Kdo nic nezkusí, nic nepokazí. To je sice známé heslo, ale po pravdě – velice kontraproduktivní. Zabraňuje totiž lidem v růstu a v poznávání jiných věcí. A přesně to dělá i takzvaná neofobie neboli strach z neznáma. Lidi, kteří jí trpí, postihne před každým nevyzkoušeným krokem taková hrůza, že ho v 99 procentech nakonec vůbec neudělají.
„Je to sebezničující pocit. Těm, kteří jím trpí, brání poznat nejen nové lidi, ale nemohou ani zkusit neprobádaný koníček. Často je pro ně těžké vyrazit i na dovolenou na místo, kde nikdy předtím nebyli,“ popisuje to psycholožka Cynthia Cobb. A to už je, jak sami uznáte, důvod k zamyšlení.
Kde se to v lidech bere? Neofobie vzniká většinou v dětství nebo v raném období lidského života.
„Může to být tím, že podobným problémem trpěli jejich rodiče. Často jsou ale na vině špatné prožitky a zkušenosti, které s teprve se utvářejícím človíčkem nikdo nerozebral a nemluvil o tom,“ tvrdí odbornice. Na vině bývá ale mnohdy i pošramocené sebevědomí.
„Člověk si prostě nevěří, že něco takového zvládne. Bojí se posměchu okolí, toho, že nebude zcela přijat a ostatním bude na obtíž,“ doplňuje expertka. Například před nástupem do nové práce nebo stěhováním to asi částečně prožívá každý a je to naprosto normální a přirozené. Ovšem když vše přeroste až do té míry, že do onoho zaměstnání nenastoupíte nebo se nepřestěhujete, je to už na pováženou.
Všechny tyto pocity mají jednu společnou příčinu. „Lidi neděsí ta věc jako taková, ale spíše fakt, že o ní nemají žádné informace,“ udává další psycholožka Elizabeth Ortiz. Hrůzu z neznáma pak nedokážou ovlivnit, čím se daná událost blíží, tím víc se stupňuje. Společně s ní rostou i její fyzické projevy, které umějí pořádně zacvičit i s lidským zdravím.
Fyzické projevy
|
Další stres způsobí fakt, že nic z toho, co se stane, nemáte ve svých rukou, protože o tom právě nic nevíte. „Tyto dva běsy se doplňují a dokážou člověka doslova paralyzovat. Mnozí pacienti se pak stanou samotáři, odmítají chodit mezi cizí lidi a stávají se vězni ve svém vlastním těle,“ komentuje to odbornice.
Stav je to o to prekérnější, že většina z nich si ho velice dobře uvědomuje.
Otázkou je samozřejmě, co s tím dělat. Když už je situace opravdu vážná, bez pomoci terapeuta se asi neobejdete. Ale v menší míře můžete tyto své stavy ovlivnit nebo aspoň korigovat.
„Prvotním krokem je informovanost,“ tvrdí Cynthia Cobb. Pokud to tedy jde, zmapujte si potenciálně nepříjemnou situaci dopředu. „Vezmeme-li příklad se stěhováním, není od věci se na místo, kam míříte, několikrát předtím podívat. Projít si v klidu okolí, soustředit se na pěkné detaily,“ uvádí odbornice.
Dneska už i mnohé firmy nabízejí možnost zajít si do práce na pár hodin vlastně na zkušenou – abyste viděli prostředí, nasáli atmosféru, poznali trochu kolegy, než nastoupíte. „Ve většině situací se těmto úzkostem dá aspoň částečně předejít. A na to je potřeba si udělat čas,“ doplňuje expertka.
Hned za naší komfortní zónou je malá zóna strachu z nového, říká lektorka |
Sami se sebou si pak udělejte takový dotazník. Zajímají vás hlavně odpovědi na tři otázky:
- Jak moc jsou moje obavy opodstatněné?
- Mám nastavený nějaký systém, který mi pomůže překonat překážky?
- A dokážu se po čase nad danou věc povznést?
„Nejdůležitější je první otázka. Tam doporučuji si všechny strachy sepsat na papír a k nim si udělat poznámky. Zmínit negativní dopady, které jste už v podobných souvislostech zažili, vysvětlit sami sobě důvody, proč se tak cítíte,“ tvrdí psycholožka. Jen tím, že tyto věci sepíšete, si v nich uděláte jasněji. Černé na bílém budou možná vaše obavy vypadat jaksi menší.
Pomoc v kostce
|
Ty, které nezmizí, se musíte naučit ovládat. „Výborně na to pomáhají nějaké automatické pomůcky. V kapse třeba můžete nosit malý mačkací míček. Ve chvíli nervozity ho prostě budete tisknout několikrát po sobě, a tlak tím tak aspoň částečně zmizí,“ vypráví Elizabeth Ortiz.
Podobně funguje třeba sponka nebo jakýkoli malý předmět, se kterým si můžete nenápadně pohrávat. „Cokoli, co odvede vaši pozornost jinam, je dobré,“ doplňuje odbornice. Navíc to chce mít vždy nablízku člověka, s nímž můžete celou věc probrat. „Vyslovení své obavy nahlas jí odebírá na síle,“ vysvětluje expertka.
Může to být dobrá kamarádka nebo kolegyně, která zažívá podobné situace. Nevěřili byste, kolik jich takových je.
Ale někdy stačí si opravdu jenom psát soukromý deník, kde to všechno, co vás uvnitř dusí, dostanete ven.
„Událostem, které jsou vám v tomto ohledu nepříjemné, se také nevyhýbejte. Naopak. Pokud to jenom trochu jde, rozložte si je do života tak, aby se nenahromadily,“ říká Elizabeth Ortiz. Co třeba začít hned teď plánovat letní dovolenou na místo, které vás láká a trochu děsí zároveň? Čím dřív s tím začnete, tím víc informací o něm dokážete získat. A tím šťastnější budete.
