dokonce umí i některé povely.
„Sedni, Lucky,“ napřímila prst Olga Spáčilová a štěně poslušně sedlo a čekalo na odvolání příkazu, aby se pak nadšeně přivítalo s novináři.
Mezi zabavenými jedinci jsou stále psi, kteří se člověka bojí
O budoucnost štěněte se vedoucí útulku nebojí. „Pokud půjde do adopce, novou rodinu si najde velmi brzy. Myslím, že bychom mohli na něj mít i pořadník. Zájemců, podle toho, kolik se na něj už ptalo lidí, je plno,“ prozradila.
Mezi zabavenými psy jsou jedinci velmi kontaktní, ale i ti, kteří se stále bojí. „Nepřicházeli do styku s člověkem tak často. Majitelka se s nimi nijak nemazlila. Zpočátku se ani neuměli pomazlit. Teď už ví, jak na to, ale pořád mají ostych před cizím člověkem,“ dodala.
Psy zatím do adopce dát nemohou. Čekají na ukončení správního řízení, zda zvířata propadnou státu. Teprve pak je budou moci nabídnout zájemcům.
Odbor životního prostředí třebíčské radnice zahájil v této věci správní řízení, kde postupuje podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Vše ještě není u konce. Zákon umožňuje uložit chovatelce pokutu do maximální výše půl milionu korun, udělit zákaz chovu zvířat i jejich propadnutí státu.
Odebrání psů této ženě úřady neřešily poprvé. V roce 2014 byli chovatelce odvezeni psi z podobných důvodů.
Městský útulek v Třebíči má kapacitu pro pětačtyřicet psů. V útulku je jich momentálně 23.
