RECENZE: Rogue Legacy 2 dokonale rozumí svému žánru

Po devíti letech se dočkáváme nástupce Rogue Legacy, nenápadného hitu v žánru roguelites. Její pokračování je snad po všech stránkách propracovanější a ukazuje, jak si autoři s tímto stylem her opravdu rozumí.

Původní hra Rogue Legacy z roku 2013 si získala přízeň fandů svým odlehčeným pojetím žánru roguelite. Ačkoliv se rozhodně nedá označit jako lehká (to koneckonců neplatí ani v případě aktuálního druhého dílu), odměňovala zároveň každou smrt nepatrným zlepšením vaší startovní pozice. Autoři na tomto základu vystavěli nyní (po dvou letech v předběžném přístupu) daleko propracovanější hru, ve které vás bude ještě o to víc bavit dokola umírat a zkoušet nové herní styly.

Rogue Legacy 2 je ve svém základu předchůdci velice podobné. Prozkoumáváte náhodně generovaný svět, přičemž každá smrt hlavního hrdiny znamená posun vašeho rodu o jednu generaci kupředu. Pokaždé si vybíráte jednoho ze tří potomků se sadou unikátních vlastností, který se pokusí pomstít svého předka a odkrýt zase o něco více ze záhad, které herní svět skrývá.

Povaha roguelite (oproti roguelike) žánru se projevuje zejména v tom, že poměrně dost vašich činů je permanentních. Jednak vždy ze zděděného zlata po zemřelém předchůdci může ten následující zainvestovat rozšíření generačního sídla, jež poskytuje všemožné bonusy do všech následujících pokusů. Dále si můžete odemykat také různou výbavu, runy, a dokonce i poprosit architekta, aby vám za poplatek nechal svět vygenerovaný z minula stejný i v následující výpravě.

Toto všechno nabídla i jednička, potud jsou hry v podstatě identické. Vedle propracovanější grafiky, ke které se ještě dostanu, jsou však změny asi nejvíce viditelné hlavně v hráčských třídách, kterých je tentokrát více a mají daleko unikátnější herní styly. Už to není jen dokola ten samý rytíř s mečem, ve dvojce budete hrát třeba za pistolníka, kuchaře, boxera nebo barbara a spoustu dalších, každý z nich má přitom svou vlastní unikátní zbraň, schopnost a kouzlo.

Pistolník třeba může střílet z revolveru na dálku ale musí přebíjet, kuchař svou pánvičkou odráží projektily nazpět, nepřátele navíc ještě zásahem zapaluje, ale je pomalejší, boxer se vyhne kontaktnímu poškození a zasazuje rychlé rány, jen to od něj bolí o něco méně. Hodně rychle si najdete svá oblíbená povolání, ovšem vzhledem k omezenému výběru v každé další generaci byste měli být schopni ovládat cokoliv, co vám hra nabídne.

Výběr potomků je navíc i tentokrát obohacený o sadu unikátních vlastností a předmětů, které mohou mít pozitivní či negativní dopad na hru. Hra se přitom snaží poctivě balancovat každou jednotlivost. Pozitivní vlastnosti si s sebou zpravidla nesou nějaký neduh, třeba to, že máte pružné klouby a můžete uhýbat vícero směry, ale zase nemáte tolik životů. A negativní vlastnosti naopak hra kompenzuje vyšším příjmem zlata z misí. Váš barbar kupříkladu může být vegan a pozření léčivého kuřecího stehýnka ho naopak zraní. Za to však dostanete o 50% herního zlata navíc.

I na žánr roguelite je poměrně neobvyklý fakt, že jednou zabitý boss zůstává mrtvý pro všechny další hry. Vaše pozornost se tak s průchodem hrou upíná postupně k různým částem herního světa, přičemž ty jíž překonané už můžete zcela ignorovat, nebo je jen využívat na sklizeň herních zlaťáků či hledání nových předmětů.

Rogue Legacy 2 rozhodně není lehká hra. Je to typická metroidvania, kde musíte být dobří nejenom v porážení zástupů nepřátel, ale i ve skákání, uhýbání se a orientaci v herní mapě. Rogue Legacy 2 oproti předchůdci nabídne ještě speciální plošinovkové výzvy, které opravdu pořádně prověří vaše dovedenosti v manévrování. Gamepad je i na PC opravdu velikou výhodou.

Na druhou stranu musím ovšem smeknout před autory, kteří jsou si plně vědomi toho, že dnes je v módě přístupnost a ne každému vyhovuje standardní obtížnost hry. Proto jsou ve hře tzv „House rules“, které vám dovolí si detailně přizpůsobit obtížnost hry. Stejně jako si jde udělat hru o něco lehčí, tak si můžete naopak i výzvu trochu přiostřit. Pořád si stojím za tím, že mezi roguelite hrami má nejlépe přístupnost vyřešenou Hades, kde se vám hra pokaždé o něco zlehčí s každým neúspěšným pokusem (a nebo si lze naopak sadou výzev hru ztížit), ale nastavení House rules v Rogue Legacy 2 je také velice povedené.

Asi jedinou věcí, kterou na hře nehodnotím jako příliš povedenou, je příběh. Rogue Legacy 2 je hra, která stojí především na zábavné smyčce žánru roguelite a perfektní hratelnosti, příběh je zde trochu druhořadý. Hra jej vypráví v podstatě jen pomocí textových konverzací ve vaší základně, popřípadě pomocí náhodně rozmístěných deníkových záznamů různě po mapě. Vlastně vás jej ani moc nenutí sledovat, základní pointu pochopíte hned v úvodu: porazte všechny bosse na mapě, aby se vám odemkly tajemné dveře.

Grafika Rogue Legacy 2 se z původního pixelartu posunula spíše směrem barevných komiksových vizuálů, což však vůbec není na škodu. Náhodně generovanému světu nechybí spousta detailů: řetězy chřestí, když o ně zavadíte, pochodně osvětlují vašeho hrdinu z různých úhlů jinak a podobně. Zvuková stránka je také povedená, autoři využili část melodií z prvního dílu do nového soundtracku, což ještě dále podtrhuje atmosféru.

Rogue Legacy 2 je každopádně velice povedený reprezentant v rámci žánru a možná zatím nejlepší roguelite hra letošního roku. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať a třeba na kompletní výstavbu vašeho herního sídla bude zcela určitě potřeba investice desítek hodin herního času. To je ovšem v takto výborných titulech pozitivum, protože je radost se do nich pravidelně vracet na pár pokusů rozkrytí všech tajemných koutů měnící se herní mapy.