RECENZE: Ryse je brutální cesta za odplatou ve starověkém Římě

Ryse: Son of Rome zřejmě není hrou, kvůli byste si kupovali novou konzoli Xbox One. Pokud však máte rádi rubačky v té nejklasičtější podobě a nevadí vám, že boje jsou hodně naturalistické, potom jste na správné adrese.

Příběh římského generála, jenž během útoku barbarů přijde o rodinu a on svoji pomstu utopí v krvi, působí na první pohled jako klišé. Máme tu syndrom klasického hrdiny, ploché postavy i zásahy bohů. Jenže na druhé straně vidíme šílenství na straně Říma, zbabělost i hloupost, které jednodušší pojetí příjemně vyvažují. Právě určitá nejednoznačnost hře sluší.

Pojetím je Ryse naprosto klasická akce v přenádherné grafice, jejíž tvůrci se naštěstí nezalekli ratingů a dalších obrušujících nesmyslů, které by vzhledem k tematice působily směšně. Boje tak jsou krvavé, kruté a ve zpomalených záběrech nabízejí pohled na odseknuté končetiny.

Ryse: Son of Rome

Svým způsobem mi hra připomíná stařičké Golden Axe, akorát v moderní grafice. Pohybujete se jednou vymezenou trasou a likvidujete vše, co je v cestě. Občas se zastavíte, abyste například zvedli bránu, shodili vozík a podobně, případně sledujete sekvence, které vždy uvozují, nebo navazují na vaše počínání. Dohromady to funguje. Ne každá hra potřebuje otevřený svět a Ryse je toho ukázkovým příkladem. Chci se soustředit na boj, kde vás i malá nepozornost může vyjít pěkně draho, a nechat se unášet dynamicky se měnícím prostředím.

Alfou a omegou je samozřejmě boj, v naprosté většině případů proti přesile. K dispozici máme kryt, úhyb, útok, později ještě silnější útok a výpad. Důležité je vždy načasování protiútoků a tanec mezi nepřáteli, kteří vás při nepozornosti rozsekají na kusy. Hru ozvláštňují exekuce nepřátel, které proběhnou, pokud ve správný čas zmáčknete sekvenci složenou z kombinací dvou tlačítek. Hlavní hrdina tak ve zpomalených záběrech probodává nepřátele, odsekává jim ruce či rozšlapuje hlavy. A je to něco, co se mi až do konce hry překvapivě neomrzelo.

Ryse: Son of Rome

Podílí se na tom i fakt, že škála finišů nepřátel se pořád rozrůstá. Za řetězení sekvencí úderů získáváte body, za které si pořizujete drobná vylepšení, například více životů, ale také další varianty poprav. Mnozí hře vyčítají, že boje jsou repetitivní, což je do jisté míry pravda, nepokládám to ovšem za chybu. Možná proto, že jsem Ryse nehrál na jeden zátah, ale cestu k rozuzlení příběhu jsem si rozložil asi na čtyři večery, mě hra bavila od začátku do konce.

Nepřátelé se dělí a více typů. Například barbary se štítem musíte nejprve vyvést z rovnováhy a pak zaútočit, zatímco jiný typ vyžaduje okamžitý protiútok. Právě u mohutného barbara se štítem jsem měl pocit déja vu, více variability by neškodilo. U uniformovaných vojáků vám to nepřijde, u spoře oděných bojovníků s výraznými rysy to však vypadá jako válka klonů. Ostatní jednotky jsou přitom v pohodě. Později se utkáte i s o něco silnější pretoriánskou gardou, žádnou exotiku však neočekávejte.

Ryse: Son of Rome

Ještě k bojům: některé útoky nelze vykrýt bez ztráty kytičky, přijde tedy na řadu i rychlý úhyb stranou. V podstatě na stejném principu fungují i bossové, které lze vnímat jako o něco silnější nepřátele. K ruce bývá často kopí, které se hodí dejme tomu na lučištníky na vyvýšených místech, ale i při běžném boji k likvidaci štítu. Pokud ovšem budete mít čas v boji zamířit a hodit.

Hra obsahuje vesměs klasická ozvláštnění, kdy místo k obvyklému stacionárnímu kulometu usedneme ke střílně. Slušná byla i obrana hradeb, ale asi nejzábavnější je pochod s pěchotou, kdy je třeba například rychle vytvořit formaci želvy, a chránit se tak před sprškou zapálených šípů. Ve volné chvíli naopak dáváte vojákům rozkaz k hození oštěpů. Jasně, není to nic světoborného, nicméně příjemně to narušilo bojovou rutinu.

K dobrému dojmu z hraní přispívá výraznou měrou i grafika. Modely postav jsou parádní a v prostřizích oceňuji schopnost zachytit až nevídané nuance v projevu emocí. Pohled na Řím byl v mnoha scénách úchvatný, až jsem se na chvilku zastavil a rozhlížel se. Tvůrci přitom drží vysoký standard až do konce hry, prostředí se navíc v rámci osmi kapitol mění. Na to, že je to hra ze startovní vlny titulů pro Xbox One, autoři celkem jasně ukázali, že se ještě máme na co těšit.

Ryse: Son of Rome není zábava pro každého, pokud ovšem máte chuť na brutální, koridorovou rubačku s příběhem ze starověkého Říma, stojí za zvážení. Myslím, že hra v době vydání doplatila zejména na to, že mnozí do jedné z prvních her nové generace promítali přehnaná očekávaní. Ryse ovšem není nijak inovativní či převratná záležitost, jen velmi slušná, v lecčems možná až staromódní rubačka.