RECENZE: Ambiciózní No Man‘s Sky nabízí jen 18 triliónů odstínů nudy

Většina počítačových her vás pasuje, když už ne přímo do role hrdiny, tak alespoň do kůže někoho, kdo má možnost ovlivňovat okolní svět.

No Man’s Sky (PS4)

V No Man‘s Sky se ale stanete naprosto bezvýznamným smítkem zcela ztraceným v prostoru, jehož gigantičnost není lidská mysl schopná ani pojmout.

Najdete tu zcela autonomně fungující vesmír s takřka nekonečným počtem planet obydlených unikátní florou a faunou, na nichž můžete libovolně přistávat a prozkoumávat je, ať už po svých nebo v kokpitu plně modifikovatelné rakety.

Možnost navštívit místa, která žádný jiný člověk nikdy neviděl a s pravděpodobností limitně se blížící jistotě ani nejspíš nikdy neuvidí, je však zakalena smutným faktem, že kromě típání screenshotů na těchto místech není co jiného dělat. Je to geniální prototyp lidské kreativity s až filosofickým přesahem, bohužel však nejde o zábavnou hru.

Největší „malá“ hra

No Man’s Sky (PS4)

O No Man’s Sky už se mluví tak dlouho a tak moc, až se zapomnělo na fakt, že se jde o dílo nezávislého týmu, který se skládá z pouhých 15 lidí (a kteří dosud vytvořili pouze jednu nijak výjimečnou 2D plošinovku). Ona nezávislost tentokrát neznamená jednodušší grafiku nebo nižší cenovku, ona vyjadřuje zcela jedinečný přístup k hratelnosti, která už ze samotného principu nemůže být pro každého.

Navzdory olbřímí rozloze a absenci dějové linky si zde nemůžete dělat, co chcete, na to prostě není postavená. Jestli se u hry budete bavit do konce života, nebo jí znechuceně vypnete po první hodině, záleží jen na tom, jestli vás baví samotné prozkoumávání. Nikoli proto, abyste nalezli lepší zbraň, vzácnější surovinu nebo další zářez do encyklopedie, ale prostě proto, že vás láká zanechat pomyslnou virtuální stopu na místě, kam ještě nikdo nevkročil. Spíše než následovník Elite, X a podobných her má blíže k tzv. walking simulátorům, u nichž veškerá hratelnost ustupuje budování atmosféry.

No Man’s Sky (PS4)

Ano, jsou tu prvky ze survival žánru, kdy se musíte starat o stálý přísun surovin, těch je ale všude dostatek. Jsou tu i souboje, ať už ty vesmírné nebo ty na povrchu planet, jenže se řídí tak primitivními mechanismy, že se stačí jen otáčet a mačkat tlačítko pro střelbu. Nechybí ani možnost obchodovat a vydělávat spousty peněz, bohužel však není za co je utrácet.

To všechno jsou jen v podstatě bezvýznamné doplňky a kdo by se právě v těchto aktivitách chtěl realizovat, měl by se poohlédnout jinde. Klíčem, jak si No Man’sSky užít, je rezignovat na všechny klasické postupy a jen si vychutnávat tento malý technologický zázrak.

Síla matematiky

No Man’s Sky (PS4)

Všechno, co v herním vesmíru uvidíte, je vygenerováno jedním složitým vzorcem, který se postaral o to, aby každá planeta byla unikátní a bylo ji možné prozkoumat. Cílem není snaha o realizmus, nenajdeme tu tedy žádné plynné obry nebo žhavá slunce, ba co víc, drtivá většina světů je zabydlena nějakou formou života. I ten, ať už rostlinný nebo živočišný, je vytvářen stejným generátorem, jehož výsledkem jsou často opravdu bizarní kreatury.

Díky nastaveným pravidlům vše funguje na výbornou a nenarazil jsem na jedinou věc, která by působila vyloženě jako pěst na oko. Ano, občas si umělá evoluce s nebohými jedinci krutě zašpásovala, takže vypadají vyloženě směšně, alespoň proporcionálně však k sobě jednotlivé části patří. Zásadní je fakt, že je tento vzorec pro všechny hráče úplně stejný, tedy že hra negeneruje nový obsah dynamicky podle aktuální potřeby. Jeden konkrétní strom na jedné konkrétní planetě bude na stejném místě stát pokaždé, když se na dané místo znovu vrátíte. A uvidí ho tam rovněž každý, kdo dané místo navštíví po vás...

Vesmírná prázdnota

No Man’s Sky (PS4)

Navzdory všemu očekávání tu máme v podstatě čistě singleplayerový titul, doplněný jen o drobnou sociální nadstavbu, která umožní pojmenovat každý objev (ať už je to solární systém, planeta, zvíře či třeba jen rostlina) po svém nálezci. Je to drobnost, ale ve skutečnosti to dává průzkumu potřebné grády, navzdory tomu, že šance na nalezení stejné planety jiným hráčem je vskutku minimální (ovšem ne zase tak minimální, aby se mi to během hraní již jednou nestalo).

Jinak ale na živé spoluhráče narazit nemůžete, ono vzhledem k maximálnímu důrazu na průzkum by s nimi stejně nebylo moc co dělat. Neznamená to však, že by galaxie byla úplně prázdná. Kromě zvířat narazíte na planetách i na prolétávající lodě a pozůstatky jiných civilizací, ve vesmíru se dá dokonce narazit na bandity nebo obchodní stanice. Drtivou většinu času ale stejně budete trávit zcela sami.

Stokrát nic umoří i vola

No Man’s Sky (PS4)

Abyste ale mohli cestovat napříč vesmírem, budete potřebovat palivo a jediný způsob, jak se k němu dostat, je těžit speciální minerály z povrchu planet. Těch je několik desítek druhů, rozřazených do několika základních skupin, z nichž každá se hodí k něčemu jinému. Problém je, že v podstatě každá činnost, jež přináší nějakou zábavu, spotřebovává nějaké minerály. Starost o základní biologické funkce je naprostý základ, abyste vůbec mohli v často nehostinném prostředí přežít déle, než několik minut, musíte si ještě dobíjet speciální štíty.

U rakety je to ještě složitější, protože spotřebovává jiný druh paliva pro vzlétnutí, samotný let i cestování hyperpohonem. Dokonce i těžící zařízení spotřebovává jistý druh energie. Místo pohodového průzkumu okolí tak po většinu času jen hledáte právě docházející druh minerálů, což se zanedlouho stane ubíjející. Obzvláště, když je prvních několik hodin kapacita inventáře hrubě poddimenzovaná, a tak si ani nelze dělat zásoby na delší dobu.

Stereotypní stereotyp

No Man’s Sly (PS4)

Podobných designově špatných návrhů je zde plno a radost z každého výborného nápadu je brzy nahrazena frustrací. Dojmy i z té nejkrásnější planety dokáže rychle zničit neexistující fyzika, která klidně zanechá torza těžených materiálů volně levitovat ve vzduchu. Studium slovíček kosmických jazyků vypadá jako skvělé zpestření, jenže celá komunikace s mimozemšťany se rychle smrskává jen na několik základních obchodnických frází. Sbírání vylepšujících upgradů do vybavení zkracuje dobu nudných činností, jenže rovněž zabírá už tak chybějící místo v malém inventáři.

65daysofstatic

Jestli něco na No Man’s Sky mohu bez nejmenších pochybností doporučit každému, je to její soundtrack. O ten se postarali britští post rockeři 65daysofstatic a vychází společně s hrou rovnou na dvou discích. Od tvůrců z Hello Games přišlo jediné zadání – aby zněl jako jejich regulérní další album.A přesně tak to také dopadlo. To znamená, že je to naprostá bomba a za mě nejlepší herní soundtrack všech dob. Nejsou mojí první oblíbenou kapelou, která kdy přičichla k herní hudbě, ale zatímco takoví HEALTH (Max Payne 3) nebo Amon Tobin (Splinter Cell) působili, jako kdyby prodali zbytky, co se nevešly na regulérní alba, 65dos se spíše posunují dále. Živé bicí, piano i kytary doplněné elektronickým „bordelem“ jsou oproti klasickým „smyčcovým“ soundtrackům poslouchatelné i v případě, že vás samotná hra totálně mine. Pokud máte čas, tak se přijďte podívat 8.11. do pražské Meetfactory, na živo to zní ještě o třídu lépe!

Tou největší slabinou je až nečekaně rychle se dostavující stereotyp. Což o to, že na každé planetě v každé galaxii děláme dokola to samé, už jsme si přeci řekli, že jde především o atmosféru než přímočarou hratelnost. Daleko horší je, že navzdory generátoru jsou si všechny mimozemské světy až nepříjemně podobné. Ať přistanu kdekoli, mám 90% šanci, že narazím na jemně zvlněný povrch s menšími vodními plochami, deset živočišných druhů, z nichž minimálně polovina bude čtyřnohá, jeden druh ptáka a jednu rybu.

To, že jednou jsou bledě zelení s dvěma ocasy a podruhé červení s rohy, už nehraje příliš velkou roli. Pocit objevitele panenských krajů dále ničí fakt, že na každé planetě nalezneme alespoň jeden mimozemský artefakt a několik opuštěných budov. Ona stvořitelská rovnice prostě není dostatečně mocná, aby zaručila větší variabilitu a nabídla obsah na delší dobu.

Zábava pro pár vyvolených

No Man’s Sly (PS4)

No Man’s Sky je ten typ hry, kterou si buď absolutně zamilujete, nebo ji budete nesnášet. V době psaní recenze má od lidí na agregátoru hodnocení Metacritic nelichotivé výsledky 4,9 (respektive 3,2 pro zabugovanou PC verzi), což jasně naznačuje, jaký je většinový názor.

Tuto deziluzi ale částečně způsobilo Sony, které svojí bombastickou reklamní kampaní vnutilo původně indie hru pro pár nadšenců širokým masám. Není to zábava, jež by vás pohltila na několik hodin v kuse, na druhou stranu nikdy nepřestane překvapovat. Bohužel ale nejen pozitivně.