O hře jsme již na našich stránkách obšírněji hovořili, s blížícím se datem jejího uvedení do obchodů (8.února) se nyní můžeme podrobněji podívat na tuto zajímavou leteckou akci, mající za sebou bohatou a relativně úspěšnou minulost.
Především tolik, že počátky této série patří na coin-opy a první konzolový díl pro platformu PSX nesl název Air Combat, což může leckoho mírně zmást. Jenomže pak zde již máme epizody Ace Combat II, III a nyní IV, tady s podtitulem Distant Thunder. Oč tentokráte jde? Jste účastníky hrozivého válečného konfliktu 21.století, v němž sice stojíte na té správné straně barikády, ale nepřítel má prostě výrazně navrch. Pročež je celé vaše úsilí rozdělené do téměř dvou desítek po sobě jdoucích misí, v nichž takříkajíc pokaždé doslova taháte horké kaštany z ohně, neboť v nich musíte úspěšně projít sledem nesmírně důležitých akcí, majících klíčový vliv na celý průběh války. Vedle typického briefingu před každou z misí, zasvěcujícího vás do momentální situace a hlavně oněch klíčových úkolů, se pak nadějete i nesmírně zajímavého příběhové pozadí, sic nemajícího na váš postup ve hře vliv (a naopak), ale separátní běh událostí, líčených očima malého chlapce z okupovaného města s půvabnými
animovanými skicami a melancholickým hudebním doprovodem velice významně podkresluje atmosféru válečného běsnění. Jemuž bude v kokpitu skutečných bojových letounů současnosti vystavena právě vaše osoba.
Pro skalní fanoušky série se zde kupodivu až tak mnoho nezměnilo. Arkádová pravidla pro ovládání letounu a mechanismy zdejší akce jsou naprosto ve shodných intencích co v minulosti, což je trochu škoda, každopádně se tak přímo nabízí, že Namco příliš neriskovalo a sáhlo po osvědčené a hráči kladně přijaté herní koncepci.
Grafické a zvukové zpracování je výtečné. Letadla jsou velice podrobně vymodelována, krajina ubíhající pod vámi je jako živá, vodní hladina, na níž se odráží oslepující slunce jakbysmet. Škoda jen, že v té rychlosti to nebudete moci povětšinou nikdy plně docenit, o to více chuti však budete mít do opakovačky (Replay) každé mise, jíž posléze můžete shlédnout z pohledu několika kamer. K tomu stylový hudební doprovod, jehož orchestrální kulisa navozuje téměř filmový dojem a to nemluvím o častých rozhovorech jednotlivých pilotů v akci. Během mise jste totiž ve vzduchu jednak s malou letkou svých spolubojovníků (mrzí mne však nulová možnost nějaké cílené týmové spolupráce, jako že byste mohli
koordinovat vzájemný postup) a druhak na vás čeká silná opozice nepřátelských letounů, přičemž během častých dogfightů se vám rádio plní nejrůznějšími hláškami, spoludotvářejícími naprosto jedinečným způsobem celkovou atmosféru boje. Navrch budete po nějaké době velice známou veličinou, skutečným leteckým esem, na něhož si všichni budou dávat patřičně velký pozor. Pamatuji si například na situaci, kdy během sledování nepřítele tento dostal hlášku od svého kolegy, že je v nebezpečí a vzápětí se mě oba stroje snažili vzít do kleští. Je mi líto, ale nepřežil to ani jeden z nich. Možná i proto, že jste do akce vybaveni o poznání lépe než vaši oponenti, snáze se dostáváte z případných potíží (jako když vás někdo zaměří) a zejména více vydržíte. Standardní výbavou každého vašeho letadla pak je kulomet, který je naprosto k nepotřebě na dálku a v leteckých soubojích musíte být opravdu hodně zkušení, abyste s ním dokázali sundat nepřítele. Dále tu jsou různé naváděné rakety, jež tady odvádí doslova medvědí služby jak na pozemní tak na vzdušné cíle. Bomby jako je třeba Napalm, bomby mající neuvěřitelně destruktivní efekt širokého rozsahu – ne nepodobný kobercovým náletům - apod. Arzenál je skutečně bohatý a nesmírně různorodý. Pravda, v tomto výčtu sice nalezneme též pár alternativ, které nemají příliš velké opodstatnění kvůli svému špatnému využití (problematické zaměření cíle atp.), ale po skončení
hry si můžete jednotlivé mise vyzkoušet na přeskáčku a přijít na chuť i těmto zbraním. Kteréžto si, stejně jako nové stroje, postupně kupujete za peníze vydělané po úspěších v jednotlivých misích. Přes zbytečně nepřehlednou (nevyhovující barevné pozadí) obrazovku s nákupem/ prodejem letadel a zbraní se postupem času dostaneme k široké nabídce letecké techniky, přičemž mezi touto jsou v některých parametrech dosti významné rozdíly (manévrovatelnost, stabilita), což determinuje její použití v určitých typech misí. Jelikož tu máte v časovém limitu dosáhnout také nějakého předem stanoveného počtu bodů, bude důležitá i vaše herní strategie jakou pro to zvolíte a variant v tomto případě je – což je příjemné – hnedle několik. A pakliže vám snad nabízená letadla nebudou vyhovovat, zkuste následující. V každé z misí máte mít stranou dění ve vzduchu jeden stroj s nějakým leteckým esem (má své jméno), jehož sestřelem získáváte mimo jiné také potřebný bodík do konečného hodnocení, jež vám zaručí ve finále velice zajímavý bonus.
Je tu výběr ze tří pohledů na vaše snažení. Buďto za ocasem vašeho letounu, nebo z perspektivy první osoby a v posledku tu je efektní výhled z kokpitu stroje s prímovou možností rozhlížení se vůkol. Jenomže tato volba značně ztrácí na kráse díky skutečnosti, že vám v rozhledu citelně překážejí
konstrukční prvky vaší kabiny, škoda. HUD reprezentuje nezbytné aspekty jako výška, rychlost, stav munice a samozřejmě tu máme charakteristický zaměřovací terčík; při naváděných raketách se vám pak v dostatečné blízkosti od cíle vizuálně i zvukově zohlední "locknutí" daného subjektu, pročež zbývá jen stisknout "fire" a držet správnou stopu. Výbuchy sice vypadají moc pěkně, ale destrukce postrádají prvek realističnosti, stejně jako mnoho dalších herních aspektů hry, což jenom dokresluje ono zmiňované arkádové pojetí. Stejně jako v minulosti tu máte žádané grafické připomenutí jednotlivých objektů na obrazovce a to formou různobarevných terčíků informujících také o vzdálenosti od cíle, k němuž se blížíte. Ono to je tak lepší, protože navzdory stejné informaci na radaru je většina objektů v krajině tak titěrná, že byste je prostě jinak ztěží zaregistrovali.
Náplň jednotlivých misí se tedy od minula příliš nezměnila, stále je to o tom, abyste zlikvidovali všechny hlavní cíle a oponenty v lokacích, jež však jsou mimořádně rozsáhlé (v orientaci vám do značné míry vypomáhá právě radar, který má dva stupně zoomu a s jehož pomocí tak snadno odhalíte vaše postavení vůči nepřátelským jednotkám) a jejichž design je navzdory zaměření hry poměrně nápaditý. Střídají se noční a denní lety, počasí, přičemž tohle všechno působí na hráče velice příjemným a
veskrze pozitivním dojmem. Stejně jako multiplayer na rozdělené obrazovce (pohříchu jen s jediným dostupným pohledem na vaše aktivity), v němž bojujete proti kamarádovi a současně likvidujete protivníky v úsilí o co největší bodový zisk. Vzato kolem a dokola a s ohledem na nevelký počet těchto úrovní to zase není až tak významné pozitivum, ale jde rozhodně o další kolečko do soukolí hodin, jejichž tikot se fanouškům žánru bude hodně zamlouvat.
Jistě, můžu zde zmínit skutečnost, že navzdory poškození vašeho stroje tento stále vypadá stejně dobře. Že je snad i podivné, když si během mise "odskočíte" na rodnou letadlovou loď doplnit ekipáž v momentě rychlejším, než byste řekli "strč prst skrz krk". Když dokážete ve stále obtížnějších misích víceméně sami udolat neuvěřitelnou přesilu nepřátel. A možná v tomhle výčtu mohu připomenout i již zmiňovaný fakt, že je to od posledního dílu na PSX vlastně v úplně shodných herních nápadech. Nicméně relativně svobodnější výběr letadel a zbraní, znatelně vylepšená audiovizuální stránka produktu a v neposlední řadě skutečnost, že v tomto žánru prozatím nic extra zajímavého není, staví Ace Combat 4 do pozice hry, která by vám neměla uniknout.
Pravda. Třebaže v tomto žánru u mne dosud stále zůstává na prvním místě PSX titul Eagle One Harrier Attack (také s ohledem na skvělou manévrovatelnost Harrieru, díky němuž mohli býti mise mnohem nápaditější), zde recenzovaná čtvrtá kapitola populární letecké série od firmy Namco si stále drží tu pomyslnou laťku vysoké kvality.
| Ace Combat: Distant Thunder | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
