Catlevania: The Dracula X Chronicles - Drákula dělá potíže

Opět se vrhneme do chodeb neprobádaného hradu, abychom rozsekali nějaké zombie a upíry na kusy ladnými pohyby biče.

Catlevania: The Dracula X Chronicles

Her ze série Castlevanie je slušné množství a upřímně přiznáváme, že se v nich už skoro ani sami nevyznáme. A pokud byste po nás náhodou chtěli informaci, kterým dílem je Castlevania: The Dracula X Chronicles, tak si sypeme popel na hlavu, ale nevíme to jistě. Navíc zmíněná hra je remakem titulu Castlevania: Rondo of Blood, který vyšel už před nějakou dobou, takže kdoví, jaké pořadové číslo by měla mít recenzovaná hra.

Castlevania: The Dracula X Chronicles oproti své původní verzi nabízí líbivou 3D grafiku, ovšem stále zde fungují 2D mechanismy. Jinak řečeno běháte zleva doprava nebo zprava doleva. Další změny oproti původnímu titulu jsou například přídavek krátkých filmečků, které se objeví před souboji s bossy, byl přepracován soundtrack, přidány nové animace, popřípadě rozšířeny ty původní, byla přidána i možnost „quicksave“ plus několik dalších změn.

Žádné složitosti, žádná komba, vše přímé a jednoduché. Tedy až na obtížnost.

Castlevania: The Dracula X Chronicles je v podstatě kompilací několika her. Obsahuje totiž také původní předlohu Rondo of Blood a Castlevania: Symphony of the Night. Jestliže vůbec netušíte, o čem vlastně tahle série je, tak ve zkratce jde o akční platformovku, kde se hlavně hopsá z plošiny na plošinu a zabíjejí se netopýři, démoni, duchové, upíři, vlkodlaci a draci, prostě skoro všechna klasická monstra, která si umíte představit.

Nejvíce pozornosti se dostává přepracované verzi Castlevania: Rondo of Blood, původní hra a Castlevania: Symphony of the Night jsou spíše bonusem, takže nejvíce času strávíte právě u hraní upravené verze původní Rondo of Blood. V ní je hlavním hrdinou Richter Belmont, jenž má dva problémy. Za prvé je potomkem Simona Belmonta, který v minulosti pěkně zatopil Drákulovi, a dalším průšvihem je, že mu unesli příbuznou Marii. Na tu náhodou narazí přisluhovači znovu oživeného Drákuly a ten si ubohou dívku ponechá jako návnadu na přímého potomka člověka, se kterým má nevyřízené účty.

Dál už se s vysvětlováním příběhu nikdo moc nepáře (stejně jako s popisováním ovládání) a jste rovnou vržení do víru boje. Objevíte se na jedoucím kočáře taženého koňmi a vrhne se na vás démon, který vrhá rotující kosu. Nezbývá vám než se rychle zorientovat, co Richter umí a ubránit se. K ovládání Richtera naštěstí není potřeba deset prstů plus občasná výpomoc palce u nohy, jelikož ovládání zahrnuje minimum tlačítek. Jedno pro švihnutí bičem, druhé pro skok (pokud ho stisknete dvakrát, tak provede salto vzad), třetí pro sekundární zbraň a pak už jen směrový kříž, díky němuž se zabiják upírů pohybuje.

Richter používá k boji hlavě bič, ale také má sekundární zbraně.

Žádné složitosti, žádná komba, vše přímé a jednoduché. Tedy až na obtížnost. K tomu, abyste hru úspěšně dokončili, je nutné projít devíti úrovněmi, jež obsahují několik podlevelů. Pokud v některém z nich zemřete, tak se objevíte na jeho začátku. Ale pozor, máte jen určitý počet životů. Když jej vyčerpáte, máte smůlu a musíte projít od začátku kompletně celou úroveň. Nejsou sice nějak dlouhé, ale jsou velmi těžké. Přestože už máme za sebou pár dohraných her a některé opravdu nebyly z nejjednodušších, Castlevania: Dracula X Chronicles nás docela zaskočila. To, že už druhou úroveň bylo třeba opakovat několikrát, je docela výmluvné. Titul je opravdu jen pro zkušené hráče nebo pro ty, kteří jsou tak trošku masochisté.

Dá se to zvládnout, to ano, ale ne tak, že poběžíte zběsile vpřed a budete mrskat bičem hlava nehlava. Většina nepřátel totiž provádí své útoky v určitých cyklech, takže budete muset vyčkávat a ve správný moment prásknout. Některé bestie zabijete jednou ranou, některé pěti, takže i boj s řadovým rytířem s kopím může nějaký ten čas zabrat. Nejvíce se ovšem samozřejmě zapotíte s bossy. Zejména v případě, že vám zbude jen jeden život (a to nebude vůbec výjimečná situace). Není to žádný med vypořádat se s finálovými strážci úrovní, budete se muset hodně ohánět a pořádně zvažovat, kdy zaútočit a kdy raději vyčkat.

Upřímně řečeno, obtížnost je někdy až za hranicí únosnosti. Je pěkné, že vám Catlevania: Dracula X Chronicles nedá nic zadarmo, ale neustálé opakování levelu znovu a znovu není popáté nebo desáté už tak zábavné. I přesto, že existují různé cesty, jak se dostat na konec. Jen si vybavte hry pro automaty, které byly záměrně přehnaně obtížné, abyste museli ládovat do „bedny“ jednu korunu za druhou. Tady sice zaplatíte jen jednou, ale budete se nervovat a vztekat úplně stejně.

Richter používá k boji hlavě bič, ale také má sekundární zbraně. Ty nachází rozházené po úrovních (respektive musí nejdříve rozbít nějaký předmět), ale u sebe může mít pouze jednu další zbraň. Pokud sebere novou, tak původní se objeví vedle něj. Můžete narazit na vrhací nože, sekyry, magické elixíry a dalších pár exemplářů. K tomu, abyste mohli využít jejich ničivý účinek, musíte mít ale k dispozici dost srdíček, která jsou ukryta v nepřátelích nebo v předmětech. Pokud jich máte dostatek, můžete vyvolat devastující účinek zbraně, kterou máte zrovna u sebe. Jestliže ovšem budete chtít doplnit zdraví (a to bude potřeba často), tak to není snadné. Musíte totiž najít kus žvance a to jde těžko. Občas narazíte na zeď nebo schody, které lze zničit a právě tady se nachází třeba lákavě vypadající pečené kuře.

Maria Renard

Pokud budete šikovní, můžete v Castlevanii: The Dracula X Chronicles získat jako další hratelnou postavou sličnou Marii Renard. Ta byla v roce 1792 zajata a s několika dalšími mladými ženami odtažena na Drákulův hrad. Richterovi se podařilo zachránit ji před kouzlem Shafta, přisluhovače krvelačného hraběte. Poté, co ji Richter zachrání, můžete s ní hrát. Na rozdíl od Richtera, který se spoléhá na bič, Maria využívá především magie. A právě ona se stane velmi důležitou osobou při poražení Drákuly, ale později také při záchraně Richtera, který se dostane pod vliv temných sil.

Graficky se hra relativně povedla. Přestože se pohybujete jen ve 2D, tak postavy, předměty, vše je vymodelováno v 3D. Soundtrack je seskládán velmi dobře, jsou zde spíše pochmurné melodie, které dobře podbarvují temnou atmosféru, kterou je hra protknutá. Po technické stránce se tedy nedá nic moc vyčítat, i když je pravda, že díky tomu, že postavy jsou poměrně malé, nejsou z nejdetailnějších a díky tomu hra získává staromilský vzhled.

Jestli se tedy chcete pustit do hraní Castlevania: Dracula X Chronicles, tak vám nezbude než se obrnit trpělivostí, protože toto je opravdu obtížný kousek, který vám dá zabrat. Přestože stojí na jednoduchých herních principech, tak se po vás bude chtít, abyste se plně soustředili a reagovali rychleji než profesionální hráč stolního tenisu. Pokud by se hra dala projít napoprvé (aniž bychom vás podceňovali, tak nemyslíme, že se to někomu povede), tak jste na konci za pár desítek minut, ale díky vysoké obtížnosti u ní klidně strávíte hodiny a hodiny. To jestli na to máte nervy, to už je na vás.