Attack on Pearl Harbor

Těšíte se na hardcore leteckou simulaci z 2. světové války? Pak čekejte dále. Vezmete-li však zavděk arkádovými letadélky, která nejsou bez kouzla, směle vkročtě do útrob naší recenze!

Ke snům všech herních vývojářů jistě patří prosadit svou hru na trh. Mnohým sice nezbývá než se přiklonit k nezištnosti a publikovat tituly zdarma na freewarové bázi – ovšem i to může být cesta k výrobě komerční. Skvělým důkazem tohoto jevu jsou krom několika dalších studií čeští 3D People. Ti si pěkně mákli na arkádové hříčce Plane Arcade, aniž by jejich snaha byla podepřena finančním ohodnocením. Hra se ale natolik povedla, že její tvůrci dostali nabídku na podobný titul, ale mnohem lepší a za peníze. Tak ve spolupráci s nezávislým košickým týmem, který za sebou v tu dobu měl již povedené RPG Kult, vznikl titul Air Conflicts. A letadla do třetice všeho dobrého: Attack on Pearl Harbor se může pyšnit nejen úderným názvem, ale zřejmě i největšími ambicemi, jaké 3D People kdy měli. Na AAA titul ale nemyslete, stále jde o budgetový kousek, který však není bez šancí.

Útok na Pearl Harbor si zde skutečně užijete, stejně jako spoustu dalšího z pacifické fronty 2. světové války, především pak její vzdušné části.

Jméno známé americké námořní základny v názvu hry jistě přiláká spoustu lidí se zájmem o tuto problematiku. Není to žádná mystifikace. Útok na Pearl Harbor si zde skutečně užijete, stejně jako spoustu dalšího z pacifické fronty 2. světové války, především pak její vzdušné části. Kdo by ale čekal reálně se chovající stroje s jemnými nuancemi mezi jednotlivými typy, sofistikované ovládání, komunikaci s řídící věží a další podobné výdobytky žánru simulátorů, musí si na další přírůstek do tohoto herním průmyslem zapomenutého výběhu ještě počkat (aspoň pár let). Attack on Pearl Harbor je totiž jednodušší než kdejaká pozemní střílečka, což piloti-veteráni se zkušenostmi z Falcona či Flankera nejspíš nevydýchají, na druhou stranu tu je potenciál zaujmout široké masy.

Žánr arkádových leteckých stříleček v poslední době naopak docela žije. Objevil ho i takový moloch, jakým je Ubisoft, který v něm vystavěl poměrně úspěšnou sérii Blazing Angels. Na konzolích je podobných titulů ještě mnohem více. Attack on Pearl Harbor evidentně pokračuje v této vytyčené linii – a nepřináší zhola nic nového. Pokud tak na něj pohlédnete analytickýma očima, zjistíte, že jde o zástupce nejprostšího typu her vůbec. Jenže i takové mají své publikum a mnohdy se mohou pyšnit krystalickou hratelností. Tak perfektní Attack on Pearl Harbor není, ale přesto v něm vězí vcelku slušná porce zábavy, byť cena by zasluhovala mnohem adekvátnější úroveň – 299 Kč, nikoliv 599 Kč, ale to nechme na peněžence každého hráče.

Attack on Pearl Harbor se snaží zaujmout především svou bezprostřední přístupností. Po několika sekundách naplněných vytvořením profilu a odklikáním povinných nabídek se ocitáte rovnou v nechvalně proslulém zálivu, útokem na nějž vtáhli Japonci Američany do 2. světové války. Zde si celou situaci můžete přehrát z pohledu obou mocností, přičemž hra si nečiní ambice být morálním soudcem ani jedné z nich. Právě nálet na Pearl Harbor celou hru z pohledu obou perspektiv startuje. Na každé straně narazíte na relativně dostatečnou porci misí, ačkoliv u titulu stěží strávíte tolik času jako u hardcore simulátoru. Navíc hra svou podstatou dosti znesnadňuje hraní v jednom kuse. Ať chce nebo nechce, zkrátka se po několika desítkách minut omrzí. Je to pochopitelně dáno jednoduchou výstavbou veškerých pravidel, bez jakékoliv hmatatelné snahy povznést zážitek nad bezduché pálení do nepřátelských letounů. Serious Sam ve vzduchu!

Navíc hra svou podstatou dosti znesnadňuje hraní v jednom kuse. Ať chce nebo nechce, zkrátka se po několika desítkách minut omrzí.

VIDEO

Od freewarového Plane Arcade odlišuje Attack on Pearl Harbor především snaha o profesionálnější podání ve všech směrech. Mise na sebe nejsou nalepené hala bala, ale vypráví, jak už je pro hru typické, nenápaditý příběh prostřednictvím komiksových předělů. Kresby sice můžeme pochválit, nicméně vyprávění vám nedá více než několik prospaných hodin dějepisu na střední škole. Bohužel ani snaha o komiksové vyznění, jež se ocitá v kontrastu s nikterak stylizovanou bitevní vřavou, není to pravé ořechové. Mnohem více zaujme v jistém smyslu nelineární vedení kampaní. Někdy budete postaveni před volbu, na jakou z nabízených misí se chcete v dalším běhu vrhnout. Není to rozhodnutí zcela zbytečné. V jedné variantě se například dostanete do stíhacích bitev nad japonskými ostrovy, zatímco v druhé se budete zaobírat bombardováním pozemních cílů. Vtip je v tom, že obě akce se odehrávají jakoby paralelně – a nelze být na dvou místech zároveň, což ústí v nutnost, pro zahrání si druhé varianty, rozjet kampaň od začátku a na rozcestí se vydat jinou cestou. Dobrý nápad, ale coby jediná motivace k nové hře (a jejímu dokončení) oproti ubíjející stereotypnosti neobstojí.

A to přesto, že jak už jsme řekli, není poletování a kosení vesměs nikterak inteligentních protivníků špatně provedeno – a dokáže tím pádem zabavit. K ovládání vám stačí pár tlačítek na klávesnici – po většinu času dokonce obstojíte jen s přidáváním a ubíráním náhonu motorů – a plně funkční dvoutlačítková myš. Nejenže je s ní možné (ba nutné) citlivě ovládat letadlo, ale samozřejmě jejím prostřednictvím obstaráte esenciální funkce ospravedlňující samou existenci tohoto titulu: pálení z kanónu a vysílání raket (bomb, torpéd). Dostávat se nepřátelským stíhačům a bombarderů do zad a z této pozice je umně likvidovat – to nepostrádá poetiku, obzvlášť berete-li to nebezpečně blízko zemskému povrchu. Hra se ovládá příjemně, nemá žádné valné chyby, ale po čase vám začne vadit ona ubíjející repetice stále stejných akcí. Pravda, mise jsou pokaždé smočeny v omáčce jiné barvy – nikoliv však příchuti. Nevytrhne to ani přísun nových letadel, která se v samotném boji zase tolik neliší.

Klady a zápory

Po určitou dobu zábava
Pár misí napínavých

Snadno se ohraje
Zvuky ve stylu šicího stroje

599 Kč
Český manuál

Grafika je na budgetový titul příjemně propracovaná, a to tím způsobem, že se na ní dobře dívá, ale jednotlivosti samy o sobě zrovna zázračné nejsou. To ale vůbec nevadí, vždyť si zahrajete i na dnes už hodně archaických strojích. Horší pocity máme ze zvuků, především těch motorových, jež jsou místy až nepříjemné.

Bohužel ani snaha o komiksové vyznění, jež se ocitá v kontrastu s nikterak stylizovanou bitevní vřavou, není to pravé ořechové.

Attack on Pearl Harbor tedy nelze charakterizovat jinak než jako zjednodušené polétání a postřílení na pacifické frontě 2. světové války. Téma to není kdovíjaké, ale zároveň ještě nejsme znechuceni z jeho neustálého omílání. Zábavu si tady po jistý čas užijete, ne že ne, nicméně hlubší kvality hledejte někde jinde. Sednout si k tomu na dvacet minut denně – proč ne? Ale trávit hraním tohoto titulu dlouhé maratóny? Určitě ne!