RECENZE: The Last of Us je čirá zábava a zatím nejlepší hra roku 2013

Dobrých herních příběhů není málo, ale mezi všemi vypravěči ční studio Naughty Dog. Potvrzuje to i aktuálním post-apokalyptickým počinem The Last of Us. A když k tomu přidá i neotřelou hratelnost, není o králi letošní první poloviny roku nejmenších pochyb. Bonusem jsou velmi kvalitní české titulky.

The Last of Us

Hra The Last of Us nepřichází vlastně s ničím novým. Ale je exemplární ukázkou toho, jak uplést z příslovečného "ničeho" bič. Suchým popisem by se dalo říci, že je to akce s plíživými pasážemi a několika prvky, které si můžete časem vylepšit. Takových her známe mraky. Sebrat můžete jen pár předmětů, nezachraňujete svět ani galaxii a vaším primárním cílem je taková trivialita jako udržet se naživu. To nezní nijak epicky.

Dědečku, vyprávěj

Ale když se k tomu vedle skvělého příběhu s neméně skvěle vykreslenými postavami přidá i skutečnost, že každý element je zjevně velmi dobře promyšlen, a pár v zásadě bezvýznamných detailů, vychází z toho pecka jako hrom.

The Last of Us

The Last of Us

Specifické je i to, že snad k žádné jiné hře nám nepřišly tak rozsáhlé instrukce, co všechno nesmíme v recenzi zmínit, zejména tedy co se týče příběhu. Takže jen velmi obecně. Hlavní hrdina Joel není zrovna klaďas a ve světě zpustošeném ničivou nákazou si přilepšuje vším možným, povětšinou ne zcela legálním. Časem se potká se čtrnáctiletou Ellie a spolu to pak musejí nějak doklepat až do konce hry.

Ano, není to zrovna ideální nastínění zdejší story, ale jak se dočtete o kousek níže, tak "my nesmíme ani naznačovat".

Skvěle napsané postavy

V této souvislosti musím hned zkraje zmínit parádně napsané postavy. Autoři to skvěle uměli už v sérii Uncharted, což jsou v podstatě příběhy novodobého Indiana Jonese, ale v The Last of Us jdou ještě o kousek dál.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Joel tak je nerudný samotář, kterého všichni ostatní štvou, čtrnáctiletou puberťačku byste někdy nejradši propleskli, jindy je zase velmi roztomilá a i ostatní postavy jsou vykresleny velmi přesně a zejména naprosto uvěřitelně.

Nejsou tu superhrdinové ani ambiciózní imperátoři, tady jsou zkrátka (divní) lidé v nezvyklé situaci.

Přispívá k tomu i špičkový dabing, který v drtivé většině případů působí naprosto přirozeně a s nímž se pojí i jeden ze zmíněných "zbytečných" detailů. Občas zaslechnete, jak si Joel na konci věty "odfrkne", nebo naopak silně nasaje vzduch nosem. Člověk by ani nevěřil, jak moc to herní postavy "polidšťuje". Stejně tak například naprosto autentické Joelovo zabručení, když se ho Ellie zeptá na něco, na co opravdu, ale opravdu nechce odpovídat.

Svět se změnil

Herní schéma je velmi jednoduché. Potloukáte se po zpustlém světě, střílíte nepřátele a snažíte se najít co nejvíce předmětů, jako jsou náboje, lékárničky nebo suroviny pro výrobu dalších předmětů. Není toho mnoho: hadry, čepele, cukr, lepící pásky, součástky pro vylepšování zbraní a pár dalších.

My nesmíme ani naznačovat

Společně se hrou nám přišel i rozsáhlý seznam pokynů, který obsahoval mimo jiné i to, co se v recenzi nesmí objevit. Abychom předešli i těm nejmenším případným vyzrazením příběhu, v následujícím seznamu položky záměrně ještě trochu více "kódujeme".

Následující položky jsou považovány za spoilery a v žádné recenzi nesmí být zmíněny v jakékoliv podobě:

• Události prologu
• Důvod, proč musí postava XY dovést postavu YX k XYZ
• Osud jakékoliv z postav
• Jakýkoliv detail příběhu odehrávající se od části AB - nesmí uniknout žádná herní či příběhová překvapení ze závěrečné třetiny hry
• Role postavy XX
• Jakýkoliv videozáznam či podrobný popis prvních deseti minut, první hodiny atd. ze hry - spoilery z části BC nesmí být zveřejněny

Dohromady to však tvoří velmi promyšlený systém, který i přes nízký rozsah plně dostačuje. Když přivážete nůžky ke klacku, máte průraznější klacek, když je omotáte, máte improvizovanou kudlu, kterou můžete ze zálohy zapichovat protivníky. A také s ní můžete odemykat zamčené dveře.

Z alkoholu a hadru vyrobíte lékárničku, ale ze stejných surovin se dělá i zápalná flaška. Hromady různých předmětů jsou zde rázem zcela zbytečné.

The Last of Us

The Last of Us

Mít vyrobeny alespoň nějaké zásoby je v podstatě nutnost, protože o náboje je nouze. V boji se hodí každá pomoc, ať už je sebevíc improvizovaná. Ostatně ve zničeném světě to ani jinak nejde.

Rambo i tichošlápek

S tím se pojí i poměrně bohaté možnosti hratelnosti. Nejednodušším řešením je samozřejmě všechno postřílet, ale díky omezeným zdrojům se každý náboj počítá. A vlastně i každý další předmět.

Víte, že...

• Na nákazu neexistuje lék
• Hratelná je jen jedna postava, Joel
• Hra neřeší záchranu světa ani hledání léku
• Není to zombie akce
• Lidé se infikují ze spór hub, nebo po kousnutí nakaženým
• Po vydání hry vyjdou tři placené rozšiřující balíčky
• Hra je opatřena českými titulky

Proto se hodí občas se kolem nepřátel nepozorovaně proplížit, případně prachsprostě utéct. Ne nadarmo se v souvislosti s touto hrou tak často zmiňuje ekvivalent českého "kdo uteče, vyhraje".

Zajímavé je, že vás hra přinejmenším při prvním průchodu nechává v nejistotě. Dost často nevíte, jestli se máte plížit, nebo zda to bude lepší vystřílet. Často to tedy dopadne tak, že pár prvních potvor odpravíte tiše, ale mezitím si vás ostatní všimnou, tak je utlučete.

Hra poměrně často nedává žádný jasný návod, jak dál, a nechává to čistě na hráči. A i když ho někdy dá, pak to taky nemusí být úplná výhra. Hned v úvodních pasážích uniká Joel s parťačkou Tess před vojáky. Ti jim nadběhnou a začínají je hledat. Naši hrdinové zjistí, že je vojsko v přesile, a tak se rozhodnou nepozorovaně proplížit. No jo, ale jak to udělat, když se vojáci snaží cíleně pokrýt celý prostor a ještě tam jeden hlídkuje na vyvýšeném stanovišti?

The Last of Us

Napoprvé a asi ani napodruhé se vám to velmi pravděpodobně nepovede, tak to zkrátka zvládnete nějak jinak. Ostatně, svět je v troskách, tak si poraďte. A to zajímavé na tom je, že to oproti všem předpokladům vůbec nefrustruje, ale naopak motivuje k vymýšlení postupu.

Lineární zážitek působí otevřeně

Takže ačkoliv je The Last of Us zcela lineární hrou, často se v ní cítíte jako ve hře s otevřeným světem, přinejmenším co se týče možných způsobů řešení konkrétních situací. Ovšem vedle toho čas od času dojdete do míst, kde zkrátka je nutné se proplížit, a jindy na vás zase najednou naskáče hromada nakažených, takže k přežití nevede nic jiného než zběsilá palba ze všeho, co máte po ruce.

Takto různé pasáže jsou namixovány s obrovským citem, takže se dá říci, že vás hra neustále drží v napětí. Poněkud hořce úsměvné je to ovšem při vzpomínce na některé hry z poslední doby, které se samy považují za horory.

The Last of Us

Důležitý je i průzkumný prvek. Vedle surovin je potřeba hledat i díly pro vylepšování zbraní a výživové doplňky, které zase zlepšují Joelovy schopnosti, jako jsou zdraví a přesnost střelby (ty jsou nejdražší), dosah odposlouchávání nebo rychlost léčení a tvorby předmětů. Není to něco, s čím by hra stála a padala, ale určitě se to hodí.

Naproti tomu u zbraní každé vylepšení uvítáte a budete rádi za každý náboj, který se vám do zásobníku vejde navíc.

Souboje totiž nejsou žádná selanka. Nepřátelé jsou totiž nejen vcelku tuzí, ale i chytří. Schovat se za zídku a odstřelovat jednoho po druhém tak jde jen málokdy. Nejsou totiž tak blbí, jak si myslíte, a tak vám lidští protivníci budou různě nadbíhat, zatímco zmutovaní nakažení se na vás zkrátka vrhnou všichni najednou.

Mezi řadu "zbytečných detailů" lze zařadit i multiplayer, který je fajn, ale není tu vůbec potřeba. The Last of Us je tak vynikající zážitek, že hru více hráčů možná rádi vyzkoušíte, ale rozhodně ji nepotřebujete.

Vytáhne z dosluhující PlayStation 3 maximum

Jelikož jsme na konci současné generace konzolí, nelze asi od grafiky čekat kdovíjaké výkony, ale nutno uznat, že hra vypadá parádně. Postavy se sice pohybují trochu kostrbatě, ale plně to vyvažuje skvělý dojem zničených měst, která se často nacházejí ve stavu velmi detailních rozvalin.

Bonusweb

na sociálních sítích

• www.facebook.com/BonusWeb
• twitter.com/bonuswebcz

Vedle skvělého dabingu a zvuků pak je potřeba vyzdvihnout parádní české titulky. I zde je samozřejmě možné najít nějakou tu "ztrátu v překladu", ovšem celkově to působí stejným dojmem jako celá hra: někdo si s tím fakt dal práci.

Titulky často píšou něco jiného, než co postavy říkají v angličtině, ale díky tomu se daří držet se témat dialogů a zamýšleného popisu situace. Není to zkrátka otrocký doslovný překlad a ve výsledku to dělá divy.

Ale grafika a další technické záležitosti jsou to poslední, o co tady jde. Hra stojí na skvěle podaném příběhu a v základu jednoduchých herních principech, nad jejichž provedením někdo zcela zjevně přemýšlel. Pokud tedy v nejbližší době svět zasáhne zhoubná infekce, v evakuačním kufru si do karanténní zóny přinesu PlayStation 3 a The Last of Us.

V obchodech se hra objeví 14. června.