Herní průmysl je velice podobný filmovému. Vynáší-li nějaký titul spoustu peněz, není důvod, proč nepřijít s pokračováním. Nesmrtelných sérií je u filmů spousta - Rambem počínaje a Smrtonosnou zbraní nebo Hvězdnými válkami konče. V herním průmyslu se tak proslavil například Half-Life se svými oficiálními datadisky a Tomb Raider. Pozadu však nezůstává ani firma NovaLogic se svojí rodinkou speciálních jednotek – Delta Force. Ten byl již od prvního dílu vytvářen trochu zvláštním způsobem, který na průměrných strojích zaručoval plynulost v ohromných exteriérech, kde sotva dohlédnete na druhou stranu. Tuto vymoženost poskytoval engine Voxel space, jehož firma použila i pro své akční simulátory Comanche a Armored Fist. Vše má ovšem svá pro a svá proti a nejinak tomu je (či bylo) u tohoto enginu. Plusem jsou již zmiňované exteriéry a mínusem byla absence podpory již slušně se rozjíždějících grafických akcelerátorů s Direct 3D, Open GL či 3Dfx Glide. Tento nedostatek byl napraven až u třetích dílů těchto titulů, ale upřímně řečeno, nebylo to pravé ořechové, jelikož ani 3D akcelerace vám nezaručila plynulost na slabších strojích. Nejhůře ze jmenovaných na tom byl třetí Delta Force: Land Warrior, jenž byl dle mého názoru nejnáročnější, ale zato vypadal vcelku slušně. Nyní však NovaLogic vydávají pokračování s podtitulem Task Force Dagger, odehrávající se na území Afghánistánu, a tak se mu blíže podíváme na zoubek.
Začnu nastavením grafiky a zvuků, čímž se dostávám k prvním připomínkám. Rozlišení je možné zvolit pouze 1024x768 bodů v 32-bitové hloubce barev, což je přeci jen na dnešní dobu už poněkud slabé, ale budiž. Druhá výtka směřuje ke zvukům, kde není možné zvolit si počet beden a kvalitu přehrávání. To již považuji za větší nedostatek, poněvadž nekvalitní nebo odfláknutý zvuk vám může slušně znechutit celé hraní. Ale vrhněme se na výběr charakteru. Zde je velké plus, neboť si můžete zvolit jednoho z deseti členů speciálních sil (několik i mimo USA), k nimž je přítomen docela podrobný text, obsahující charakteristiku té které jednotky. Otázkou zůstává, vezmete-li si jinou jednotku než Deltu, jedná se ještě o Delta Force?
Máte-li zvolen charakter a nastavené ovládání, není důvod se někde zdržovat a můžete se pustit do boje. Zde jsou k dispozici dva módy – rychlé akce a kampaň. Po velmi krátkém brífinku, který vám není ani přečten, si zvolíte výbavičku pro danou misi. Ve výstroji se možná trošku vyřádíte, ale žádné úchvatnosti nečekejte. Ke každé zbrani máte stručné údaje o dostřelu, počtu nábojů v zásobníku či hmotnosti. Většina misí začíná výsadkem z helikoptéry, kdy jste nuceni skočit asi z pěti metrů – samozřejmě se vám nic nestane. Cílem není nic, co by nebylo u Land Warrior – najít a zničit 
(protivzdušnou obranu, nepřátelský kemp,...), zastavit konvoj mířící za hranice určitého státu, bránit základnu obléhanou nepřátelskou přesilou apod. Nejsmutnějším faktem zůstává totožnost misí v kampani s těmi, jež jsou přítomny v "quick mission". Jediným rozdílem - (ne)výhodou - je možnost začít v quicku třeba od konce.
Nyní trochu k hratelnosti, umělé inteligenci a realističnosti. Hratelnost je opět naprosto totožná s Land Warrior, tudíž nejste-li nováčci nebo nepatříte mezi skalní příznivce Delta Force, hra vám nenabídne v podstatě nic nového krom lokalit misí. To znamená tedy jediné – objevit, zastřelit, konec mise. AI na tom rozhodně není lépe – nepřátelé jsou naprosto tupí, často střílí mimo vás, ale pokud už zasáhnou, je to z 99% smrtelný zásah. Důraz dokonce není kladen ani na odlišné typy zbraní a místo zásahu. Proto jeden zásah pistolí do vesty nepřítele vyjde nastejno jako zásah ostřelovačkou přímo do hlavy. Teroristé spolu nikterak nekomunikují, nesnaží se vás obklíčit či jiným způsobem vám zabránit v úspěšném splnění mise. Všechny protivníky vidíte na radaru, tudíž víte, zda na vás za rohem (jste-li v jedné z několika budov) někdo čeká. Chcete-li tedy být alespoň trochu féroví, vypněte si radar. :-)
A jak vypadá grafický kabátek hry? Proti Land Warrior se vůbec nic nezměnilo, dokonce zůstaly i veškeré bugy, které jsem zaznamenal již dříve. Je to veliká škoda. Zde jsou mé postřehy pro nastínění situace. Takto suše se dá charakterizovat nikterak úžasná vzhledová stránka:
Poslední zastávkou je zvukové zpracování. Krom výstřelů z mé nejoblíbenější zbraně, ostřelovací pušky M82 A1 Barrett, mě žádná jiná "přítelkyně" nezaujala. Výbuchy granátů jsou velice trapné i po vizuální stránce (vozidla se rázem změní v černý vrak), střela, jež opustí raketomet, vám pouze na okamžik znemožní výhled, ale žádný charakteristický 
zvuk nezaslechnete. Rádiová komunikace během misí je rozšumělá až příliš, tudíž skoro neslyšíte, co vám kdo říká. V podstatě si troufám hovořit o absenci jakéhokoliv mluveného slova v celičkém Delta Force: Task Force Dagger.
Co říci závěrem? Jedná se spíše o datadisk, který vám nemůže posloužit jinak, než jako zaručeně kvalitní způsob zvýšení vašeho vzteku, chystáte-li si to jít s někým vyřídit. :-) Zajímalo by mě, proč autoři po více jak roce nepřinesli do nového pokračování nějaké inovace. Spoléhají se snad jen na nesmrtelnost svých předchozích dílů? Vydat Task Force Dagger před rokem, mohl mít hodnocení trochu jiné, ale jak se chtějí se starým enginem, plným starých chyb, vyrovnat s tituly jako Spec Ops 2, Rogue Spear nebo SWAT 3: Close Quarters Battle, jež také vyšly už před nějakým tím pátkem, avšak jejich laťka je o několik (k)m výše? Můžeme stejný propadák očekávat i u připravovaného titulu Black Hawk Down? Chcete-li mermomocí utratit penízky za nějakou akci z prostředí speciálních jednotek, doporučuji spíše Spec Ops 2, jež jsou všech stránkách o tři roky napřed. Pokud však chvíli vydržíte, za pár měsíců by mělo vyjít třetí pokračování Rainbow Six (Raven Shield), jež má velikou šanci stát se hitem roku.
| Delta Force: Task Force Dagger | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
