Hráči počítačových her jsou kreativní bytosti a dají-li se jim dostatečné možnosti tvořivost projevit, dokáží toho opravdu hodně. Pro důkazy nemusíme chodit daleko (ne, nemyslím ten billboard Old Spice před vaším domem) – pakliže jste se ještě nesetkali s žádným modem či uživatelsky vytvořenou úrovní, nevíte, co to je Counter-Strike nebo Team Fortress, patrně jste strávili posledních pět šest let v zajetí hodně zaostalého černošského kmene kdesi ve Střední Africe (že Česká republika bývá některými PR pracovníky herních firem zařazována do stejného regionu raději neřešme).
Tolik k době nedávno minulé až současné. Klasika je tu ale od toho, aby se zabývala dobou starší. Zalovíme-li tedy pro důkaz do historie hlubší než propast Macocha, můžeme jako případ, kdy byla kreativitě hráčů dána volnost takřka neomezená, vytáhnout závodní hru Stunts. Krom toho, že šlo o celkem obstojnou závodní simulaci, u které se už na počátku 90. let dalo mluvit o fyzikálním modelu, totiž tato hra nabídla uživatelsky příjemný editor tratí, kde si mohl i ten největší ignorant za pár minut vytvořit pěknou dráhu.
Nezačínejme ale od konce. Nějakou dobu si každý vystačil s několika defaultními tratěmi, které hra nabízela. Na nich se závodilo velmi jednoduše, v podstatě v jediném módu – jízdě na čas. Mohli jste si zapnout jednoho počítačového soupeře různé kvality (od pochybné ženské v růžových šatičkách, jejíž uplatnění v automobilu by možná bylo užitečnější jinde než za volantem, až po namakaného závodníka s reflexy chameleona a řidičskými schopnostmi Michaela Schumachera) a vybrat si z poměrně široké nabídky automobilů. Pak jste byli vrženi na trať, kterou bylo nutné projet v co nejrychlejším čase. Podařilo-li se vám to, zapsali jste se do tabulky nejlepších a mohli to zkusit znovu nebo si nechat závod přehrát.
Vraťme se ještě k nabídce automobilů. Hra měla licenci nejslavnějších výrobců, a tak bylo možné volit mezi různými Audinami, Lamborghini, Porsche či Ferrari. Zní to hezky, hezky se také chlubí variabilitou v reklamních materiálech (nezapomeňte: máme tam i džíp!), ale ve skutečnosti všichni jezdili s jediným autem – s nejrychlejší "formulkou" (nejmodernější Porsche z nabídky).
Samotná jízda se vyznačovala na svou dobu poměrně realistickým fyzikálním modelem. Počítalo se se smyky a různými jízdními vlastnostmi různých podkladů, na sněhu vám to tak klouzalo o mnoho více než na asfaltu a klopené zatáčky se vybíraly o třídu lépe než ty ploché. Samozřejmě, dnes se slovům "fyzikální model" v souvislosti s touto vykopávkou zasmějeme, ale proti soudobé konkurenci (Lotusy apod.) to byl bezesporu krok vpřed ne nepodobný tomu Armstrongovu.
Už jsem narazil na nedostatek herních módů. Kdyby se Stunts odehrávali na stejně plochých okruzích jako již zmiňovaný Lotus, asi by teprve nebylo o co stát. Čest hry ale zachránila velká variabilita překážek, které jste museli zdolat. Stunts jsou jednou z mála her, které znám, kde často neřešíte ani tak problém "Jak dojet do cíle co nejrychleji?", ale spíše "Jak do cíle VŮBEC DOJET?!?". Což o to, s asfaltovou, hliněnou či zasněženou tratí si člověk ještě poradí, různě klopené a ostré zatáčky také neznamenají větší problém. Ovšem chytře postavené skokánky, nájezdy, můstky, loopingy a betonové bloky na cestě znamenají komplikace horší než lavina ve vysoko položených oblastech Rakouska či Francie. Kdo hrál, určitě si vzpomene na klasický přímý looping
a odpornou "škebli" se zdí uprostřed, nepříjemnou "pajpu" (tedy trubicovitý tunel kulatého tvaru, kde jste se museli vyhýbat překážkám ve spodní části trati ježděním po stěnách), či naprosto nejnechutnější a nejzhůvěřileji iritující šnekovitý nájezd a hlavně sjezd z vyvýšené části trati.
Všechny překážky jen nabíraly na nebezpečnosti křehkostí vašeho vozidla. Na jednu stranu vydrželo poměrně vysoké a dlouhé skoky bez vážnější (no, po pravdě bez jakékoliv) újmy na zdraví, na stranu druhou pouhý lehký náraz i v docela malé rychlosti (i když – ono se to zdá…) do tenké zídky trubkovitého tunelu či takřka průhledné zdi ve škeblovitém loopingu znamenal zničení vozu vyjádřené již od dob Test Drivu výmluvnou animací tříštícího se předního skla.
Zajímavé byly na svou dobu nečekaně široké možnosti zpětného přehrávání závodu. Jízda se automaticky ukládala a vy jste se mohli na své snažení podívat z velkého množství kamer včetně leckdy opravdu efektní televizní, která úhly a pohledy střídala. Film
bylo možno zrychlovat, zpomalovat a hrát si s ním (stříhat bohužel ne), pokud se vám zvlášť líbil, nebyl problém uložit si ho na harddisk a ukázat ho třeba kamarádovi (kamarádku by asi dvakrát nezajímal, to si musí přiznat i motorističtí zaslepenci).
Hlavním bodem, okolo kterého se ale vše točilo, a také důvodem, proč si o Stuns dnes vyprávíme v rubrice Klasika, byl ovšem již zmiňovaný a vychvalovaný editor tratí. V něm jste si nejprve vybrali jeden ze šesti předdefinovaných terénů. Ten byl rozdělen do přehledné čtverečkované sítě. Struktura editoru byla jednoduchá – ve velkém okně jste viděli terén, v pravém sloupci jste měli diskové možnosti (uložit, nahrát, nová trať apod.) a nad tím okénko se zmenšeninami objektů, mezi kterými jste mohli myší či klávesnicí scrollovat (mimochodem – takhle přehledně se KLÁVESNICÍ ještě žádný jiný editor ovládat nedal).
Když jste měli vybrán terén, mohli jste začít. První pole, které jste položili, byl samozřejmě start/cíl, dále už to bylo na vás. Trať se mohla s
pomocí speciálních křižovatkových polí i větvit, platila ale striktní pravidla o její uzavřenosti. Taktéž jste si museli ohlídat všechny nájezdy a sjezdy z vyvýšených můstků, skokánky a začátky a konce klopených zatáček. Někomu možná některá z pravidel vadila (koho alespoň jednou nenaštvalo, že široká zatáčka zabere celá čtyři pole, když by se vedle ní ještě pěkně vešla jedna ostrá?), ve skutečnosti ale přispěla ke zpřehlednění a zjednodušení už tak geniálně vyřešené stavby tratí.
Editor už jsme se naoslavovali dosti, dlouhotrvající hratelnost také, takže budeme také trochu házet špínu, aby se to vyrovnalo a harmonie vesmíru neutrpěla příliš velké šrámy (co to melu?- pozn. soudného já). Grafika Stunts nedosahuje ani soudobého standardu, okolí tratí bývá většinou dost holé a statický obrázek na horizontu to těžko může zachránit. Stereotypní vysavačoidní zvuk motoru pak jistě právem rozhořčil nejednoho rodiče, jehož syn či dcera "stuntíkám" propadli (pokusy o simulaci užitečných úklidových prací většinou končily trpkým výpraskem po odhalení, že vysavač se nenachází v dětském pokoji, jak by se podle zvuků zdálo, ale na svém místě v komoře, a že dítě namísto záslužné činnosti nevědomky trápí své plíce a jiné orgány v prašném prostředí přikováno k blikajícímu monitoru).
Už se mi to sice po tolika klasikách příčí, opakovat stále stejné věty, ale jak jinak byste bez klišé řekli, že Stunts prostě patří po bok těch nejslavnějších závodních her historie a může se měřit s celou sérií Test Drive, Lotus či Need for Speed? Je to zkrátka neodmyslitelný fakt, na kterém nic nemění ani to, že vám ho podáváme tak otřepaným způsobem.
A na úplný závěr si neodpustíme ani tentokrát zajímavé odkazy. Jsou jen dva, ale myslím, že stojí za to - zde naleznete galerii 27 screenshotů, které jsme pro vás vytípali, a odsud si můžete dokonce STÁHNOUT PLNOU VERZI HRY!
P.S.: Možná jste nedávno zaregistrovali, že se "za humny" v Bratislavě chystá velice zajímavý projekt stejného názvu. Novodobé Stunts budou vyznávat stejnou filozofii (jednoduchý editor, spousta možností, řada aut, objektů a překážek), nabídnou ale pěknou 3D grafiku a realističtější fyziku a vůbec se ponesou v o poznání modernějším duchu. Podrobné informace o této připravované hře Mayhem Studios hledejte v naší Profi novince.
výkon: 394 HP, zrychlení z 0 na 60 mph: 4,7 s, max. rychlost: 190 mph, cena: 74 000$ výkon: 444 HP, zrychlení z 0 na 60 mph: 7,7 s, max. rychlost: 124 mph, cena: 120 000$ |
