Atrakcí zmiňovaného hostince je technický zázrak: funkční orchestrion, údajně jediný svého druhu v Česku. „To víte, že vám ho pustím,“ říká hostinský a párkrát zatočí masivní klikou po straně skříně. Mechanismus uvnitř kovově cvrká. A pak to spustí.
Přespolní příchozí se nad zvukem orchestrionu ohromeně usmívají, místní štamgasti nehnou brvou. Orchestrion dohraje, nad stolem před ním zacinkají sklínky. „Pěkně nám hráli,“ pokývá hlavou jeden ze stálých hostů a připije orchestrionu na počest.
Produkce mechanického hudebníka je nepřeslechnutelná. A taky trochu tahá za uši. Hrají v něm dva bubínky, činel, xylofon, piano a cosi jako mandolína. Orchestrion má pět válců, přičemž na každém z nich je pomocí tisíců drobných hřebíčků zaznamenáno osm skladeb.
„Jsou tam kmochovky, stará rakouská hymna a taky melodie, které nám dnes už nic neříkají,“ popisuje spolumajitel hostince ve Veselíčku Miloš Brabec.
Hraje od roku 1921
Hrací skříň zde není žádnou dámou z muzejní vitríny, kterou by pouze jemně oprašovali pavím chvostem. Orchestrion je stále v provozu, v letní sezoně hrává i několikrát denně.
Orchestrion do hostince koupil (spolu se dvěma menšími, které se nedochovaly) Josef Tesař, jenž veselíčský hostinec v letech 1919 až 1921 postavil.
Poprvé se břinkostroj orchestrion Tesařovou hospodou rozezněl o první říjnové neděli roku 1921.
Orchestrion koupil Josef Tesař ve Vojnově Městci, kde býval bazar hostinského vybavení. Tehdy tam pořídil do hospody také například thonetky – proslulé židle s kulatým opěradlem. I ty jsou v hostinci dodnes. „Už tehdy je pan Tesař kupoval jako staré, takže mohou mít za sebou 120 let používání a stále slouží – jen polstrování jsme jim nechali udělat nové,“ řekl Brabec.
Neví se, kdo památný orchestrion vyrobil, podle odborníků se však jedná o vídeňskou práci z období kolem roku 1870. „Zřejmě to byl nějaký prototyp, pokud je známo, tak tohoto druhu existuje jenom tento jeden,“ říká Brabec. „O náš orchestrion se zajímají i renomovaní sběratelé hracích skříní, ale neprodáme, k hostinci patří,“ nepochybuje Brabec.
Tajemná zrcadla
Součástí hostinské koncese Josefa Tesaře bylo nejen „držení dovolených her“, ale také „přechovávání cizinců“ – znamenalo to, že v hostinci byly i pokoje na ubytování. Ty už jsou dnes zrušené. „Tehdy tady při hospodě fungoval i obchod se smíšeným zbožím, vlastním pekařstvím a pražírnou kávy,“ napsal o hostinci Ladislav Sluka v knize Orchestriony aneb Svět včerejška.
Díky souhře okolností hostinec ve Veselíčku kromě nutných modernizací dodnes vypadá jako v době svého otevření před 96 lety. V roce 1948 sice byl znárodněn a převzala ho Jednota, i potom tady však dělala hostinskou dcera Josefa Tesaře. Fakticky byl hostinec stále v rodinných rukou.
Vyjma orchestrionu v lokále upoutají za zády hostů dvě velká zrcadla. A třetí ve vedlejším tanečním sále. „Nevíme, proč tam ta zrcadla jsou, ale už tam jsou velmi dlouho,“ směje se Brabec.
V hostinci sedávají štamgasti na svých místech, i když je někdy musí uvolnit neznalému příchozímu. Těch sem díky unikátnímu orchestrionu zavítá nemálo. A obsluha jim ho na přání kdykoli ráda pustí. Lidé si tady mohou prohlédnout i dochované součásti původního vybavení někdejšího koloniálu či výčepu, včetně narážecích hlav na sudy a tlakovací pumpy, která se používala po první světové válce.
V lokále si také mohou vyzkoušet originální hůl ve tvaru valašky, s níž prý chodil sám Josef Tesař, nebo přečíst si v rámech připnuté dobové noviny. Pozornost přitahuje také portrét Karla IV. nad vstupem do tanečního sálu. „Na ten se každý dívá. Jenže to není Karel IV., ale dobová reklamní tabule na pivo. Ale je už opravdu hodně stará,“ směje se Brabec.
Zaujme i zažloutlý karton inzerující služby dobového fotografa s upozorněním: „Pozor na fušery!“
Hospoda je oblíbenou zastávkou i pro party trampů, které přes Veselíčko táhnou například do romantických skal k nedalekým Milovům. To pak v hostinci na jeden večer orchestrion nahradí trampské kytary.
