Devil Kings – zabíjení tisíců, které hezky vypadá

Někdo jen při pohledu na hack´n´slash mlátičky prská vzteky, další je považuje za vynikající relax. Co vy? Necháte se zlákat odpočinkovou akční zábavou?

Osobně vůbec nejsem proti tomu, chytnout gamepady a kosit nepřátele tak rychle, že by mrtvá těla nespočítala ani kalkulačka. Je to sice trošku prvoplánovitá zábava, ale občas je potřeba ventilovat svůj vztek, kterého má většina z nás určitě dost a dost. Nejznámějšími hrami, které nabídly likvidaci několikastovkových armád byly určitě ty ze série Dynasty Warriors (zatím pět dílů plus datadisky). Samozřejmě, že se objevily i jiné, ale o těch se dozvíte v rámečku. Pokud jsme tedy přistoupili na to, že herní náplní je jen bezbřehé násilí a roztomilá devastace všech, kteří se vám připletli do cesty, mohli jste si stěžovat na jedinou věc. Tou je zpracování. Graficky tituly z tohoto žánru vždy patřily k horšímu průměru a i samotná animace hratelných postav byla, no prostě zoufalá. Jasně, že když se na obrazovce prohání tolik jedinců, nemůžete všechny zpracovat tak, že by z toho přecházel zrak. Jenže, Devil Kings ukazují, že si grafici Dynasty Warriors váleli šunky.

Příjemným překvapením je to, že armády se liší podle toho, které území dobýváte.

Pokud máte náhodou zájem zjistit to, proč se skoro utopíte v krvi (neberte to tak doslova, červená tu opravdu nestříká), tak vám trošku nastíním příběh. Budete přeneseni do historického Japonska, kde o nadvládu bojuje několik válečníků, kteří mají unikátní schopnosti, proti nimž prostě nemá standardní individuum vůbec šanci. Každý z šesti (plus stejný počet bonusových postav, které se odemykají po dokončení hry) charakterů má svůj vlastní scénář (některé se samozřejmě proplétají), který je prezentovaný skrze povedené renderované animace, ale také s pomocí klasiky - kreslených filmů v manga stylu. Vše je bráno s mírným nádechem nadsázky (to je docela ironie, chvíli zásobujete pohřební služby na několik let dopředu, a pak se usmíváte nad vtipným dějem). Válečníci se liší nejen vzhledem, ale i základními atributy (zdraví, útok a obrana) a také zbraní. Máme tu válečníky s katanou, oštěpy, ale také obrovským kladivem (jen tak pro zajímavost, používá ho jedna z nejmenších bojovnic v celé hře), sekerou a nebo pistolemi.

Před samotnou bitvou se můžete vybavit předměty, které zlepšují vaše atributy. Ty vypadávají ze zabitých důstojníků nebo se povalují v truhlách, které jsou roztroušeny po herní mapě. Někdy se vám podaří najít i zbraně na vyšší úrovni, než jsou ty, které zrovna máte, takže i těmi se můžete vybavit. Až si postavu vyšperkujete a prohlédnete si mapu, kde je jasně označeno, kde jsou nepřátelští oficíři a především generál, o jehož hlavu stojíte nejvíc, můžete se vrhnout do samotného bušení nepřátel po hlavě. Na rozdíl od Dynasty Warriors nemáte ochranku, ale musíte si své účty vyřídit sami. Tedy obvykle se účastníte střetu vaší armády a vojska nepřátelského, ale spolubojovníky ovládat nemůžete.

Ovládání postavy není nějak složité a příliš možností nenabízí.

Úkoly každé mise jsou nadmíru jasné. Zabít rivalského panovníka. A k tomu se musíte probít přes jeho podřízené. Řadoví vojáci jsou docela ořezávátka a likvidovat je budete po desítkách. Důstojníci už jsou trošku divočejší, takže vám pár ran zasadí. Ovšem nejvíce zabrat vám samozřejmě dají generálové a jejich pravé (nebo levé) „ruky“. Ti jsou stejně schopní jako vy, takže s nimi pár minut strávíte, než budete sledovat, jak si stěžují, že musejí umírat zrovna oni.

Příjemným překvapením je to, že armády se liší podle toho, které území dobýváte. Vaším hlavním úkolem je totiž získat pod svou kontrolu všech 15. To ovšem neznamená, že musíte „vyčistit“ všechna. Pokud porazíte panovníka, který vládne čtyřem lokacím, pak automaticky připadnou vám. V každém části země jsou jiní válečníci, setkáte se s egyptskými (nebo je alespoň připomínají) bojovníky, standardními samuraji a ninji, nemrtvými a dalšími zajímavými vojáky. Vzhledově se sice liší, ale jejich forma útoku je podobná. Jsou tu giganti s palicemi, lučištníci, kamikadze, kavalerie i střelci. Nebudu tu vyjmenovávat všechny, ale je jich dost.

Rivalové v davovém masakrování

Davových hack´n´slash mlátiček není příliš. Hlavním zástupcem se tak stávají Dynasty Warriors, kteří jsou situování do historické Číny. Mírnou změnu přinesli Samurai Warriors, kteří se rozhodli nás potěšit prostředím Japonska. Opravdu lahůdkou se pak stal Spartan: Total Warrior, který se zabýval městským státem Sparta a mýtickým Řeckem. A nakonec jsou tu Devil Kings, kteří nás oklikou přenášejí opět do Japonska.

Nemyslete si, že je stačí zabít a hned vám přibudou zkušenosti. Ne, ne. Musíte se snažit víc. Zkušenosti z nich totiž vypadávají ve formě krystalů. Ty musíte sebrat. Ale nejen tak je můžete obdržet, jsou zde totiž hodnoceny různé vlastnosti vašeho konání, takže ve finální tabulce následující po dohrání scénáře vám nějaké ty bodíky přibudou i za splnění bonusových úkolů (například likvidace všech nepřátelských důstojníků). Podle zvolené obtížnosti (lehká, střední, těžká) se konečný výsledek násobí (při Easy je to například násobek 0,7). Při postupu na vyšší úroveň se občas zpřístupní speciální údery nebo se automaticky vylepší některé z vlastností.

Abych hře nekřivdil, tak samotné mise nabízejí zajímavé alternativy. Můžete rovnou naběhnout k hlavě nepřátelského vojska a zabít ho, ale objevují se také postranní úkoly, které můžete, ale obvykle nemusíte plnit. Například musíte chytit unikajícího generála, aby se nestačil skrýt v pevnosti nebo pozabíjet posly, aby nemohli varovat své kolegy. Potěšilo mě také to, že následující mise se částečně odvíjí podle toho, co jste provedli nebo neprovedli v levelu předchozím (narazíte třeba na ty, které jste nechali uniknout). Platí to jen v určitých detailech, ale potěší to.

Ovládání postavy není nějak složité a příliš možností nenabízí. Je tu klasický útok, druhý útok (pokud použijete ten, označíte tím protivníky a při jejich zabití z nich vypadne více zkušeností), speciální úder a skok. Je tu také blok a dva zmíněné unikátní údery (je jich více, ale každá postava můžete provádět jen dva, které si zvolí před začátkem mise). Oba základní útoky můžete samozřejmě kombinovat a je to lepší, protože označení nepřátel nevydrží dlouho, takže skládat různá komba je produktivnější. Ještě tu také máme devastující atak, k němuž je ale potřeba energie. Tu získáváte za likvidaci vojáků (cizích samozřejmě). Ovšem pozor, doplňuje se pomalu, takže s ní šetřete.

Hlavní devizou, kterou se Devil Kings povyšují nad Dynasty Warriors, je grafická stránka. I řadoví vojáci jsou zpracování

Klady a zápory

Velmi slušná grafika
Animace
Oddechová zábava

Oproti Dynasty Warriors málo postav
Krátká herní doba pro každý charakter
Absence multiplayeru

slušně detailně, jsou velmi dobře animováni (moc se mi líbily i takové prkotiny jako to, jak si lučištníci nasazovali šípy do luků). Samotné herní postavy jsou provedeny skvěle (alespoň co se týče žánru). A pohyby takové Venus (ženský ninja) jsou prostě skvělé.

Opět jde o nenáročnou zábavu. Ovšem tentokráte ve velmi slušném provedení. Potěší i postranní úkoly a to, že máte téměř vždy na výběr, zda je chcete plnit nebo ne. Další příjemnou věcí je počet druhů nepřátel. V mém případě zkrátka Devil Kings vítězí nad Dynasty Warriors na celé čáře.

Devil Kings

Výrobce/Vydavatel	Capcom/Capcom
Platforma	PlayStation 2

Multiplayer:	ne
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	375 kB

Verdikt:

Slušný relax ve slušeném zpracování. Dobře se to hraje, dobře se na to kouká.

Hodnocení:

70% (info)