RECENZE: Hearthstone: Journey to Un’Goro je plný nových nápadů i nudy

Karetní expanze Hearthstone: Journey to Un’Goro přidává zajímavé herní mechanismy, ale i prvky z minula, které bychom oželeli.

S karetní hrou Hearthstone je to jako s klábosením o fotbalu v hospodě. Co jednoho baví, druhému přijde nudné a nedomyšlené. Každý má tak svoje představy a zaručené recepty, jak by hra měla nebo neměla fungovat.

Protože je Hearthstone organický, alespoň pár týdnů po vydání expanze, aktuální rozšíření by šlo nejlépe zhodnotit až na konci jeho cyklu. Tedy v době, kdy by to nikoho nezajímalo. Na druhou stranu necelých čtrnáct dní po vydání lze vysledovat archetypy nových balíčků, variabilitu, co funguje, co nefunguje a jestli je to zábava. A právě na tyhle aspekty se v článku zaměřím.

Hearthstone: Journey to Un’Goro

Začnu optimisticky: ať už si o nové expanzi myslíte cokoliv, je za ní vidět kus práce. Kromě nového herního mechanismu Adapt tu máme i legendární úkol, a to pro každé povolání zvlášť, po jehož splnění hráči obdrží velmi silnou kartu. Tvůrci přicházejí s novými nápady a nebojí se výrazným způsobem zasahovat do toho, jak se Hearthstone hraje.

Pokud ještě chvilku zůstanu v obecné rovině, důležité je, že i nadále lze hrát i s levnými balíčky (třeba Midrange Hunter), byť ty nové úkolové jsou drahé. To je velmi důležité pro udržení početné komunity.

Slušná je i variabilita balíčků. Zásluhy však nelze připisovat přímo aktuální expanzi, ale přidání zarážek na hodnostech 15, 10 a 5 (dříve pouze 20 a 1). To znamená, že když dosáhnete třeba ranku 10, během měsíce už z této hodnosti neklesnete. To má za následek blahodárný jev: hráči kolem těchto zarážek experimentují. Například na hodnosti 10 můžete narazit prakticky na cokoliv, zatímco na takové 12 je rozmanitost malá.

Hearthstone: Journey to Un’Goro

Co se týče novinek, nové klíčové slovo Adapt se mi libí. Funguje tak, že po vyložení miniona si může hráč vybrat jeden ze tří náhodně vybraných efektů (celkem jich je deset). Je v tom náhoda, ale úplně hloupé to není, naopak, líbí se mi ta všestrannost v mnoha různých situacích.

Z legendárních úkolů už tolik nadšený nejsem. Na papíře vypadají dobře: musíte hrát určitý typ karet, abyste úkol splnili a zároveň se snažit kontrolovat hru, aby vás mezitím soupeř nerozjel. Je to výzva? Ano. Radujete se, pokud váš plán zahrnující synergii mnoha karet vyjde? Jednoznačně.

Problém je však na druhé straně hřiště: hrát proti těmto balíkům, konkrétně variantám Quest Mage, Quest Rogua a Quest Warriora je zhruba stejně zábavné jako potkat fetky v parku s pobíhajícími psy. Tedy vůbec. Quest Rogue a Quest Mage jsou klasické balíčky typu OTK (one turn kill). A můžeme přidat i starého známého Miracle Rogua, kterého nové karty pořádně nakoply.

Za nejproblematičtější považuji právě tu nulovou interaktivitu, kdy kromě vyvinutí tlaku, kterému se musí soupeř bránit, nemám moc možností, jak jeho komba narušit. On si zkrátka hraje na svém pískovišti, a když mu to vyjde, vyloží své kombo a zabije vás.

Hearthstone: Journey to Un’Goro

Quest Mage je celkem ukázkový případ. Je to útrpná varianta Freeze Mage, který kontroluje hrací stůl, odkládá svoji smrt imunitami a pak vás zabije třeba nekonečným kombem (fuj).

Rána z milosti přitom kvůli odměně za splnění úkolu, který mágovi přidává další kolo navíc, trvá dvakrát tak dlouho. To je i důvod, proč jsem zase začal hrát agresivní balíčky.

Hearthstone: Journey to Un'Goro

Rychlé decky se těší oblibě a postupně vytlačují control. Důvod je prostý. Proč se trápit s controlem, který má winrate třeba 55 procent, a nakonec často prohrát, když místo toho můžete stihnout pět her s rychlým balíčkem.

Třeba (ne)oblíbený Pirate Warrior zůstává i nadále top, byť se dnes proti němu o něco lépe hraje. Midrange Hunter nepatří ke špičce, ale je alespoň zpátky ve hře.

Hearthstone: Journey to Un’Goro

Balíčky s úkolem nejsou nutně dominantní. U některých povolání jsou slabé. Třeba Quest Druid by mě bavil, ale nedokázal jsem ho postavit tak, aby nebyl pomalý a náchylný na dvě tři karty, které prostě potřebuju ve startovní ruce. Ani s Quest Paladinem jsem neslavil velké úspěchy. Ostatně často se mi stalo, že po splnění úkolu a vyložení Galvadona s pěti Adapty se mi nepoštěstilo vylosovat necílovatelnost. Soupeř se ho tak snadno zbavil.

To, že jsou některé balíčky efektivnější než jiné, je přirozené. Trochu mi začíná vadit míchání karet různých povolání. Jako koření je to fajn, ale nic by se nemělo přehánět. A když Rogue na mě za hru vyloží tři legendární Hunterské miniony, není to podle mě v pořádku. Jasně, je to extrém, ale stejně.

I přes vše zmíněné si nemyslím, že je to špatná expanze. Když vezmu v potaz, že ze Standardu odrotoval celý jeden blok (Blackrock Mountain, The Grand Tournament a League of Explorers), možnosti při stavění balíčků jsou slušné. Nikdy jsem neměl rád jednokarťáky, takže mě naopak potěšilo, že odrotoval Reno Jackson.

A jak se líbí nová expanze vám? Napište nám do diskuze, co vás potěšilo a co naštvalo.

Nekonečné kombo

Soupeř právě vyložil svoje nekonečné kombo, kdy může seslat libovolný počet fireballů. Před smrtí mě zachránil secret s imunitou.

Hearthstone: Journey to Un’Goro