Z komiksových světů firmy Marvel se stal hlavní proud generující obrovské zisky. Jenže zatímco filmů z oblíbeného univerza jsme v posledních letech dostali tolik, že už se v nich dokážou orientovat jen ti největší fanoušci, v herním světě je situace o dost smutnější. Kromě mobilních ptákovin, Lego her pro nejmenší a mizerných Strážců Galaxie je nabídka v posledních letech proklatě chudá. Nový Spider-Man má potenciál to změnit.
Mainstream 2018
Pohled na detailně vymodelovaný Manhattan bere dech.
Jde v podstatě o herní ekvivalent marvelovských filmů. Přímočará, nekomplikovaná zábava u níž se sice nebudete nudit ani sekundu, ale po skončení si vlastně řeknete, že to celé byla hrozná blbost. Jde o sázku na jistotu, jejíž kouzlo se vytrácí s tím, kolik podobných her už jste předtím absolvovali.
Najdeme tu všechny ingredience, které dělají Spider-Mana Spider-Manem. Detailně vymodelovaný Manhattan, po němž se můžete pomocí vystřelovacích pavučin pohybovat obrovskou rychlostí prakticky bez omezení. Klasickou komiksově přepálenou zápletku s očekávatelnými zvraty. Nekonečnou zásobu zlosynů, které proti našemu superhrdinovi nemají nejmenší šanci a padají k zemi po desítkách.
Pro odlehčení samozřejmě nechybí ani „civilní“ postavy, jako je Spider-Manova životní láska Mary Jane, tetička May nebo věčně naštvaný reportér J. Jonah Jameson. To vše zabalené v krásné grafice, která z pět let staré konzole ždímá maximum.
Originalita se přeceňuje
Jako správný superhrdina Spider-Man své protivníky nezabijí, ale pouze znehybňuje.
Díky neodmyslitelným vystřelovacím pavučinám leží Spider-Manovi celý New York u nohou. Prakticky na každém rohu je nějaká výzva snažící se upoutat vaši pozornost, zároveň však hra má dostatečně silnou dějovou linku na to, abyste v každou chvíli věděli, co máte dělat. Jestli znáte třídílnou sérii inFamous, máte docela přesnou představu, jak se asi Spider-Man hraje.
Souboje si autoři zase půjčili z Batmana. Jde o jednoduchý, ale na pohled nesmírně efektivní systém založený jen na správné kombinaci útoků a úskoků. Za choreografii by se nemusel stydět leckterý akční film, přitom k jejich ovládání postačí dva prsty. Vlastně tři, protože jsou tak jednoduché, že se u toho nejspíše budete chtít šťourat v nose.
Nepovažuji se za nijak výjimečného hráče, ba naopak, ale i na nejtěžší obtížnost jsem hrou prolétl prakticky bez klopýtnutí a několikrát zemřel snad jen na úplném konci.
Souboje jako by vypadly z konkurenčního Batmana, jsou však mnohem jednodušší. Ostatně jako celá hra.
Může za to nesmírně benevolentní systém léčení, který se dobijí tak rychle, že je Spider-Man prakticky nesmrtelný. Na jednu stranu si tak opravdu připadáte jako neporazitelný superhrdina, což je u superhrdinské hry fajn, na druhou tím však přicházíme o jednu z nejdůležitějších věcí, proč vůbec hry hrajeme: uspokojení z překonávání překážek.
Komiks jak má být
Od Sony přišel poměrně detailní popis spoilerů, kterým bychom se měli v recenzi vyhnout, ale myslím, že to bylo zbytečné. Pokud jste někdy četli nějaký jiný komiks než Barbánkova dobrodružství, nic vás nemůže překvapit.
Občas si za Petera Parkera zahrajeme i v civilu, několikrát dokonce dostaneme možnost hrát i za jinou postavu.
Což není vyloženě výtka. Příběh disponuje obrovskými produkčními hodnotami a i když je od prvního okamžiku jasné, kam vše směřuje i jak to celé skončí, nic to nemění na tom, že vám osudy postav nebudou lhostejné.
S povděkem kvituji, že autoři postopadesáté nevysvětlují, jak že brýlatý šprt Peter Parker ke svým schopnostem přišel, ale děj zasazují do pozdější doby. O jedno klišé méně. I tak je jich však dost, nebojte.
Vata
Pryč jsou ty doby, kdy jsem coby středoškolák neměl na práci nic lepšího než prolézat každou hru křížem krážem s touhou odhalit každé její tajemství. Dnes mi jde většinou jen o hlavní dějovou linku a pokud to není úplně nutné, nebo nejsou nepovinné aktivity výjimečně dobře vymyšlené, prostě je ignoruji. Většinou.
Pohyb pomocí pavučin je tak zábavný, že vůbec nebudete potřebovat rychlé cestování po mapě.
Vedlejší úkoly ve Spider-Manovi nabízí jen stokrát viděnou vatu, přesto je jejich plnění nad míru zábavné. Dobývání základen, závody na čas, hledání ztracených batohů, osvobozování čtvrtí od nepřátel, řešení primitivních puzzlů. Je tu vše na, co si vzpomenete. Když mě místní bezdomovec zaúkoloval lovením holubů, což je v podstatě navlas zkopírovaná nejhorší mise z inFamous, bylo mi za autory až trapně. Ale pak jsem je stejně všechny pochytal.
Fotogalerie |
Spider-Man je tak zábavný, že v něm chcete být co nejdéle, a proto je mu možné odpustit i designové přešlapy, na které bych jinde prskal.
Žádný vyšší důvod pro plnění nepovinných misí stejně není. Zkušeností budete mít rychle tolik, že si ty nejdůležitější schopnosti koupíte ihned a zbylé už nebudete potřebovat.
Alternativní kostýmy pro Spider-Mana jsou bez výjimky tak odporné, že jsem celou hru raději strávil v tom základním. Spider-Man jako pankáč nebo ledový muž, to jako vážně? Celý systém vylepšování postavy je v podstatě zbytečný a nefunkční, na druhou stranu ani ničemu nepřekáží.
Kampaň Spider-Mana zabere nějakých dvacet hodin, já jsem ve hře strávil k tomuto okamžiku zhruba dvojnásobek, a to jsem ještě neskončil. Tu platinovou trofej za 100% dohrání prostě chci!
Zase za jedna
Sebevědomí, s kterým nám Sony hru poskytlo téměř tři týdny před vydáním, je zasloužené. Spider-Man sice určitě nebude hrou roku, na to jím prolétnete až příliš snadno, nemá ani žádnou scénu, na kterou byste si vzpomněli ještě za měsíc.
Po pravdě řečeno, až se budou v prosinci vyhlašovat hry roku, nejspíš si ani nevybavím, o čem že to celé bylo. To však nic nemění na tom, že jsem se po celých čtyřicet hodin u hry skvěle bavil. A to je podle mě tak nějak to nejdůležitější, nemyslíte?
