RECENZE: Nový SpongeBob SquarePants na kvality předchůdce nenavazuje

SpongeBobe, do jaké šlamastiky jsi Zátiší Bikin zase dostal? SpongeBob je dobrosrdečný, ale naivní trouba. Myslel to dobře, když chtěl pomocí pochybného kouzelného želé splnit všem ve městě jejich přání. Zároveň tím však roztrhl časoprostor a skoro všechny nechtěně vcucnul do alternativních dimenzí. Teď je na čase všechno dát zase do pořádku a kamarády zachránit.

Seriál SpongeBob je unikát mezi animovanými seriály. Obzvlášť první řady, ještě plně pod tvůrčí vizí Stephena Hillenburga, patří mezi zlatý fond. Show je jedinečná v tom, že si ji dovedou užít děti stejně jako dospělí. Kulturní impakt seriálu dobře ilustruje i fakt, že po titulním hrdinovi pojmenovali mořskou houbu Spongiforma squarepantsii.

Uhihňanou žlutou houbu a její kamarády jsem si oblíbil dávno předtím, než jsem vkročil do fascinujících vod rodičovství. Avšak poté, co si potomek vytvořil nebývalou fixaci na žlutého hrdinu, jsem byl už slušně řečeno seriálem přehlcen. Spásou mé příčetnosti byla hra SpongeBob Squarepants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated od Purple Lamp, remake či spíš remaster konzolové verze titulu z roku 2003 od studia Heavy Iron Studios. Perfektní příklad, jak udělat hru pro celou rodinu. Byl to ten typ rodinné hry „tatínku, teď hraj ty, mně to nejde“, který přeroste v zábavu pro všechny.

Když došlo na oznámení pokračování, na kterém pracoval opět tým zodpovědný za remaster jedničky, byl jsem opatrně optimistický. Měl jsem několik otázek. Byl dobrý nápad dát na starost hru teamu, který jen remasteroval první titul? Prezentoval ten nudný gameplay trailer z Divokého západu výslednou hratelnost? A dokáže SpongeBob utáhnout celou hru sám? Na všechny ty otázky není odpověď tak jednoduchá.

Co činilo zajímavým první díl, byl mechanismus prohazování postav. Kromě SpongeBoba jste se mohli chopit i Sandy a Patrika. Otevíralo to nové možnosti v lokacích, bossfightech a celkově ozvláštňovalo hratelnost. Každý charakter měl i své limitace a vyžadoval trochu jiný přístup. Patrik mohl házet těžké předměty, a tím zatížit spínače. Ztrácel ovšem na rychlosti a s předměty v ruce nemohl skákat. Sandy naproti tomu byla agilní karate girl a mohla překlenout velké vzdálenosti svým lasem. Nebyla ovšem schopna interakce s tlačítky. To vytvářelo chtěnou dynamiku, a i když byly environmentální puzzle triviální, dodalo jim to víc šťávy a tlačilo děti k logickému uvažování.

První díl byl občas až otravný, některé úrovně zbytečně zmatené, třeba Kelp Forest nebo říše Bludného Holanďana. Ač šlo o hru hlavně pro děti, došlo i na tužší pasáže – snové úrovně. Dobře řešený byl i způsob postupu – sbírání obraceček. Ty odemykaly další části světa, motivovaly hráče k plnění všech možných výzev a miniher. Byla to zatraceně zábavná akční 3D plošinovka. Myslela na všechny své fanoušky. Byl tu rozhodně prostor pro zlepšení, ale základ byl víc než solidní a dalo se na něm stavět.

Purple Lamp měli nezáviděníhodný úkol. Mnozí považují Battle for Bikini Bottom za nejlepší adaptaci již od roku 2003. Přiblížit se kvalitám prvního dílu nebylo nic jednoduchého. Zároveň ale měli vývojáři šanci poučit se z chyb následujících dílů od Heavy Iron Studios – The SpongeBob SquarePants Movie a SpongeBob’s Truth or Square. Studio se ovšem zaleklo a pro jistotu neinovuje vůbec. Od hry pro děti nečekám, že redefinuje herní žánr, nebo že bude přehnaně komplexní. Měla by však mít aspoň nějakou přidanou hodnotu.

Výsledkem snažení Purple Lamp je průměrná 3D plošinovka s nálepkou známého dětského hrdiny. V některých ohledech je zastaralejší než remaster hry z roku 2003. Dělá, co může, aby se přiblížila předchozímu dílu, ale moc neví, jak na to. Tady bych klidně mohl sumarizovat. Pokud má vaše dítko rádo žlutou houbu, bude skákat radostí. I v tomto ohledu je však na místě trocha kritiky. Když přehlédnu fakt, že hra nemá českou lokalizaci a rodiče tak budou fungovat jako simultánní dabéři, hra se ani nehraje tak dobře jako první díl.

Ovládání je vachrlatější. Aby autoři udrželi podobnou hratelnost jako v Rehydrated, museli naprat SpongeBobovi co nejvíc schopností. Je univerzálnější, ale hůře ovladatelný. Přejal některé schopnosti Sandy. Může se houpat na hácích a plachtit na krabici od pizzy. Glidování však není vůbec intuitivní. Stačí opravdu krátké podržení tlačítka, abyste místo double jump vzali do ruky pizzu a následně žuchli do hlubin. Komplexnější ovládání má i své klady. Souboje jsou zajímavější a zábavnější. SpongeBob bojuje víc tělo na tělo. Útoků na dálku znatelně ubylo a někteří nepřátelé jsou vůči nim imunní. Spongey je i mrštnější, může dodgeovat.

Své síly poměří proti oživlému želé, které vzalo Zátiší Bikin i ostatní dimenze útokem. Jsou to fialové potvůrky různých tvarů a funkcí. Nenechte se zmást roztomilým vzhledem želáčků. SpongeBobovi dokážou pořádně zatopit a pokud neodhalí jejich slabinu a nepoužije správné kombinace útoků, tak ho převálcují. Je to osvěžení proti mnohem statičtějšímu a opatrnějšímu způsobu boje z jedničky. Hra vás i čas od času uzavře v malé aréně, kde jsou souboje ještě intenzivnější. Střety s bossy jsou spíš formalita, je dobře, že tu jsou, ale nejsou nijak objevné.

Směrem do jiné dimenze

SpongeBob není vázán jen na Zátiší Bikin a okolí. Svým počínáním vytvořil nové kapesní vesmíry, ve kterých jsou teď jeho přátelé uvězněni. Jediný, kdo zůstal v reálném světě, je Patrik. Prošel proměnou, je z něj mluvící nafukovací balonek. Oživuje SpongeBobovo putování vtipnými rozhovory a pomáhá sbírat čisté slipy – životy. Patrik je zapálený pro věc natolik, že vám často hodí slipy na nedostupné místo, třeba přímo do lávy. Autorům se nechtěně podařilo vytvořit ten nejautentičtější charakter – Patrik nikdy nebyl nejostřejší tužka v penále. Hra vaše neúspěchy nepenalizuje, a to nejhorší, co se stane při ztrátě všech životů, je, že se vrátíte k checkpointu.

SpongeBob SquarePants: The Cosmic Shake

Studiu se nepovedlo udělat dobrý první dojem. Startovní svět, Divoký západ, je nejslabší částí celé hry. Srazil moje očekávání na bod mrazu a měl jsem nutkání zkroutit se na zemi a lamentovat jako Sépiák v epizodě SB-129. Nudný level design a až absurdně repetitivní hlavní úkol. Divoký západ je i nesmyslně fragmentovaný. V předělových úsecích osedláte mořského koníka, očekáváte tedy majestátní, dlouhou jízdu prérií. Ba ne, většinou jízda skončí, než stihnete napočítat do desíti. Úseky tak krátké, že pozbývají smyslu. Po Divokém západě však věci naberou lepší směr a vše se začne zlepšovat. Úrovně jsou nápaditější, úkoly se tolik neopakují, minihry a mezihry lépe zabaví.

I tak levelům chybí komplexnost a propletenost úrovní Battle for Bikini Bottom. Jsou lineárnější s krátkými odbočkami. Všechny klíčové prvky hratelnosti předchůdce tu najdete, ale v mnohem omezenější formě. V prvním dílu jsem byl schopný strávit moře času jen průzkumem, zde ta chuť chybí. Pozitivem je, že se nemáte šanci ztratit. Ukazatel vám vždy přesně ukáže, kam se máte dostat. Hlavní dějovou linii odehrajete zhruba za deset hodin. Důvodem, proč se vracet do již navštívených světů, je plnění výzev a nepovinných úkolů. Výzvy nejsou nijak těžké, vyžadují jen trochu šikovnosti a pokud jsou na čas, tak i mrštnosti.

Nepovinné úkoly jsou jen najdi a přines určitý počet věcí. Vzhledem k nikterak komplikovanému designu map nejsou ani moc zábavné. Místo zevrubného průzkumu, který by vás dostal na dosud netušené lokace, stačí jen pořádně koukat kolem sebe. To je hlavním úskalím úrovní, jsou pěkné, některé nápadité, ale bez větších tajemství.

Jedna z mých nejoblíbenějších úrovní prvního dílu byla Sand Mountain, trojice „sjezdovek“, které jste museli sjet v časovém limitu. Třetí z nich byla pořádná výzva. Časový limit byl neúprosný. Nestačila pouze preciznost, ale i správně zvolená trasa, která bude zároveň nejbezpečnější a nejrychlejší. Sjezdovka měla spoustu skrytých zkratek, bez jejichž objevení nebyla šance dojet do cíle včas. Naproti tomu v The Cosmic Shake je podobná mezihra lineární, až na jednu odbočku na samém konci. Problémy level designu jsou v titulu často jen maličkosti, ale pokud se nastřádají, tak tím výslednému dojmu škodí.

Na první průchod úrovní můžete s klidem říct, že už jste viděli všechno. Jediné, co stojí za zmínku, jsou nově odemčené výzvy. Aktivují se, až když si SpongeBob osvojí požadované schopnosti v průběhu hlavního příběhu. Za plnění výzev a vedlejších úkolů jsou odměnou mince. Odemykáte s nimi nové skiny v obchodě. Oblečky pak kupujete za nasbírané želé. Skiny jsou čistě kosmetické.

Jako díl seriálu

Autorům bych křivdil, kdybych napsal, že se vůbec nesnažili. Možná jde o průměrnou akční 3D plošinovku, ale co ji povyšuje, je nezapomenutelná atmosféra seriálu. Se scénářem i dialogy pomáhali původní tvůrci TV show. Má svůj typický humor. Subjektivně mi přijde, že se humor i příběh blíží víc k počátkům seriálu. V tomto ohledu hra dření z kresleného univerza maximum. Neustálé narážky na klasické díly ve všech možných formách, od kostýmů po dialogy a situace. Dokonce se vrací i celé obsazení včetně Clancyho Browna jako hamižný pan Krabs.

Hudba do hry sedí, ale je jí málo. V úrovních zazní jen pár motivů a skoro vůbec nekorespondují se situací. A tak posloucháte poklidnou hudbu, zatím co zažíváte adrenalinový úprk hroutící se jeskyní a říkáte si, zda někdo z vývojářů nezapomněl vyměnit skladbu. Grafika je zlepšením proti Rehydrated a ještě víc připomíná renderovaný film. Titul však vůbec nevyužívá síly konzole PS5. Na konzoli PlayStation vychází jen ve PS4 verzi. Chybí tedy všechny ty vymoženosti DualSense i rychlé načítání. Kupodivu jsem i na PS5 zažil čas od času záškuby.

Jste připraveny, děti?

První slova titulního songu to řekla za mě. Nejlépe si užijí hru děti. I tak bude bariérou chybějící česká lokalizace. Stejně jako dobrý animovaný film, i SpongeBob SquarePants: The Cosmic Shake myslí i na rodiče. Ti se dobře pobaví nad vtipnými dialogy, zatímco děti si užijí nenáročnou hru z jejich oblíbeného dna moře. Pokud však vezmete do ruky ovládání vy, nebudete se bavit tolik jako u předchůdce.