Street Fighter IV je po dlouhé době skvělá bojovka na PC

Nejen Street Fighter, ale rovnou celý žánr bojovek se vrací na počítače. A překvapivě to není zprzněná konverze!

Street Fighter 4 PC

Trvalo to opravdu dlouho, ale nakonec jsme se dočkali. Konečně si zase na počítačích můžeme zahrát bojovku. A to ne ledajakou! Po letech drtivého půstu se na PC s velkou parádou vrací rovnou jedna z nejlepších sérií tohoto žánru. Street Fighter. Společnost Capcom se v rámci nové strategie uspokojení co možná největšího množství platforem odhodlala vydat čtvrtý díl i na počítače. A povedlo se jí to!

Jak už je v případě Street Fighter série zvykem, zvolíte si na začátku kampaně jednu z řady postav a pustíte se do deseti poslepovaných soubojů. Stupeň obtížnosti, počet kol i časový limit se dá jednoduše nastavit tak, jak vám to vyhovuje. Chytit by se tak měli i začátečníci a spokojeni samozřejmě budou také profíci. Každý dostane výzvu šitou sobě na míru.

Každý z pětadvaceti hrdinů, z nichž sedrat je třeba nejdříve otevřít, dostal do vínku povedené intro a outro ve stylu japonských anime filmů. V úvodním filmečku se dozvíte o cíli té které postavy. Například Ryu hledá ultimativního soupeře, Blanka zase svou matku a indický mistr jógy Dhaslim se pokouší zachránit svou hladovějící vesnici.

Že se jedná o genetický projekty jakési mysteriózní tajné organizace, hra sice naznačuje, ale nečekejte žádný hluboký příběh. Jde spíše o to, aby se nebojovalo ve vzduchoprázdnu. Přitom dějové náznaky nedopadly vůbec špatně a je docela škoda, že nedávají větší smysl ani tehdy, když shlédnete všech padesát filmečků.

Na druhou stranu, promarněný příběhový potenciál bojovce těžko vyčítat. Mnohem více tu jde o promyšlený bojový systém. A tím Street Fighter IV jednoznačně disponuje. Autoři navázali na úspěšnou tradici, a tak je to po třech různě silných a rychlých úderech pěstí a kopem. Dále lze blokovat, házet soupeřem a pokoušet se o různé speciální útoky, jako je třeba Kenův fireball nebo bleskový kop Chun Li.

Úspěšné útoky, ale i obdržené škody plní lišty na dolním okraji obrazovky. Jakmile je jedna z nich plná, může daná postava vyvolat obzvlášť silné útoky, sestávající až z jednadvaceti úderů. Druhou možností je část energie investovat do normálních speciálních útoků.

Z třetího Street Fightera převzal následovník takzvané „fokusové pohyby“. V případě, že se vám ve správný moment povede stisknout odpovídající klávesu, nejenže zblokujete nepřátelský úder, ale zároveň ho vlastním útokem odrazíte.

Možná to zní lehce složitě, ale vězte, že ovládání přechází do krve překvapivě rychle. A to i na klávesnici, byť gamepad zůstává stále nejlepším ovládacím řešením. Mlátičky mu zkrátka sednou. Všechno si navíc můžete vyzkoušet v tréninkovém módu s bezbranným soupeřem.

Velmi důležitá je pochopitelně vyváženost jednotlivých charakterů, a to zejména v bojích mezi dvěma živými hráči, ať už na jednom počítači nebo online. Street Fighter ve čtvrtém díle potvrzuje, že v tomto ohledu patří k nejlepším.

Podle zvyklostí každý z pětadvaceti bojovníků disponuje více či méně individuálním stylem, jenž sestává z velice dobře vybalancovaných a nastavených silných i slabých stránek. Typickým příkladem budiž španělský matador Vega, který se po ringu pohybuje bleskově a ztěžuje tak soupeřům zásah, ale sotva něco vydrží. Naopak sumo E. Honda sice dokáže dát pořádnou ránu a pěkných pár jich i snese, jenže své masité tělo jen složitě uvádí v pohyb.

Mezi postavami samozřejmě nesmí chybět legendy jako M. Bison, Akuma nebo Gouken. Ostatně, každý pravověrný fanoušek by s nabídkou měl být spokojen. A že jsou hráči Street Fighteru skutečnými tradicionalisty, napovídá i malá obliba čtveřice nováčků.

Je totiž pravdou, že dost připomínají odvozeniny již existujících postav. Například Dan se orientuje na svůj velký vzor – Ryua, jenže zdaleka není tak sympatický, což je pochopitelně dáno i tím, že Ryu už je na herní scéně více než dvacet roků. Ruský tlusťoch Rufus je sice vtipný, ale není to postava, za kterou byste hráli dlouhodobě. Stejně tak italská fiflena Rose nebo El Fuerte, jenž je mrštný jako lasička.

Kromě kratších kariér pro každého z bojovníků nabízí singleplayerový part Street Fighter IV také zhruba šedesátku výzev. Například musíte v rámci útlého časového limitu přemoct vícero soupeřů, nebo dostanete za úkol vypořádat se s řadou tuhých bossů. S plněnými misemi si otevíráte nové barvy kostýmů či gesta, která pak můžete provádět v ringu.

Hra zkrátka pobaví i tehdy, když jste offline nebo nemáte nikoho po ruce. Je to dáno jak slušnou nabídkou módů a z žánru vyplývající znovuhratelností, tak i překvapivě solidní umělou inteligencí nepřátel.

Soupeři se chovají velmi uvěřitelně a připomínají bojem lidské protivníky. Samozřejmě, používají určité rutiny, ale ty je mnohem obtížnější prohlédnout než v minulých dílech, jelikož jsou variabilnější. Rovněž speciální útoky a fokusy nasazují překvapivě uvážlivě.

Grafika Street Fightera IV je vážně povedená a má hodně co do sebe. Ačkoliv je vyvedena ve třech rozměrech, drží si odpovídající komiksový styl, přesně v tradici série. Úvodní záběry na postavy a jejich hlášky navíc vyvolávají přinejmenším cukání koutků úst. Samotné rozpohybování bojovníků je výborné, stejně jako nejrůznější efekty při speciálních útocích. Povedla se i prostředí, která jsou velmi rozdílná, něco se v nich na pozadí děje a střídají obdobní dne i noci.

Co se týče konverze z konzolí na počítače, zaslouží Capcom pochvalu. Pryč jsou časy, kdy se takto portované tituly daly sotva hrát. U Street Fightera IV to je až na drobnosti s vykukujícími symboly gamepadů či defaultně nastaveném spuštění v okně (což se dá bryskně změnit) bez problémů. Dokonce lze libovolně přiřadit útoky na klávesy. To ještě před pár lety rozhodně nebylo zvykem! Hra se navíc v slušných detailech svižně hýbe i na průměrných sestavách.

Street Fighter IV je jednoznačně podařenou hrou. To víme už od chvíle, kdy vyšly konzolové verze, tj. od února. O kvalitě konverze jsme nicméně měli pochybnosti. Ty se ukázaly být zbytečnými. Samozřejmě, je to zcela jiný žánr, než na jaký jsou PC hráči zvyklí. Jedná se spíše o „party hru“, které konzolové prostředí sluší přece jen více. Ale i na počítači si užijete spoustu zábavy. A to i díky možnosti najít si prakticky nekonečné množství protihráčů na síti!