„Volba termínu je dána i historicky, a to hlavně kvůli srnčí zvěři, která nemá v tomto období dobu lovu. Navíc bývá v únoru hodně sněhu, zvířata tedy kvůli nedostatku potravy chodí častěji ke krmelcům, kam jsou léčiva umisťována. Tím pádem by se také většina kusů měla přeléčit,“ vysvětlil Stanislav Císař, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.
Zdůraznil rovněž, že likvidace obtížných parazitů je pro zvěř výraznou pomocí pro přečkání nejnáročnějšího ročního období - zimy. Sice drobní, leč zákeřní nezvaní hosté totiž některé kusy mohou oslabit natolik, že to vede až k jejich úhynu.
Medikamenty se divočákům a veškeré přežvýkavé zvěři, tedy například srnčímu, jelenům, daňkům a dalším obyvatelům vysočinských lesů, míchá ve stanoveném poměru s klasickým krmivem, na nějž jsou zvířata v krmelci již zvyklá - například se šrotovaným či mačkaným zrním nebo speciální granulovanou směsí.
Aby však myslivci dobře spočítali potřebné množství medikované potravy, kterou mají zvěři naservírovat, musejí mít mimo jiné velmi dobrý přehled o tom, kolik čtyřnohých jedinců k jejich krmelci chodívá.
Antiparazitární přípravky zanechají v těle rezidua
„Přípravek se pak podává minimálně po dva a maximálně po čtyři po sobě následující dny,“ upřesnil Císař.
Po přeléčení by měli případní lovci a milovníci zvěřiny na maso zvěře raději zapomenout. „Vzhledem k tomu, že antiparazitární přípravky zanechávají rezidua (zbytkové stopy - pozn. red.), nelze po stanovenou ochrannou lhůtu maso z ulovené zvěře konzumovat,“ upozornil Petr Vorlíček, mluvčí Státní veterinární správy (SVS).
Ochranná lhůta pro maso jelení, daňčí, srnčí a mufloní zvěře činí osmadvacet dnů, u divokých prasat jsou to dva týdny.
Právě SVS použití antiparazitárních přípravků povoluje. V honitbě, kde o ně mají zájem, musejí třicet procent zvěře ulovené v uplynulém roce nechat vyšetřit. A léčit by se mělo tam, kde je třicet procent vzorků pozitivních.
Léčiva jsou drahá, ne všechny spolky je proto používají
Ne všechny myslivecké spolky se však do přeléčení pouští, není to totiž jejich povinností.
„Medikace se provádí zhruba ve čtvrtině honiteb, neboť řada mysliveckých spolků bohužel plně nedocenila nebezpečnost parazitóz,“ konstatoval Stanislav Císař.
Plicní i střevní červivost může zvířata velmi oslabovat. Dále je pak trýzní například střečci, již parazitují pod kůží živočichů nebo i v nosohltanu - kvůli těmto se pak zvěř dusí.
Svoji roli v nízkém zájmu o medikaci hraje bezpochyby i fakt, že léčiva si myslivci musejí hradit ze svého. „Pokud by tedy v jedné honitbě byl početní stav sto kusů srnčí zvěře, tak myslivce jenom její přeléčení vyjde při dvoudenní aplikaci na 2 200 korun, v případě čtyřdenní aplikace pak dvojnásobek,“ vyčíslil žďárský jednatel.
