Combat Mission 2: Barbarossa to Berlin

Taktická ""strategie"" z druhé světové války a ještě k tomu ve 3D? Kdo by odolal! To, že jde o pokračování veleúspěšné hry CM: Beyond Overlord, musí polechtat nervovou soustavu každého milovníka vojenské historie. Zvlášť když název prozrazuje, že tentokrát budeme moci bojovat ve všech důležitých bitvách na Východní frontě.

Kdo z vás hrál původní Combat Mission, která se věnovala bojům od vylodění spojenců do konce války, míří už pravděpodobně do obchodu, protože si vlastně nepotřebuje nic číst. I kdyby byla Barbarossa to Berlin prachsprostým datadiskem, bylo by to dost. Možná troufalé tvrzení, ale Beyond Overlord byla v podstatě revoluční hra. Nejvýraznější odlišností od záplavy RTS a tahovek - podobných si jedna druhé jako zmalované mažoretky - je nevídaná kombinace tahového systému doplněného o akční realtimovou část. Tato zdánlivě nesrozumitelná směsice je ve své podstatě velice jednoduchá. A protože je základem hry Barbarossa to Berlin, přiblížíme si ji hned.

I když se vás někdo bude možná snažit přesvědčit o opaku (marketingové oddělení Battlefronts), Combat Mission je čistou taktickou hrou založenou na přesném plánování a využívání znalostí o vlastních i protivníkových jednotkách. Veškeré rozhodování tak probíhá při zastaveném čase bez jakéhokoliv omezení. Jednotkám zadáváte rozkazy, které se zdaleka neomezují pouze na směr pochodu a případný výběr cíle. Pokud jste se svou prací spokojeni, ukončíte tah a pak už jen pozorujete, jak vaše jednotky vykonávají rozkazy. Označit díky této vychytávce Combat Mission za akční tahovou strategii je však omyl. Během šedesáti vteřin, jenž trvá provedení jednoho kola, totiž nemůžete vůbec zasáhnout. Vyskočil nepřítel zpoza stromu? Smůla, musíte důvěřovat umělé inteligenci. Abyste zabránili fatálním výsledkům, můžete využívat ukládání pozice před každým tahem, ale koho by bavilo neustálé loadování? Takže nakonec budete opravdu muset zapojit mozkové závity.

Nejjednodušším způsobem, jak začít hrát Combat Mission, je četba obsáhlého manuálu. Věřím, že se vám tahle rada nemusí zdát, ale pokud nerozeznáte kaťuše od Tigera, budete mít ve hře obrovské problémy. Manuál je spíše taktickou příručkou vojenského velitele než herním manuálem a obsahuje vitální informace, bez kterých bude hra jen poloviční zábavou. Povinnost číst manuál samozřejmě neplatí pro maniaky, kteří díky celoživotnímu studiu dokáží z hlavy vyjmenovat rozdíly mezi jednotlivými modifikacemi tanků Tiger a ještě přidají počet matic na každém kole halftraku – nesmějte se, znám takové. Ve chvíli, kdy máte zmáknuté základy vojenské taktiky a víte, že proti King Tigeru nemá cenu posílat ruské T-26, ale že bude mnohem lepší poslat skrze lesík panďuláky s protipancéřovými střelami, nastala ta správná chvíle pustit se do samotné hry.

Nejprve se budete muset rozhodnout, kolik máte času a zda chcete hrát jen jednotlivé scénáře nebo celé kampaně. Hrací dobu ovlivňuje nejen počet tahů, ale také množství jednotek a rozlehlost mapy. Nejkratší scénáře lze odehrát i během pouhých třech tahů, tedy sto osmdesáti sekund trvající bitevní vřavy v realtime. To ale zdaleka neznamená, že během deseti minut máte padla. I takto drobný scénář vám může zabrat půlhodinu a více. Záleží jen na vaší pečlivosti a chuti přemýšlet. Jednotkám můžete rozkazy zadávat hromadně po jedné nebo můžete zadat rozkaz velitelské jednotce, kterou budou podřízení následovat. Skupinový rozkaz pomocí označení jednotek tažením myší však ale není zdaleka tak přesný. Jednotky mohou ve snaze dojít přímou cestou k určenému bodu opustit silnici a zpomalit svůj postup. Brzy se tak raději budete věnovat každé jednotce zvlášť. Zadávání povelů probíhá pomocí kontextového menu nebo zadáváním klávesových zkratek. Zadat můžete jeden povel, ale i jejich sekvenci. Například rychlý pohyb po území krytém stromy a opatrný postup v zástavbě, případně plížení se k předpokládanému palpostu nepřítele. Nejvíce si užijete asi s pěšáky. Nejenže u nich můžete určovat, jakou zbraň budou používat (ruční, osobní, granát – podle vybavení jednotky), ale můžete je navést i do budov. Odtud mohou z relativního bezpečí ostřelovat nepřítele.

Už zmíněné nesrovnalosti, týkající se umělé inteligence při výběru cesty, jsou asi jedinou pihou na kráse AI v této hře. Stejně jako v CM: Beyond Overlord po spuštění "akce" jednotky inteligentně reagují na průběh bitvy. Po odhalení nepřítele samy zaměřují, couvají, hledají kryt nebo nejvhodnější polohu pro útok. Některé kousky vám prostě vyrazí dech, i když případné chyby vaší taktiky ani sebelepší AI nenapraví. To se týká třeba případu, kdy pošlete tanky do úzkých uliček města a z postranní ulice akorát vykoukne kanón nepřátelského těžkooděnce. To se pak hlavní třída promění v exkluzívní šrotiště.

Vše popsané jsme už z větší či menší části mohli potkat i v původní hře, takže vše jen svádí k dojmu, že se jedná spíše o datadisk než o samostatnou hru. Sám jsem nad tím dlouho uvažoval, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že je to opravdu plnohodnotné a kvalitní pokračování. Tak prvně, rozsah celé hry je několikanásobně větší než v případě CN: Beyond Overlord. Stejně tak ve hře najdete mnohem více druhů jednotek a hned tři různá prostředí (zamrzlé Rusko, teplý Balkán a zelenou Evropu). Grafické ztvárnění se příliš nezměnilo, engine doznal jen minimálních úprav, textury jsou o něco detailnější, ale rozhodně se nejedná o generační skok. Na druhou stranu ani nebylo moc co měnit. 3D terén zůstal, jednotky byly kvalitně vymodelované a rozlišitelné už v prvním díle, jen modely samotných vojáků nebyly nic moc. Teď ale při pohledu na pěšáka poznáte i jakou má v ruce zbraň. Namísto technologického pozlátka se však autoři soustředili spíše na úpravy herních algoritmů. Seznam změn uveřejněný na stránkách výrobce je skutečně impresivní. Nejdůležitějšími změnami je asi lepší zpracování zásahů, rozlišení kvality pancéřování na různých částech vozidel, větší začlenění vlivu počasí (selhávání zbraní za mrazu nebo ve vedru) nebo zvětšení herního prostoru až na 24 kilometrů čtverečních. A právě detailnost zpracování a důraz na detaily je přesvědčivější, než grafické pozlátko.

Všechny změny si užijete ve více než sedmdesáti scénářích a operacích, které se obdivuhodně drží historické reality. Do hry byly přeneseny veškeré informace o strukturách velení a zásobování. Ohled byl vzat i na to, ve kterých oblastech byly nasazeny jaké jednotky a samozřejmostí je dodržování historického vývoje vybavení. Typy scénářů jsou v podstatě jednoduché, útok, obrana, střetnutí nebo rychlý transport územím s minimálními ztrátami. Co byste také chtěli víc. Ke každému scénáři patří obšírný popis výchozí situace vycházející z historických materiálů a navíc zde najdete i seznam literatury, který se k danému tématu vztahuje! Běžný hráč si toho možná ani nevšimne, ale fanoušek historie vojenství zajásá, i když asi bude mít problémy shánět knížky v angličtině.

Nakonec jsem si nechal bonbónek, který si vychutná opravdu každý. Tím bonbónkem myslím zvuk. Ne až tak efekty jako rachot zbraní, ale hlášky vojáků. Při přiblížení k jednotce v realtime režimu uslyšíte nejen povely v jazyce národa, kterému jednotka přísluší, ale v případě, že dojde k nejhoršímu, uslyšíte třeba, jak Rusové v hrůze odhazují zbraně a s výkřikem "spas se, kdo můžeš" se vrhají pod kola přijíždějícího King Tigera.

Combat Mission 2: Barbarossa to Berlin

Výrobce:	Big Time Software
Vydavatel:	Battlefront
Distribuce v ČR:	CD Projekt
Stáhněte si:	demo, screenshoty
Oficiální homepage:	www.battlefront.com

Minimální konfigurace:	procesor 500 MHz, 64 MB RAM
Doporučená konfigurace:	procesor 800 MHz, 128 MB RAM
3D karty:	ano
Multiplayer:	ano

Verdikt:

I když už není tak revoluční a neotřelá jako Beyond Overlord, Combat Mission: Barbarossa to Berlin je skvělou tahovou strategií, která si vaši pozornost udrží hodně, hodně dlouho.

Hodnocení

80%