Nepříjemný pronikavý zvuk se nese noční oblohou. Obyvatelé lokace nazvané Hanyuda nacházejí svou vesnici v troskách, aby se brzy poté přidali k všudypřítomné zkáze a zakončili svou životní pouť v záhadné řece plné ohnivě rudé krve. Odtud se pak vrací jako Shibito, podivné kreatury, jejichž duše jsou prostoupené zlem. Nemohou být zabiti, neboť jsou již mrtví, a jejich jediným posláním se stává lov posledních bytostí, v jejichž těle stále tluče srdce života. V Hanyudě se totiž stále nachází několik málo přeživších, kteří se snaží dostat se pryč z tohoto hrůzného místa.
Jak se tohle vůbec mohlo stát? Proč se v horské vísce uctívá bůh moře? Co, nebo kdo stojí v pozadí? Každopádně před samotnou recenzí si rozhodně ještě přečtěte první dojmy z hraní od Sleeplesse!
Zdejší svět je rozdělen na několik desítek úrovní, které mají délku trvání jen několika málo minut. Ovšem to pouze tehdy, že přesně víte, co vlastně dělat. V opačném případě se můžete dočkat také extrému v podobě několika hodin strávených v jedné úrovni, v níž takříkajíc netušíte, která bije. Upřímně, raději se připravte na pocity zmaru,
beznaděje a frustrace, vyplývající z častého opakování dané mise za nepříliš radostného systému pokus-omyl. Říkám dopředu, pokud nepatříte mezi trpělivé hráče, raději Forbidden Siren nehrajte. Mohli byste velice brzy být v ještě větším ohrožení než jsou sami ústřední protagonisté skutečně zvláštně koncipovaného příběhu, jehož střípky velice pomalu odkrýváte a jehož děj se odvíjí tak trochu v duchu Tarantinovských fimů, tedy na přeskáčku.
Forbidden Siren nabízí několik klíčových oblastí, do nichž vstupujete za různé osoby v různou časovou periodu a den a také s různými úkoly pro splnění, přičemž ten nejdůležitější je samozřejmě přežít. Nezřídka přitom musíte ve světě živých udržet i další, pro daný okamžik nehratelnou postavu, se kterou kooperujete na základě jednoduchého spektra příkazů, obnášející zejména povel k následování či zastavení se a čekání na místě. Hlavní úkol pro každou úroveň je sice jasný, jak se k němu dostat však povětšinou nemusí být až tak zřejmé, pročež nám tvůrci vypomáhají malými "hinty" (např. že nejprve je potřeba najít nějaký předmět), které se velice krátce objeví na obrazovce a pokud jste tuhle
anonci z nějakého důvodu zaspali, máte holt smůlu. Zdejší svět je skutečně drsné místo k žití a do finále se dostanou jen ti nejschopnější. Stále početnější zastoupení nepřátelských kreatur, ozbrojených mimo jiné střelnými zbraněmi; jejich rozmanitý typový výčet nabízející sugestivní pohledy na mutace lidského organismu; dusivá atmosféra strachu těžící z výborné zvukové a hudební kulisy a taktéž stylové grafické stránky (kterou podtrhují časté a skutečně hodně povedené FMV sekvence), v níž hraje hlavní roli tma, pak ještě větší tma a nebo aspoň hustá mlha, ve které vaše rozjitřená obrazotvornost sama skládá do neuvěřitelných obrazů a tvarů stíny a obrysy špatně viditelných věcí a objektů…
Slabé viditelnosti na pár kroků může hodně vypomoci baterka, ale světelný kužel jakož i vaše neopatrné kroky mohou přilákat nežádoucí pozornost. Pohříchu možnosti a schopnosti hlavních postav vám náladu příliš nezvednou. S defaultním third person pohledem na dění nelze příliš moc dělat (na druhou stranu kamera se stále drží hlavní postavy, takže až na střet vysloveně tváří v tvář neztrácíte nikdy žádaný přehled), ve vlastním pohledu se sice dá poněkud hodně komplikovaně jít vpřed, ale analog pro dívání se vůkol je neuvěřitelně přecitlivělý, což není jediný
důvod, proč mít na tvůrce již po chvíli docela vztek. Uvedené totiž patrně ještě znásobí příliš ležérní pohybové kreace obnášející chůzi (také v přikrčení) a běh, směšně pomaloučké úkroky a dále automatické přeskočení průrvy či přelezení nějaké vyšší platformy - to vše pak za pomoci levého analogu. Pro dívání se na svět vlastníma očima - stejně jako pro chůzi - nicméně lze využít ještě služeb směrového kříže, který se v pohledovém módu sice pohybuje skokově, ale mnohdy je i tahle alternativa lepší. V případě samotného pohybu pak jistě oceníte využití analogových funkcí směrových šipek (síla stisku determinuje vaši rychlost přesunu). Pro střet s nepřítelem, pokud jste tedy vyzbrojeni nějakou zbraní či adekvátním předmětem - ne, ač to zní divně, ani v bezprostředním ohrožení života se nemůžete prát za pomoci svých končetin - využíváte nějakou hodně limitovanou střelnou zbraň (ano, řeč je o nábojích) nebo přesvědčovadlo typu pohrabáče. U první varianty se připravte na menší problém se špatnou identifikací zaměření žádaného subjektu (de facto stejně "čitelný" model co v The Getaway), u té druhé pak dle síly stisku tlačítka pro atak můžete zaútočit buď s drtivou silou, nebo oponenta jenom tak rychle seknout. Rozhodně musíte vzít v potaz,
že mnoho nevydržíte, přičemž nemáte k dispozici vůbec žádnou indikaci vašeho zdravotního statusu, což sice platí i o protivnících, tito se však po nějakém čase vrací zpět na scénu, tedy jejich vyřazení z provozu je vždy toliko dočasné! Jak vidno, visí nad vámi během hraní tolik Damoklových mečů, že stojí znovu za připomenutí - pakliže nepatříte do hodně trpělivé sorty hráčů, raději ruce pryč. K určitým rozpakům může přispět i mapa, na níž nevidíte své momentální postavení a musíte se orientovat podle důležitých bodů na mapě pečlivě zobrazených, čímžto bych výše uvedené upozornění ještě doplnil o fakt, že tohle tedy rozhodně není běžný mainstreamový produkt, spíše hra pro skutečné hardcore hráče!
Protože asi jenom oni dokáží překousnout to, že ve Forbidden Siren zkrátka chybí obvyklý komfort, a asi jen oni posléze ocení skutečně originální koncepci a některé nápady, kam patří i zajímavý příběh s alternativními cestami jednotlivých zúčastněných a finálovým završením!
Zdejší svět obývají skutečně nepříjemná monstra, jejichž jediným cílem je vám uškodit. Dá se s nimi bojovat, dá se před nimi (tedy pokud máte aspoň trochu prostoru pro manévrování) utíkat s tím, že je za chvíli omrzí
pronásledování, zdejší kreatury se dají někdy i celkem snadno přechytračit (k jednomu nápadu pro zmatení protivníka patří možnost zakřičet jeho směrem) a obejít v momentě, kdy se nedívají vaším směrem. Jak přesně na to, když je leckdy vůbec ve tmě či mlze nevidíte? Jedním z nejoriginálnějších nápadů hry je tzv. Sightjack, což je alternativa dívání se na svět z pohledu vybraných monster. Máte totiž vždy možnost "naladit" se na pohled z jejich očí, pročež pak vidíte, co dělají, kudy chodí a hlavně kam, resp. jakým směrem se dívají. Vaše momentální postavení vůči nim vždy indikuje speciální barevný ukazatel. Pohříchu musím předeslat, že ač tento nápad nezřídka nabízí skvělý stealth motiv, kdy se takto dokážete proplížit mezi několika mutanty strážícími určitou lokaci, ze začátku - při neznalosti lokace - vám uvedené až zase tolik nepomůže. Teprve až se s daným místem lépe seznámíte, což obnáší několikeré opakování, až si zažijete jeho architekturu, dokážete teprve zhodnotit vaše vyhlídky a cestu, kudy se nejlépe vydat. A třebaže s jednotlivými figurami, účinkujícími ve zdejší hře, později opakovaně procházíte stejná území, povětšinou se dočkáte jiného rozmístění nepřátel a jiných úkolů, takže vám tahle hra o život navzdory uvedenému nezevšední.
Dalším zajímavým prvkem je silný adventurní motiv, pročež se připravte na sbírání rozličných předmětů a jejich využití na k tomu určených místech. Puzzle to na jednu stranu jsou velice nápaditá, na druhou to občas zaskřípe v logice (zkrátka šlo by to určitě i jinak a snáze, namísto toho musíte vzít zavděk tvůrci nabídnutým modelem) nebo v tom, že interakce není nijak zviditelněna (no dobře, občas tu máme sympatický kamerový náhled) a pakliže něco přehlédnete, můžete tady bloudit klidně do vydání dalšího dílu. Se splněnými úkoly úzce souvisí alternativní běh misí, což na jednu stranu příjemně oživuje zdejší scénář, na tu druhou ještě dále zamotává příběhový rámec, který si lze připomenout pohledem na splněné mise a také archív nalezených spisků, dokumentů a podobných materiálů dobře známých např. ze série Resident Evil, byť to mohlo býti v menu seřazeno a zohledněno uživatelsky o něco lépe.
Forbidden Siren je velice syrová hra. Také velice obtížná, i když někdy je způsob vyjádření obtížnosti poněkud nefér. Je to asi jako svět, ve kterém žijeme. Nikdo vám nic zkrátka nedaruje, někdy vám pomůže štěstí, jindy zase hloupá náhoda přivodí váš pád do tenat smrti. Garantuji vám, že
nápis Mission Failed - Try Again na vás bude zívat tak často, že by to vystačilo na jednu herní pětiletku. Z tohoto důvodu se z Forbidden Siren, navzdory poutavému příběhu a pěkným filmečkům, navzdory pěknému adventurnímu rámci, originalitě a v neposlední řadě herní rozmanitosti, kdy z toho máte občas akci, jindy stealth záležitost, občas adventuru a skoro pořád atmosférický survival horor, stává toliko hodně slušná hra, v níž z té kupy postaviček určitě najdete aspoň jednu, k níž budete chovat sympatie. Tedy za předpokladu, že vás to dřív neotráví… což by byla škoda!
(Sleepless) Mé první dojmy z Forbidden Siren byly více než pozitivní a původní nadšení pro hru mi překvapivě vydrželo až do konce. Temná atmosféra plná strachu, bizarních výjevů a naprosto šílených okamžiků mne totálně dostala. Možná až příliš a tak z mé strany došlo k přehlédnutí některých zjevných chyb, které Martin popisuje v recenzi. Přese všechny chyby se však jedná o jeden z nejzajímavějších projektů, které se v poslední době objevily na trhu. Fandové hororů a podivností s vynikající atmosférou obecně by si tuto hru zkrátka neměli nechat ujít. Naopak běžní hráči, kteří si na atmosféru příliš nepotrpí, ať se Forbidden Siren vyhnou obloukem a raději si znovu zahrají Silent Hill 3, či kterýkoli díl Resident Evil. Obě dvě již zavedené řady survival hororů jsou však oproti Forbidden Siren pouze slabým odvárkem. Rád bych dal Forbidden Siren vysoké hodnocení, ale některé ne zcela zvládnuté prvky prostě nejde přehlédnout. Proto vedle číselného resumé v tabulce chci dodat ještě osobní doporučení, abyste hru před koupí alespoň na moment vyzkoušeli.
|
| Forbidden Siren | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
