RECENZE: Zapomeňte na filmy i komiksy, Spider-Man je nejlepší v nové hře

Pokračování komiksového hitu Marvel’s Spider-Man sice nepřináší nic nového, jen málokomu to ale bude vadit. Neuvěřitelná akční jízda nemá jediné slabé místo, díky většímu výkonu „nových“ konzolí pak připomíná hollywoodský trhák.

Když v roce 2008 vyšel první „pořádný“ film ze světa komiksového vydavatelství Marvel, popkulturní svět se otřásl v základech. Ne tedy, že by se do té doby nikdo o nic podobného nepokusil, ale snad až na legendárního Bladea a pár X-menů neměl žádný z nich parametry ani na to, aby oslovil pravověrné fanoušky předlohy, natož ještě přilákal nějaké nové.

Iron Man s Robertem Downeym Jr. to ale dokázal, odhalil zlatou žílu a nesmírně zamotané univerzum do latexu navlečených „übermenschů“ prodal mainstreamu, který do té doby znal z komiksových světů jen konkurenčního Supermana a Batmana.

Bohužel, od té doby filmaři vychrlili takových filmů tolik, že se v tom běžný divák už nejspíš ztratil. Kouzlo novosti vyprchalo a z „marvelovek“ se stal spotřební fastfood, pravidelná přehlídka CGI efektů, která možná dokáže pobavit, druhý den už ale nebudete vědět, o čem že to vlastně bylo. Naštěstí pro fanoušky jsou tu ještě videohry, kde se superhrdinové zatím neokoukali. A aktuální Spider-Man 2 je patrně tou nejlepší z nich.

Ne tedy, že by snad vývojáři byli odvážnější než filmaři, v jádru je to totiž úplně stejná hra, kterou už jsme hráli v prvním díle (naše recenze) a odbočce Miles Morales (naše recenze), jen to díky „novému“ hardwaru vypadá lépe než předtím. Konečně už nebylo potřeba brát ohledy na minulou generaci konzolí a už jen kvůli famóznímu technologickému zpracování stojí Spider-Man 2 za vyzkoušení.

Virtuální New York se rozrostl o nové čtvrti Queens a Brooklyn a konečně se stal skutečnou živoucí metropolí s davy lidí na chodnících a dopravními zácpami. Ten pocit volnosti, když se nad jeho ulicemi plynule houpáte na pavučinách, se jednoduše neomrzí ani napotřetí.

Ve hře sice existuje možnost „teleportování se“ mezi jednotlivými lokacemi, abyste ušetřili čas, patrně ji ale nikdy nevyužijete. K už tak bohaté paletě pohybů z prvního dílu totiž nově přibylo i plachtění v létajícím oblečku, díky němuž je i pouhý přesun z místa na místo extrémně zábavný. Jakmile vám ovládání přejde do krve, stanete se skutečným superhrdinou, který se střemhlav vrhne z mrakodrapu dolů, zhoupnutím na vystřelené pavučině nabere obrovskou rychlost a poté roztáhne „křídla“ a s využitím větrných proudů přeletí celé město. Víc se vcítit do role Spider-Mana už můžete, snad jen kdyby vás také kousnul radioaktivní pavouk.

Tím ovšem výčet novinek v podstatě končí, vše ostatní už je jen evolucí dříve viděného. Ano, sice zde tentokrát dostaneme rovnou dvě hlavní postavy, mezi kterými lze mimo příběhové mise libovolně přepínat, dopad na hratelnost to má ovšem jen minimální. Kromě oblečku se Peter Parker od Milese Moralese liší jen nabídkou speciálních schopností během soubojů, a to ještě ne moc. V obou případech máte možnost použít silný koncentrovaný útok, nebo naopak plošný zasahující všechny nepřátele v okolí, jen jeden hrdina k tomu používá elektřinu a druhý robotické paže. Dopředu tolik propagovaná „fíčura“ je tak nakonec spíš opruz, protože některé činnosti můžete plnit jen jako konkrétní Spider-Man. Ne tedy, že by přepínání představovalo větší problém, díky rychlému SSD disku PlayStationu 5 je to záležitost okamžiku, jen v některých místech příběhu vás hra jednoduše nepustí k tomu, co byste zrovna chtěli dělat.

Prakticky všechny vedlejší úkoly jsou ovšem jen taková doplňková nadstavba, která vás má v detailně vymodelovaném světě udržet co nejdéle, alfou a omegou hry je totiž příběhová kampaň o šestatřiceti misích. Ta plynule navazuje na události předchozích her, které proto vřele doporučuji znovu si připomenout. Ne tedy, že by šlo o nějak komplikovanou zápletku, přece jen je to pořád komiks od Marvela, nicméně motivace některých postav by i přes skvěle udělanou českou lokalizaci mohla být úplnému nováčkovi méně srozumitelná.

Hlavním hrdinům se opět postaví pestrá plejáda dobře známých záporáků, mezi nimiž nejvíc vyčnívá lovec Kraven, ještěří Lizard a mimozemský Venom. Konfrontace s nimi jsou vrcholem hry, epické několikafázové bitvy takřka JRPG rozměrů, než se k nim ale dostanete, budete muset porazit davy jejich řadových pohůnků. Souboje jsou stejné jako minule, tedy nesmírně efektní na pohled, ale přitom velmi jednoduché na ovládání. I na nejtěžší obtížnost si s obrovskou přesilou dokážete poradit jen pomocí tlačítek pro úder a úskok. Kromě již zmiňovaných speciálních schopností kolem sebe ještě můžete vrhat pavoučí „granáty“ a podobná „udělátka“, případně si nějakého nepřátele pomocí pavučin přitáhnout k sobě, víc toho ale pavoučí superhrdina neumí. Drobnou novinkou je možnost bloku, kterým můžete vykrývat vzácné speciální útoky nepřátel, není to ovšem nic, co by mělo nějak zásadní dopad na dynamiku soubojového systému.

Řadu střetnutí lze vyřešit i nenápadně, schováváním se ve stínech a pomalým odstraňování nepřátel jednoho po druhém, pokud k tomu ale hra vyloženě nenutí, je daleko rychlejší a vlastně i jednodušší střetnout se se zloduchy tváří v tvář.

Hra mistrně dávkuje tempo, monumentální scény při kterých se k zemi hroutí celé bloky a vše kolem vybuchuje, jsou střídány poklidnějšími pasážemi, kdy postavy řeší i své „nehrdinské“ soukromé životy. Tou nejlepší je asi půlhodinová návštěva pouti na Coney Islandu, při které dokonce můžete vyzkoušet řadu atrakcí.

Dohrání příběhu zabere nějakých dvacet hodin, minimálně stejně času pak můžete věnovat plněním vedlejších úkolů. Za ně dostáváte zkušenosti a speciální herní měnu, které slouží k vylepšování postav. Zvláštní rozhodnutí je od vývojářů to, že oba Spider-Mani své zkušenosti sdílejí a musíte tak vylepšovat jednoho na úkor toho druhého.

Kromě klasického navyšování statistik a učení se novým pohybům pak lze kupovat i superhrdinské kostýmy. Těch jsou k dispozici vyšší desítky, jde však o ryze kosmetickou věc, která nemá na hratelnost žádný vliv. Mimochodem oba hrdinové se převlékají i v rámci příběhu, takže lze tuto stránku hry s klidným srdcem ignorovat.

Jak už bývá u PS5 her zvykem, můžete si vybírat mezi šedesáti snímky za sekundu nebo třiceti ve 4K rozlišení, kompromisem mezi nimi je pak i 40 FPS mód s vylepšeným ray-tracingem. Už novinářská verze se obešla zcela bez bugů a to se ještě plánuje „day one“ patch, výjimečně se tedy nemusíte bát ani předobjednávek, které jinak spíš nedoporučujeme.

Jedinou opravdovou výtku, kterou vůči Spider-Manovi 2 mohu vznést, je rezignace na jakýkoli posun vpřed. Jde o pokračování na jistotu, které má za cíl potěšit všechny fanoušky a hlavně nikoho nenaštvat. Stejně jako tomu bylo i v případě God of War nebo Horizonu, dostali jsme jednoduše další porci toho samého, jen v hezčí grafice. To ale v tomto případě není chyba vývojářů, ale vlastnost marveláckých světů, které už desítky let zůstávají stále stejné.

Až se budou za dva měsíce vyhlašovat hry letošního roku, Spider-Man 2 nejspíš nebude mezi favority, jako odlehčená zábava schopná vás svými obrovskými produkčními hodnotami uzemnit ale funguje zcela dokonale.