RECENZE: Mad Max baví bitvami v autech, škoda opakujících se úkolů

Šílená doba si žádá šílené činy od šílených hrdinů. A žádný z nich nemá v hlavě takový zmatek jako Šílený Max. V postapokalyptickém světě, v němž hraje hlavní roli násilí a cenu mají pouze benzin, voda a šrot na stavění vozů, patří k jedněm z mála, kteří dokázali přežít a postarat se o sebe.

Byť ztratil ženu i dítě, nestala se z něj chladnokrevná bestie. Pro ránu nebo výstřel však Max Rockatansky rozhodně daleko nejde, takže pokoušet s ním štěstí se již nevyplatilo spoustě neřádů. Tentokrát mu zkřížil cestu Scabrous Scrotus, krvelačný zuřivec a syn Nadsmrťáka Joa, hlavního neřáda z letošního kinohitu Šílený Max: Zuřivá cesta.

Hit the road, Max!

Videohra Mad Max vychází z aktuálního filmu, ale kromě jeho fandů si ji užijí i milovníci původní trilogie a hráči, kteří Šíleného Maxe teprve poznávají. Pokud máte zálibu v utopických světech, akčních honičkách v drsných vozech a kdysi jste pařili Vigilante 8 nebo Destruction Derby, nemusíte předlohu znát, bavit se budete tak jako tak. Herní Mad Max je totiž zatraceně zajímavou hrou v otevřeném světě. Takže nastartujte motory, vyjíždíme vstříc poušti a osudu.

Mad Max (hra, 2015)

Mad Max (hra, 2015)

Příběh je však odbytý jako v posledním filmovém Maxově dobrodružství. Většina děje se odehraje hned v počátku a po delším hraní se posouvá kupředu jako šnek na poušti až k výraznějšímu finále. Děj je navíc obsahově jednoduchý jako automobilová honička.

Max má navíc propracovaný charakter jako hrdina třicetisekundové reklamy. Na charisma Mela Gibsona nemá ani náhodou a bohužel to nedotáhl ani na Toma Hardyho. Někdy máte pocit, že herní Max nepřežil díky svým násilným schopnostem a vychytralosti, ale díky tomu, že nepřátele unudil k smrti. Jako protagonista je prostě slabý.

Vedlejší postavy, zvlášť váš mechanik, jsou na tom o poznání lépe. Ale dost možná to bude tím, že ve hře nevystupují příliš dlouho. Všichni koncem světa zdrcení a pouští ošlehaní ztroskotanci a přeživší však skutečně vypadají jako z pekelné verze našeho světa a ve stylu postapokalyptických filmů.

Rána pěstí, která nepotěší

Z herního hlediska kombinuje hra pasáže „po svých“ a ve vozech. Nudit se nebudete ani při jedné z těchto dvou typů hratelností, byť souboje nepatří k těm nejpropracovanějším. Můžete zasadit ránu pěstí, silnější ránu po nabití, zasadit protiúder nebo uskočit. Sice takto můžete bojovat i s početní převahou, ale pokud se naučíte, jak se bránit a útočit, zabijete naprosto všechny během pár okamžiků. To může být po pár hodinách hraní docela otrava, šeď a rutina. A tak je to i s bossy.

Mad Max (hra, 2015)

Mad Max (hra, 2015)

Občasná střelba, která je navíc toporná, boje nijak neozvláštní. Maxovy schopnosti lze alespoň postupem hraní vylepšovat. Navíc můžete změnit i jeho vzhled, například mu necháte narůst plnovous.

Moje kára, můj svět

Ovšem za volantem, to je jiná! Váš V8 Interceptor sice hned v úvodu zcizí pouštní svoloč, avšak podle hesla „Rychle pozbyl, rychle nabyl,“ se brzy setkáte se zdeformovaným mechanikem Chumbucketem, který vám pomůže sestrojit Magnum Opus, tu nejlepší káru ze všech na celém širém a pustém světě.

Hnusák připomínající Gluma vám nejen radí, kde získat ty nejlepší součástky, ale zároveň brázdí písečné duny s vámi. Pokud je třeba, vaši káru opraví. Auto lze vylepšit tolika směry, že vám z toho půjde hlava kolem: od karoserie přes ozubené poklice, ostny po celé káře, plamenomety z obou stran až po vystřelovací harpunu. Tou strhnete strážní věž či za jízdy z auta vytáhnete nepřátelského řidiče. A to je zatraceně zábavné.

Honičky v autech jsou adrenalinové, vtahující a nikdy se při nich nebudete nudit. Budete pálit po znepřátelených skupinách, hledat na vozech slabá místa jako pneumatiky nebo benzinové nádrže a dojde i na tření kapot a létání jisker. Budete přejíždět utíkající padouchy a harpunou na ně shazovat budovy. Akce v autech prostě nemá obdoby. Jen počkejte, až na vaši káru budou skákat válečná štěňata a vy se je budete snažit setřást.

Mad Max (hra, 2015)

Mad Max (hra, 2015)

K řádění za volantem budete samozřejmě potřebovat benzin, kterého není nikdy nazbyt. V Magnus Opus si naštěstí můžete vozit i záložní kanystr. Ten poslouží nejen k doplnění pohonných hmot, ale můžete ho klidně vzít, podpálit a hodit na vchod do nepřátelské pevnosti, abyste se dostali dovnitř.

Rozlehlá poušť, domov můj

Poušť je vskutku rozlehlá. Vždy je kam jet a vždy je co dělat. Základny a tábory nepřátel se hemží nejen zmetky, kteří si koledují o výprask, ale zároveň i cenným šrotem. Díky němu můžete vylepšit svůj stroj, takže se vyplatí prolézat každé zákoutí a každou rozpadlou chatrč. Hra vám ostatně sama napoví, kolik šrotu a dalších předmětů se kde ještě nachází, takže nemusíte běhat v kruzích.

Šmejdění po všech koutech se vyplatí, každá součástka se totiž počítá. Hráči, kteří hry rádi dokončují na sto procent, si budou v Mad Maxovi hovět.

Planiny, údolí, duny a písečná města jsou zpracována hezky, stačí se podívat na okolní screenshoty. Hráč by i řekl, že deset odstínů písku nebude to pravé ořechové a ono ejhle, hra je vážně krásná. Občas sice na horizontu doskočí nějaký předmět, ale jinak jsou textury ostré a viditelnost slušná.

Rozporuplné dílo, ale klady převládají

Ať už se vydáte po příběhové linii, či se rozhodnete plnit vedlejší mise, za odpoledne hru nedohrajete. Zabere vám totiž 20 až 30 hodin, což je fajn. Bohužel náplň vedlejších misí je velmi repetitivní. Zatímco u hlavních úkolů se náplň mění, u nepovinných je to stále někam dojeď, znič, přivez a tak stále dokola.

Mad Max je hra plná rozporů, klady však převládají. Hraní je založeno na zběsilé jízdě, prozkoumávání krásně zpracovaného postapokalyptického světa a vylepšování drsné káry na cestě za pomstou. Pokud vás baví hry v otevřeném světě, bude vás bavit i tato.