IL-2 Sturmovik 1946

Fandové leteckých simulátorů zbystřete! Oblíbený Sturmovik se vrátil ve velmi dobré formě a s novými, mnohdy i fiktivními misemi. Co se oproti jeho předchůdcům změnilo? Tak přesně o tom si popovídáme v recenzi!

Zatímco většina simulátorů válečných letounů trpce skončila, Maddox Games své fanoušky stále zásobují novým obsahem. IL-2 Sturmovik se bez velkých diskuzí stal nejlepším zástupcem svého žánru a nezklamala ani pokračování, jako Forgotten Battles či Pacific Fighters. Novinka s jednoduchým podtitulem 1946 je dost možná nejobsáhlejším válečným simulátorem všech dob, jelikož, vedle četných novinek, v sobě ukrývá i kompletní náplň svých předchůdců, a to i s aktuálními updaty. Ale nemusíte se bát, o prostou kompilaci již jednou vydaných titulů se jedná pouze z poloviny. Nový obsah tu totiž skutečně není jen do počtu, aby bylo co napsat na krabici, ale má své opodstatnění a nabízí i slušnou porci zábavy.

Novinka s jednoduchým podtitulem 1946 je dost možná nejobsáhlejším válečným simulátorem všech dob

Základní osu IL-2 Sturmovik: 1946 tvoří devět nových kampaní, ve kterých se postavíte postupně na stranu německého, sovětského a také japonského letectva. Velice zajímavá je především ona alternativní historie, kterou evokuje již číslovka v názvu (kdybyste náhodou nevěděli: v té době už se akorát přerozdělovala Evropa). Tři z devíti kampaní se odehrávají právě v roce 1946 a vycházejí z prostého a zároveň děsivého předpokladu, že 2. světová válka dosud neskončila. V těchto hypotetických bojích mezi Sovětským svazem a Německem přichází ke slovu trysková a dokonce raketová letadla, která se ve skutečnosti do oblak nikdy nepodívala.

Dohromady to dělá krásných 200 misí, které se navíc hrají vskutku rozdílně. Jednou je zapotřebí zničit konvoj kamionů v blízkosti Kyjeva, jindy si užijete dramatických soubojů nad ledovými pláněmi Finska. Vrcholem pak budiž atentát na Hitlera. Stejně jako v předchozích dílech, ani tentokrát se tvůrci nepoprali s prezentací tak, jak bychom si přáli. Zmíněné úkoly dávají prostor pro nejrůznější sekvence, jež by podpořily atmosféru a trochu odlehčily jinak těžko přístupnou hardcore podstatu, ovšem této možnosti autoři nevyužili. Všechno je při starém. Ve vizuálně tristním menu se dozvíte potřebné cíle a získáte hrubé povědomí o letové oblasti. O chvíli později už člověk sedí za kniplem a sotva si vzpomíná na to, co se po něm vlastně chce. O nutnosti si to pamatovat třeba hodinu (mise rozhodně nejsou krátké) ani nemluvě. Naštěstí si lze vyvolat aspoň část mapy, na které jsou cíle označeny, přesto jde stále o záležitost pro hardcore hráče, kterým stačí situaci nastínit a oni už díky zkušenostem z předchozích dílů vědí.

IL-2 Sturmovik není ani omylem jednoduchou hrou. Obtížnost od začátku sice stoupá pomalu, ale skutečně každou další misí pocítíte zvýšené nároky. Vezměte si tak počet úkolů, a pokud už vám někde v desáté misi bude téct do bot, raději si ani nepředstavujte, jak to bude vypadat na konci. Ovšem zpočátku přeci jen lze relativně v klidu získávat zkušenosti a tak nějak se sžívat s letovým modelem a ovládáním vůbec. Opravdový tutorial však poněkud trestuhodně schází, vše je zapotřebí se naučit svépomocí, maximálně na základě těch několika výukových videí, které se snaží se střídavým úspěchem přibližovat základní funkce a názorně ukáží, jak se například startuje z letadlové lodi apod. Velká míra zodpovědnosti však stále zůstává na hráči. Desítky a stovky fines se zkrátka nenaučíte jinak než časově náročnou metodou pokus-omyl a leckdy se nevyhnete ani opravdové frustraci. IL-2 Sturmovik nikdy nebyl pro začátečníky, ale v rámci kompilace bychom si přeci jen představovali mnohem přístupnější koncept, který by tak k již jednou vydanému obsahu přilákal nováčky. Takhle je sice možná přiláká, ale zanedlouho zase odradí. Máte-li však značnou trpělivost, letadla i druhá světová vás zajímá, pak byste úvodní martýrium mohli přetrpět.

Jednou je zapotřebí zničit konvoj kamionů v blízkosti Kyjeva, jindy si užijete dramatických soubojů nad ledovými pláněmi Finska. Vrcholem pak budiž atentát na Hitlera.

Jelikož i vzlétnutí z obyčejného letiště není věcí samozřejmou, začínají některé z prvních misí přímo ve vzduchu. Jak už bylo řečeno, časově se většinou nedostanete pod jednu hodinu, což je navíc negativně podpořeno nemožností ukládat! Nemusím připomínat, že kvůli tomu budete tvůrce proklínat i ze spaní. Běh času se dá na požádání o něco urychlit. To se hodí především tam, kde by vás jinak čekal půlhodinový průlet, aniž by se cokoliv dělo. Ano, ani takovým chvílím se nevyhnete. Checkpointy jsou od sebe až nepříjemně daleko.

Nesmíme zamlčet ohromující počet letadel, jež se ve hře nachází. Bez jednoho jich je úchvatných 230, což je číslo prakticky nepřekonatelné a myslící snad na každý stroj ze široké palety 2. světové války. Mezi nimi nechybí ani parádní prototypy, jako například bizarní Heinkel Lerche. S letadly se pochopitelně pojí i boj, bez něhož by Sturmovik nebyl tím, čím je. Na rovinu si povězme, že z hlediska letového modelu a fyzikálních zákonitostí se mnoho nezměnilo. Bojuje se jak proti vzdušným, tak pozemním cílům, přičemž je mnohdy nutné přepnout se ze řízení letadla (o to se postará autopilot) do střílny, kde se naopak vy postaráte o nalétávající či na zemi se nacházející terče. Docela nám chyběla zpětná vazba, díky níž bychom se dozvěděli, zda cíl skutečně utrpěl zásah. Většinou se totiž bojuje na větší vzdálenosti, kdy to není vůbec patrné.

Co se týče nejrůznějších funkcí, hra jde až do neuvěřitelné hloubky – je potřeba mít dohled například nad palivem i kompresory. Ovládání samo o sobě je podařené a dobře si s ním rozumí i nějaký ten gamepad. Klávesnice je pak samozřejmě přímo přehuštěna nejrůznějšími funkcemi, přičemž některé z nich zpočátku nemají přiřazeny ani tlačítko, na což si musíte dát pozor a před startem si vše sami nakonfigurovat. Rozhodně se vyplatí přečíst manuál. Ten má ovšem kolem neuvěřitelných 500 stran a není vytištěný – nachází se pouze na DVD v PDF podobě. Dozvíte se z něj ale třeba také, jak se zachází s vynikajícím editorem, který herní dobu výrazně prodlouží.

Klady a zápory

Spousta obsahu
Mocný editor

Dost hardcore
Mizerné zpracování

V Česku se zatím neprodává
Anglicky

IL-2 Sturmovik není ani omylem jednoduchou hrou. Obtížnost od začátku sice stoupá pomalu, ale skutečně každou další misí pocítíte zvýšené nároky.

Grafické zpracování je dnes už značně zastaralé, jelikož stále staví na enginu z roku 2001. Už v normální letové hladině jsou textury hodně rozmazané a na zpestření v podobě vesniček narazíte jen zřídka. Zato však hardwarové nároky splní kdejaký šicí stroj. Zvuk je o dost lepší. Každé letadlo má svůj specifický řev motoru. IL-2 Sturmovik tak nezbývá než doporučit všem fanouškům předchozích dílů, ačkoliv dostanou už jednou nabytý materiál. Novinek je však stále dostatek. Pro začátečníky to zřejmě stále není, tedy pokud by nedisponovali obdivuhodnou dávkou trpělivost. I takoví se najdou…