Když jste začal podnikat, psal se rok 1991. Bylo to krátce po revoluci. Kde jste vzal odvahu vrhnout se do tehdy neprobádané oblasti podnikání?
Pracoval jsem tehdy jako investiční technik v zemědělském družstvu. V té době nám řekli, že naši stavební investiční skupinu nepotřebují a že by bylo nejlepší, kdybychom šli pryč a třeba se zprivatizovali. To byl impulz, kdy jsem si řekl ano, jdeme do toho a půjdeme si svou vlastní cestou. Rodiče z toho tehdy neměli moc radost, musel jsem si vzít půjčku, což v té době byly docela velké peníze. Ale začátek jsme zvládli a firma V-Stav se sídlem v Hrotovicích se rozběhla.
Bronislav Vala
|
Ten rozjezd byl poměrně rychlý.
Ano, odešel jsem se šestnácti kolegy. Za půl roku už nás bylo třicet pět, pak šedesát a během několika let jsme se rozrostli ve firmu, která měla přes 250 zaměstnanců a obrat jednu miliardu korun.
Teď máte kolik zaměstnanců?
Je to složitější, protože firem mám několik. Zabrousil jsem i do jiných odvětví, než je stavebnictví. Konkrétně jde o hotelnictví a zemědělství. V současné době v těch několika firmách je kolem pěti set zaměstnanců.
Jsou to lidé, kteří jsou z Vysočiny? Nebo například ve stavebnictví jste musel sáhnout do zahraničních zdrojů?
Mám převážně lidi z Vysočiny. Pak mám hodně subdodavatelů - spolupracujících živnostníků nebo menších firem. A ti jsou převážně ze Slovenska. Jde například o tesaře nebo zedníky. Souvisí to s tím, že řemeslníků v Česku od roku 1995 ubývá. Občas najmeme nějakou partu z Ukrajiny, ale ve vlastních zdrojích je nemám.
Vím, že jste zapojil do podnikání i celou rodinu.
Ano, jsme rodinná firma. Manželka se stará o hotely ve Valči a v Hrotovicích. Pracuje zde dcera i zeť. Syn má ve firmách V-Stav a Agstav na starosti developerské projekty a výrobu dlažeb a dalších betonových výrobků.
Jakým oborům se tedy věnujete?
Začínal jsem se stavební firmou V-Stav. I naše další firma Agstav se věnuje stavebnictví. Máme v Lesonicích novou moderní výrobnu dlažeb, betonových výrobků a květináčů. Jako fyzická osoba mám dva hotely v Praze a dva na Vysočině. Většinový podíl mám ve firmě Redu, která se zabývá zemědělskou činností a chovem hovězího dobytka. A pak je to společnost V-Stav invest, která vlastní větrnou elektrárnu u Dukovan. To jsou firmy, které jsou v rámci holdingu propojeny se mnou a mou rodinou.
Velet takovému množství firem a zaměstnanců, to chce mít spolehlivé kolegy a spolupracovníky.
Je to nezbytné. Od počátku podnikání jsem si vybral velmi dobré kolegy, kteří se mnou dělají dodnes. Základ firmy jsou lidé, kteří jsou u mě desítky let. Jsme na jedné lodi, táhneme za jeden provaz a snažíme se firmu posouvat kupředu, i když je stále těžké držet se na špici. A v hotelovém byznysu by to nešlo bez zapojení rodiny.
„S rodinou jsme léta bydleli naproti zámku a celou tu dobu jsme se dívali na to, jak rok od roku chátrá. Deset, možná i patnáct let jsem si říkal, zda najdu odvahu ho koupit. Nakonec se tak stalo,“ popisuje Bronislav Vala.
Čím se cítíte být více? Stavařem, zámeckým pánem, hoteliérem?
Nejvíc se cítím být stavařem, protože to je můj obor od prvopočátku a stavění mě baví. Ale všechny tyto obory se propojují. Znalosti získané ve stavebnictví uplatňuji v hotelnictví i v zemědělství.
Rekonstrukce zámeckého areálu ve Valči byla oceněna jako stavba roku. Proč jste se vlastně před lety rozhodl koupit polorozbořený zámek a celý ho kompletně obnovit?
S rodinou jsme léta bydleli naproti zámku a celou tu dobu jsme se dívali na to, jak rok od roku chátrá. Deset, možná i patnáct let jsem si říkal, zda najdu odvahu ho koupit. Nakonec se tak stalo. Kdyby byl zámek v sousední vesnici, asi bych do toho nešel.
Proč jste tak dlouho váhal?
Původně jsem si areál chtěl na začátku svého podnikání pronajmout. Ale majitelé trvali na prodeji za tehdy velmi vysokou sumu. Sídlo firmy jsem si nakonec udělal v Hrotovicích. Tam se pak velmi lacino prodával hotel. Investovali jsme do něj a viděli, jak začal nádherně fungovat. Věděl jsem, že když zámek koupím, bude si na sebe muset vydělat. Cestu jsem viděl v kongresové turistice a wellness. V roce 2008 jsem tedy zámek koupil a v roce 2011 jsme začali s jeho rekonstrukcí. O dva roky později jsme ho otevřeli.
Jaký je pro vaše firmy letošní rok, ovlivněný koronavirem?
Covid stavebnictví nepoškodil tak jako hotelnictví, kde nás to postihlo velkým způsobem. Trošku nám pomohlo snížení DPH na ubytování.
Dá se ta ztráta nějak vyčíslit?
Obratově jsme v našich dvou hotelech (ve Valči a Hrotovicích - pozn. red.) přišli za tu dobu asi o padesát milionů korun. Sice jsme dostali nějaké peníze na mzdy, ale to je minimum. Přímou ztrátu odhaduji na částku kolem dvaceti milionů.
Museli jste propouštět?
Nepropouštěli jsme. Naopak jsem na konci nouzového stavu zahájil nábor nových zaměstnanců do hotelu. Za dva měsíce totiž dostavíme další ubytovací část hotelu, otevřeme nové kongresové sály, restauraci a budeme tu potřebovat silnější tým. Myslím si, že teď je příležitost získat nové zaměstnance a za tři měsíce je do týmu začlenit.
Lze najít něco pozitivního na koronakrizi?
Nevidím pozitivního nic. Hodně nás to zastavilo v rámci chodu hotelů. Než začal covid, byli jsme na několik měsíců dopředu vyprodaní. Navíc teď žijete nonstop ve strachu, že sem přijede nějaký host, který bude pozitivní a třeba nakazí některého ze zaměstnanců, a my budeme muset zase zavřít. Jediné „pozitivum“ bylo, že jsme na zámku mohli nerušeně budovat bez ohledu na návštěvníky. Tedy hlučet, jezdit s bagry a pracovat naplno. Nemuseli jsme se omezovat. Ale to je velmi malé pozitivum vůči tomu všemu.
Chtějí teď velké firmy utrácet za kongresy, nebo cítíte spíš jejich obezřetnost?
Velké firmy jsme tu od covidu ještě neměli. Ale podzim máme téměř vyprodaný velkými firmami s účastí několika set lidí. Přesto nevíme, co bude dál a jak se celá situace s covidem-19 bude vyvíjet. Měsíce před koronavirem jsme měli třicetiprocentní nárůst návštěvnosti oproti předchozímu roku. Předpokládám, že v létě budeme na stejných číslech jako loni.
Cílem Bronislava Valy je nejít nikdy do důchodu. Své práci se chce věnovat co nejdéle to bude jen trochu možné.
Co vše teď ve Valči budujete?
Jsme hotel, který má teď kolem tří set lůžek. Zaměřený je jak na kongresy, tak na rodinnou klientelu. Zpočátku jsme dělali převážně dvoulůžkové pokoje. Jak se hotel dostal do povědomí většího počtu lidí, začalo sem jezdit hodně rodin. Rozšiřujeme proto počet apartmánů pro rodiny s dětmi. Problém byl i s parkováním, tudíž děláme podzemní garáže pro sto aut. Celkem budeme mít 170 parkovacích míst. Rozšiřujeme i kongresové sály až pro tři stovky lidí. S tím vším souviselo i rozšíření a modernizace kuchyně. Je to poměrně velký rozsah investice.
Jednou z posledních investic byla také výstavba nové betonárky na výrobu dlažeb, kterou má vaše firma Agstav...
Novou, plně automaticky řízenou linku jsme dokončili na podzim loňského roku. Od letošního roku vyrábí devadesát procent plánované kapacity. Vyrábíme tam betonové dlažby, obrubníky a mnoho dalších betonových výrobků. Na podzim začneme montovat další výrobní linku. Syn tam začal vyrábět i designové betonové květináče jako prvek zahradní architektury.
Máte v hledáčku další nápady na rozvoj vašeho podnikání nebo další akvizice?
V rámci stavební činnosti nemám moc zájem rozšiřovat. Spíše modernizovat a vnášet nové technologie. Pokud jde o rozvoj hotelnictví, nápady nějaké mám, ale to si nechám zatím pro sebe. (usmívá se)
Máte nějaké heslo či krédo, kterým se v oblasti podnikání řídíte?
Neztrácet čas a rozhodnutí udělat hned. Když uděláte jedno špatné rozhodnutí a pět dobrých, tak je to vždy lepší než nedělat žádné. A pak také mít téměř nesplnitelné cíle.
Jak to myslíte?
Vyburcuje vás to totiž k síle, o které ani nevíte, že ji máte.
A jaký cíl jste si dal nedávno?
Mým cílem je nejít nikdy do důchodu. Své práci se chci věnovat co nejdéle. Spokojenost zákazníků ať už ve stavebnictví, nebo v hotelnictví mě totiž neuvěřitelně nabíjí a motivuje.
