Z restaurace a penzionu U Šillerů ve Svratce doslova dýchá historie. Ze seznamu hostů by šla sestavit velká encyklopedie českých umělců - od krajinářů přes spisovatele až třeba po herce.
Jen si to představte. U jednoho stolu zde sedávali významní malíři František Kaván nebo Ota a Jindřich Bubeníčkové. Když se mírně přeneseme v čase do válečné a poválečné éry, našli bychom U Šillerů nejspíše Jiřího Trnku s manželkou Helenou, kteří do Svratky jezdívali na letní byt. Slavný ilustrátor a loutkář byl dokonce prvním předsedou svrateckého Golf klubu 17, který zakládalo sedmnáct výtvarných umělců. Vznik hřiště částečně financovali z prodeje obrazů.
Mezi hosty se čas od času objevil i Oldřich Nový, nezapomenutelný filmový Kristián. „Oldřich Nový měl chalupu na blízkém Kuklíku a sem jezdíval hrát karty, třeba se zdejším malířem Rudolfem Hanychem,“ přibližuje souvislosti místostarosta a správce městského muzea Martin Mudroch. Koneckonců k založení muzea výrazně pomohl pražský nakladatel usazený ve Svratce Bedřich Tuček. Ano, i on sedával u Šillerů.
Slavných hostů však bylo o poznání více. „Stavoval se zde také herec Radovan Lukavský, který měl chalupu nedaleko odsud na Čachnově,“ přidává o poznání mladší střípek do mozaiky příběhů Antonín Tichý, který restauraci provozuje teprve od loňského listopadu.
Do kávy ze svratecké studánky přidával hostinský špetku kakaa
Co jméno, to pojem. U Šillerů jsou na svoje někdejší slavné hosty náležitě hrdí. Jejich zasklený seznam visí dodnes na zdi u jednoho ze stolů. „Zrovna tenhle stůl je nový, ale jinak se majitelé, bratři Zástěrovi, snažili při nedávné rekonstrukci zachovat co nejvíc původního vybavení,“ ukazuje na fortelné svědky starých dobrých časů. Nové je sociální zařízení i kuchyň, kde se vaří hlavně česká klasika.
Čím jedna z devíti hospod v nevelké Svratce umělce tolik přitahovala? „Byl to tehdy moderní hostinec s výtečnou kuchyní, vyhlášený byl široko daleko také černou kávou. Šiller používal vodu ze svratecké studánky a do kávy přidával také špetku kakaa,“ vybavuje si pamětník a štamgast Miloslav Cach. Jak sám říká, k Šillerům chodí už bezmála sedmdesát roků, znalci místní historie je totiž 86 let.
A jaká je historie samotného domu? „Budova hostince byla postavena v letech 1920-21 Antonínem Šillerem, který zahájil provoz v květnu 1922. Pro letní hosty zde byly k dispozici dva pokoje,“ popisuje Martin Mudroch. Dokonce přidává i jeden statistický údaj: podle daňového přiznání za rok 1923 Šiller ve své hospodě vytočil 108 hektolitrů piva.
Velký vlastenec v hospodě sedával a zemřel v jednom z pokojů
Fasádu domu dodnes zdobí pamětní tabule, která připomíná velkého vlastence Jindřicha Bubeníčka. Akademický malíř tu nejen sedával, ale také žil v pronajatém podkrovním pokoji, kde také 9. srpna 1935 zemřel. „O rok později mu zde byla odhalena pamětní deska,“ připomíná Mudroch.
Dříve narození „Svratečáci“ si ještě pamatují, že před hostincem vybudovaným u silnice do Svratouchu stávala benzínová pumpa. Fungovala zde od roku 1939 do roku 1975.
Po Antonínu Šillerovi převzal hostinec jeho syn Jaroslav. „Byl to velmi slušný člověk, který vyžadoval pořádek. Hosté museli být čistí. Když se stalo, že přišel někdo rovnou z práce, řekl: Tak, milánku, běž se nejdřív přestrojit! A také jsme museli sundávat pokrývku hlavy: Přece nejdete do chlíva,“ vzpomíná na kázání hospodského Miloslav Cach. Zpívat se mohlo jen „brumlánko“, při kartách bylo zakázané tlučení do stolu.
Že by takovou kulturu vyžadoval dnešní hospodský? „Devadesát procent zákazníků dělají dělníci, nemohu jim přece říct, ať se jdou převléci,“ směje se Antonín Tichý.
Interiér zdobí plastiky a samorosty, které zaujaly i EXPO
Jaroslav Šiller po nástupu komunistického režimu o hospodu přišel. „V roce 1950 byl hostinec převzat podnikem Restaurace a jídelny a přejmenován na restauraci Vysočina. Původním majitelům byl hostinec vrácen v květnu 1991,“ popisuje Mudroch. Za tu dobu se zde vystřídalo hned několik hostinských.
Vnitřek hospody je dodnes hodně autentický. Připomíná tak časy, kdy jej vyzdobil místní obchodník a výtvarník Alois Chocholáč, který se věnoval samorostům a plastikám a svými výtvory zaujal i na světové výstavě EXPO v Bruselu 1958. Chocholáč se návrhem podílel i na vzniku místního golfového hřiště.
„Hostinec vyzdobil svými dřevěnými plastikami, kterým říkal oživlé dřevo,“ připomíná Miloslav Cach. Hosté se dodnes mohou prohlížet v zrcadle orámovaném jak jinak než Chocholáčovým dřevem.
Dochovalo i označení stolu pro štamgasty: „stůl Svratečáků“, kteří jsou prý dost hákliví na to, když jim někdo zasedne jejich oblíbené místo. „Svůj stůl mají i karbaníci,“ ukazuje Tichý.
Lidé podle něj do hospody pořád chodí, ale zvyky se mění. „Po zákazu kouření není načuzeno, prostředí je čistější. Na druhou stranu ubyli lidé, kteří si po práci přišli popovídat, dali si tři piva, cigárko a šli domů. Takhle si část z nich koupí pivo za osm korun a kouří doma,“ míní hospodský.
