RECENZE: I po 9 letech nemá Last of Us konkurenci, remake ale nepotřeboval

Jedna z nejlepších her všech dob se dočkala kompletního přepracování do nového enginu. Její genialita samozřejmě přetrvává, nicméně platit za ní znovu je zbytečné. Pro ty, kteří originál ještě neznají, jde však o povinnou koupi.

Samozřejmě chápeme ekonomické důvody, proč se dnešní tvůrci zábavy stále častěji uchylují k remasterům a remakům starších děl, to ovšem nic nemění na tom, že je to jasný důkaz tvůrčí krize. Od autorů jedné z nejodvážnějších her vůbec je to pak navíc i vyložené mrhání talentem.

Remake výrazně vylepšuje grafickou stránku hry. Nic ví, nic míň.

The Last of Us před devíti lety vlastně nedělal nic, co bychom do té doby už mnohokrát neviděli, jenže to dokázal podpořit naprosto famózním příběhem, když namísto neustálé akce nechal své hrdiny i dramaticky mlčet jen za doprovodu vybrnkávání kytar.

Předpokládám, že jde o natolik známé dílo, že zde nemusím opakovat základní pravdy, jako že jde o opatrnou plíživou akci, odehrávající se ve světě po „zombie“ apokalypse (pokud náhodou ano, tak si přečtěte naší původní recenzi).

Kde je ten hlavní bod, který odlišuje hru od konkurence? Kdybych měl vybrat jediný důvod, tak to je minimalistické měřítko, které se soustředí jen a pouze na titulní dvojici nepravděpodobných hrdinů. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních her nemají autoři potřebu řešit osud celého světa, ale naopak se šťourají v často až banálních vztazích, což by samozřejmě nemohlo fungovat bez excelentních výkonů hlavních představitelů Troye Bakera a Ashley Johnsonové.

Z tohoto obrázku to nejspíše nevypadá, ale první díl je daleko méně brutální, než ten druhý.

Dodnes si pamatuji, jak jsem si tehdy hru šetřil a i když jsem ji kupoval za „plnou palbu“ hned první den, čekal jsem několik měsíců až budu mít o víkendu volný byt, abych se do ní mohl naplno ponořit. Po devíti letech jsem už sice jiný člověk, ale kouzlo hry funguje stále stejně…

Ba možná ještě víc… jakožto otec najednou vnímám syrovost úvodní scény (mimochodem nejlepší začátek hry v historii herního průmyslu) ještě emocionálněji než tenkrát a ne, rozhodně to není proto, že je to teď ve 4K a hořící mrtvoly plápolají daleko realističtěji díky technologii ray tracing.

Smutné je to, že na konci éry PlayStationu 3, kdy hra vyšla, jsme se domnívali, že takových her bude čím dál tím víc. Inu, přepočítali jsem se, technologie sice vyrazily prudce dopředu, ale i v roce 2022 bohužel stále lidem ke štěstí stačí jen běhat se zrzavou čičinkou ve stokách (viz popularity hry Stray).

Road movie životem zklamaného drsňáka Joela a jeho dospívající schovanky Ellie dodnes zůstává jednou z mála skutečných her pro dospělé a spíše než vývojářům tleskat za to, jak nadčasové dílo vytvořili, mám chuť spílat všem ostatním za to, že se o něco podobného aspoň nepokusili.

Obzvláště nové nasvícení vypadá parádně.

Jak moc povedený The Last od Us byl, je nejlépe vidět na tom, jak málo změn autoři ve verzi pro rok 2022 udělali. I když hra běží na novém enginu, kromě hezčí grafiky prakticky nepoznáte rozdíl.

Ano, možná pokud pustíte obě hry vedle sebe, změny se budou znát větší, ale jakožto ohromný fanoušek, který originál loni už poněkolikáté dohrál, prakticky nevidím žádné výrazné rozdíly. Ano, výrazně lépe to vypadá, rychleji se to hýbe, lokace jsou detailnější, ale žádný zásadní rozdíl tam není. Ne tedy, že bych znal každou scénu zpaměti, ale alespoň v těch klíčových zůstává hra prakticky totožná, včetně rozmístění nepřátel a jejich vzorců chování. Jednoduše řečeno, naučený postup, co mi fungoval minule, funguje i teď.

Hlavní změny se odehrávají mimo samotnou kampaň. Máme tu daleko více nastavení, které pomáhají vylepšit zážitek přímo na míru, obrovská pozornost byla například věnovaná přizpůsobení pro zdravotně hendikepované (viz náš článek). Dále tu najdeme pár bonusů a skrytých scén z vývoje, stejně tak i vynikající DLC Left Behind, které dává hlavní postavu Ellie do nového kontextu a připravuje tak půdu pro její kontroverzní transformaci v druhém díle.

Ale dokáže hezčí grafika a pár vylepšení obhájit cenovku přesahující dva tisíce? To záleží jen na tom, jestli jste původní hru hráli. Jen těžko byste u nás hledali většího fanouška značky, po Ellie jsem ostatně pojmenoval i dceru, přesto musím přiznat, že ty peníze bych za to nedal. Samozřejmě záleží od vaší konkrétní finanční situace, ale původní hra stále vypadá natolik dobře, že nějaké to next-gen pozlátko nepotřebuje. Časem, až cena poklesne na rozumnou míru (a že těch pár letošních playstationových exkluzivit výrazně zlevnilo už po pár měsících) se situace změní a kdo si jednou přičichne k nové verzi, k té staré už se vracet chtít nebude.

Z druhého dílu si hra vzala detailní rozmontovávání všech zbraní.

Jiná situace je ovšem samozřejmě pro prvničky a hráče na PC, kde hra brzy vyjde poprvé. Ti naopak nemusí přemýšlet ani sekundu, protože nic lepšího v žánru nenajdou. Tedy vlastně najdou, ale až v podobě druhého dílu, který je tím hlavním důvodem proč tento remake vůbec vznikl.

Vývojáři jednoduše chtěli obě hry sjednotit, aby šlo o jeden navazující zážitek, všechny důležité postavy jsou si nyní skrze oba díly podobnější, vyznění některých scén už nenechává prostor pro volnější výklad. Nejde o přepisování historie, ale možná konečně ta hlasitá hrstka odpůrců druhého dílu konečně pochopí, že Joelovo chování je v rámci série konstantní a jeho údajná opatrnost se přeceňuje. Ale spíše ne, The Last of Us má jednu z nejvíce toxických fanouškovských základen a tak se určitě najde nějaký další důvod, proč se bude vývojářům vyhrožovat smrtí (viz náš článek). Už jsem zaznamenal, že Ellie je prý v nové verzi příliš vrásčitá.

S číselným hodnocením je to tentokrát poněkud komplikovanější než obvykle. Ekonomická politika Sony se mi sice nelíbí, ale to není chyba samotné hry. Pokud jste originál nehráli, je to jasná stovka a nenapadá mě jediná věc, kterou bych hře vytkl.

Pokud ovšem originál znáte, doporučuji počkat na nějakou slevu. The Last of Us rozhodně stojí za znovu zahrání a nikdy mu to neslušelo více, na druhou stranu remake je ryze kosmetickou záležitostí a už prožitý zážitek nijak zásadně nevylepší.