Světový boj proti drogovým kartelům a terorismu není sice moc originální námět na počítačovou hru, ale pokud k tomu, jako v případě ruského teamu, G5 Software přidáme nejmodernější helikoptéry, dostáváme kombinaci poměrně zajímavou. Vrtulníkových simulací na světě mnoho není, skoro bychom je mohli počítat na prstech jedné ruky. V mé paměti utkvěl dodnes nepřekonaný Gunship2000, Jane´s Longbow Gold a asi nejznámější Commanche. Vývojáři z G5 se pustili do vod poměrně neznámých. Projekt však vypadal slibně, tak nebyl problém, aby se produkce ujala vydavatelská společnost Buka Entertainment. Pojďme se nyní podívat na výsledek jejich snažení podrobněji.
Hra je svým zaměřením akční simulátor a jak už jsem naznačil, čeká vás boj proti světovému terorismu. V říjnu loňského roku se mi náhodou dostala do ruky betaverze, která až na pár nedodělků a chybiček vypadala velice poutavě. O to více jsem byl zvědavý, nakolik autoři hru dopilovali a jak bude vypadat její finální verze. Instalace byla bezproblémová a oproti betaverzi se rozrostla na 2CD. Ihned po spuštění hry nezůstanete na pochybách o akčním zaměření, neboť možnosti nastavení jsou na plnohodnotný simulátor příliš chudé. Herních režimů je celkem málo, protože zde máme pouze kampaň a multiplayer. Single missions nebo jim podobný mód zde zastoupen není. Bojový arzenál čítá 
celkem 6 helikoptér. Nejsou nijak omezeny zemí, která jimi disponuje. Díky tomu se dostanete k pilotáži jejich nejvýznamnějších zástupců: AH-64A „Apache“, RAH-66 „Comanche“, PAH-2 „Tiger“, Ka-50 „Hokum“, Ka-52 „Alligator“, Ka-58 „Black Host“. Aby byl výčet kompletní, chybí mi v pilotovatelných strojích snad už jen Mi24 a americká Cobra.
Kampaň se odehrává ve čtyřech různých lokalitách. Proletíte se v karibské oblasti, na středním východě, v jihovýchodní Asii a východní Evropě. Celkem na vás čeká na 38 misí s nejrůznějším zaměřením. I když jsou úkoly celkem rozmanité, dá se říci, že většina z nich má základní stavební kámen v akci „najdi a znič“. Budete likvidovat nepřátelské pozemní jednotky, konvoje se zbraněmi, zachraňovat rukojmí, provádět obsazování strategických bodů a spoustu dalších úkolů. Každé misi předchází podrobný briefing, kde se dozvíte základní informace o vašem cíli a zhlédnete jeho animovaný záznam. Pak následuje výběr stroje, výzbroje. Komu by ani toto nestačilo, může si na svůj stroj vybrat některé z dalších připravených kamuflážních schémat.
Samotný výběr vrtulníků je zpočátku omezen a další stroje vám budou zpřístupňovány až během hry. Ze 
začátku se musíte spokojit pouze s Kamovem 50 a AH-64 „Apache“. Můžete si zvolit i výzbroj, ale defaultní nastavení dostačuje ve většině případů. Pokud máte tyto kroky za sebou, nezbývá než se vrhnout do víru dění. Většinou nebudete úplně sami, ale dostanete stroj na křídlo, který vám bude pomáhat (mohou být až 3). U něj se můžete dočkat dalších helikoptér, a to transportních, bude-li si to náplň mise vyžadovat. Zde jsou k dispozici KA-60 „Kasatka“ a jeho americký protějšek UH-60 „Blackhawk“. Wingmana/y můžete ovládat pomocí jednoduchých příkazů: následuj mě, útoč na můj cíl, vyzvedni/vylož náklad, přezbroj/natankuj, vrať se na základnu.
Umělá inteligence spolubojovníků není špatná, ale pár neduhů zde najdete. Při útoku jde wingman bezhlavě dopředu a moc si nehraje na krytí za terénními překážkami. Nejzávažnějším nedostatkem je však jeho demence při pomalých obratech. Několikrát se mi stalo, že jsem držel stroj ve visu a provedl pomocí vyrovnávacího rotoru prudký obrat, přičemž milý wingman nevěděl nic lepšího, než mě vzít taranem. Výsledek se dostavil okamžitě, neboť na katapultáž nebyla ani výška ani čas. Při vysoké rychlosti a nečekaných manévrech bych to pochopil, ale takto? Ruská škola létání se nezapře, pouze by si měli piloti AI uvědomit, že výrobní cena vrtulníku je poněkud jinde než dřevěné 
konstrukce letounů ve 2. světové válce, kde byl taran skoro standardní manévr.
Hra nabízí dvojí letový model: action a realistic. V arkádovém pojetí máte sdruženy a automatizovány některé ovládací prvky, kdežto v režimu simulator je vše hezky na vás. Zejména se jedná o ovládání kolektivu, řízení otáček motoru turbín a páky cyklického řízení. Ani tak rozhodně nečekejte ultrarealistický simulátor. Chování stroje za letu je zjednodušené a fyzikální model odpovídá akčnímu pojetí, v každém případě je totožný pro obě nastavení reality.
Avionika je také velice primitivní, takže s ní nebudete mít žádný problém. Potřebovat budete většinou pouze přepínání zbraňových systémů a zamčení cíle. Každý stroj disponuje několika typy zbraní. Vždy se jedná o kombinaci kanónu a řízených či neřízených raket. S realitou mají zbraně společný snad jen název. Pouze palubní kanón možná odpovídá realitě, ale řízené střely jsou oproti svým skutečným vzorům úplně jinde. Aby hra nebyla moc jednoduchá, mají všechny rakety výrazně omezený dostřel (i nepřátelé). Zaměření cíle je automatické, stačí jeden stisk k uzamčení a pak už jen nasměrujete stroj do osy s cílem a čekáte, až vám počítač zacílí raketu nebo až budete v pozici pro střelbu. Dál už pouze přepínáte na další cíl a střílíte.
Ovládání je celkem příjemné, ale samozřejmě si ho můžete přizpůsobit svým potřebám. S režimem arcade není problém, na realistic je pár úprav nutných a zbytek je jen o zvyku. Při hraní je na výběr několik různých pohledů. Pohled skrz kokpit je ideál pro všechny piloty a je nejrealističtější. Bohužel HUD je příliš vzdálen a údaje na něm jsou nečitelné. Částečně se to dá eliminovat, pokud při útoku použijete přiblížení HUDu. V reálu asi jako kdyby jste hlavu umístili těsně před HUD, údaje jsou čitelné, avšak za cenu menšího rozhledu. Další pohled je plný HUD: zde je celá plocha obrazovky vyplněna údaji z HUDu, ale nemůžete se rozhlížet. Posledním pohledem je klasický 3rd person za vrtulníkem. V tomto režimu mi ovládání přišlo velice nepraktické vzhledem k zakrytí výhledu strojem.
Obtížnost je poněkud vyšší, ale záleží hodně na taktice. Využijete-li přednosti stroje, není to tak zlé. Doporučuji držet se hodně u země, nepřátelská palba se málokdy mýlí a pokud si uděláte vyhlídkový let nad čímkoliv, co disponuje raketami, rovnou si objednejte dřevěnou bednu. Poškození vašeho stroje je řešeno napůl arkádovitě. Náhodné zásahy jednotlivých řídících systémů jsou sice implementovány, ale jediné varovné hlášení, které se mi podařilo vyvolat, bylo „radar tracking system failure“.. Na zbytek se nedostalo, protože 
dalším stupněm byla katapultáž, eventuálně rovnou pád (pravda, pár dalších hlášení bylo těsně před pádem, kdy už se stroj nedal zachránit).
Grafické zpracování je poněkud kontroverzní, ale celkově se dá mluvit o lepším průměru. Bohužel grafických kvalit Lock Onu nebo Yagera nedosahuje. Samotné modely helikoptér jsou pěkné a detailní. Docela mě mile překvapil výskyt takových vychytávek jako průnik slunečního světla do kokpitu a následné pohyby stínů od rámu kabiny. Co se ztvárnění virtuálního světa týče, zde je to již horší. Vodní plochy vypadají velice hezky, ale je u nich absence jakéhokoliv zpěnění (břehy nebo brázdy za lodí). Kdo by čekal při visení zčeřenou vodu jako u Commanche 4, bude zklamán. Dočkáte se pouze jakéhosi vodního oparu, ovšem bez vazby na hladinu. Členitost terénu je dobrá, bohužel jsou na něm použity poměrně jednoduché textury, což jeho kvalitu sráží. Vegetace zde také moc nenajdeme. Zastoupeny jsou jakési keře, stromy a občas nějaká ta políčka pravděpodobně s marihuanou. Ke stromům mám jednu vážnou výtku – nedá se skrz ně střílet. Pokud máte nepřátelského vojáka za stromem, nezasáhnete ho. Také fakt, že zasažený strom začne hořet, je přinejmenším úsměvný. Města, vesnice a s nimi asi všechny pozemní objekty vypadají hezky a detailně. Od 
velkých plechových hangárů se odráží světlo, prostě tak, jak to má být. Destrukční model není sice kdovíjak složitý, ale zase je aplikován takřka na všechny typy objektů, takže můžete ničit jak je vám libo. Auta, pozemní technika, tanky - to vše je modelováno precizně, zde nemám námitek. Námořní cíle naproti tomu působí jednoduše a snad kromě velkých transportních lodí nedisponují skoro žádnými detaily ani nemají moc kvalitní textury.
Hudba spolu se zvuky tvoří ideální kulisu pro hraní. Hudební doprovod stylově zapadá do celkové atmosféry, i když bych ho zařadil spíš k průměru. Po delším hraní se však stává poněkud monotónním. Zvuky jsou kvalitní a nijak nevybočují z dnešního standardu. Fair strike není rozhodně špatný titul, ale špičky ve svém žánru nedosahuje. Svým způsobem je dost podobný titulu Commanche a rozhodně ho nelze úplně zatratit. Chtělo by to jen doladit grafiku a trochu lépe navrhnout pohledy. Po stránce zábavy vám určitě nějaký ten pátek vydrží. Vyšší obtížnost zde není na úkor hratelnosti a realističnost zpracování plně odpovídá akčnímu zaměření. Podtrženo sečteno: kdo nechce brát vrtulníky až tak vážně a chce se bavit, pro toho je tento titul určen a ostudu svým autorům určitě neudělá.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
