Před dvaceti lety přišel do kin film TRON s Jeffem Bridgesem v roli programátora/hackera, kterého zdigitalizuje autonomní umělá inteligence Master Control do počítače a vrhne ho doprostřed kybernetické arény - snaž se, programátore, stejně nepřežiješ. Bridgesovi pomáhá "hodný" program TRON v podání Bruce Boxleitnera (Babylon 5). Film byl odsouzen a kritika se mu vysmála, stejně jako Blade Runnerovi, ale po deseti letech v něm lidé našli zalíbení: virtuální prostor již nebyl tak nepředstavitelný. Samozřejmě, vizuální zpracování filmu bylo naivní a příliš pop-punkové, ale v podstatě se nelišilo od stejně naivního Matrixu. Hra Tron 2.0 se odehrává o dvacet let později, ale jistými prvky si udrží retrostyl původního filmu.
"Skoro všichni, kdo viděli film Tron a hráli stejnojmennou hru na herních automatech, se nějak dostali do herního průmyslu."
- producent Cliff Kamida
Spojení s filmem není v tomto případě zanedbatelné - pamatujete jméno Syd Mead? Návrhář 2010, Blade Runner, Vetřelce a samozřejmě TRONa vytvořil pro film charakteristické neonové uniformy personifikovaných programů, které připomínají povrchové svítící žíly. Dnes pětasedmdesátiletý Mead byl pro hru Tron 2.0 najmut a dotáhl do konce to, co mu rok 1982 nedovolil: plynulé pohyby svítivých žil nalepených na lidskou postavu. Příběh logicky dokončuje film Tron: návrháři digitalizace, Alanu Bradleymu, se konečně daří dopilovat přenos skutečného světa do virtuálního, ale přístroje se dostávají do rukou teroristické organizace s programem zničit vládu Spojených států. Teroristé využívají speciální digizované jednotky Data Wraiths, dnes bychom jim řekli "viry", a zde se musí vložit do děje syn Bradleyho, Alan, známý pod přezdívkou Jet. A tím také hráč. Čeká ho pobíhání po virtuálním světě a zápasy s nelegálními programy či se speciálně naprogramovými hlídacími psy. Boj o přežití je primární, ale důležitým je pro Jeta také ztracený kousek tajemného programu Mercury a komunikace s NPS - non-player softwary. Na několikavrstevném scénáři spolupracující Steve Engelhart od komiksového nakladatelství Marvel, by měl být zárukou dostatečně poutavých dějových zvratů.
"Syd Mead pracoval na dvou filmech, které nás hluboce ovlivnily."
Výpravnost hry neomezuje virtuální prostor na jeden počítač, ale střídá routery, soukromé počítače, internetové servery a třeba firewall - prý vypadá úžasně - s korespondující vizáží softwarových obyvatel. Všude se pohybujeme uvnitř nedefinovaného a neodhadnutelného prostoru, takže si návrháři mohli dovolit futuristický přístup ke geometrické grafice. Zdá se, jako by herní interiéry byly nakaženy černou barvou, ale při bližším pohledu uvidíme tam, kde není nic, hlubinu a pohyb na pokraji takové černoty může vyvolat závratě nebo naopak mrazení - jako z vesmíru. Vektorová stylizace postav a zbraní připomíná zlaté doby virtuální reality v System Shocku, vše je hranaté a jednoduše stínované - zkrátka pro opravdové fajnšmekry, pakliže se ještě uživatel Windows dá označit za "herního fajnšmekra" spíš než za "věčného patchovače".
"Myslím, že bitvy s disky budou velkou zábavou, zvlášť při využití obranných schopností disku anebo jeho ovládání v letu."
Dojde samozřejmě na závody světlocyklů na oblíbeném síťovém poli mainframeu a na souboje kultovní vrhacími disky - ty se dočkaly radikální přestavby. Jednak jsou jedinou dezintegrující zbraní, pak se v pokročilých fázích hry dají programovat na automatické bojové rutiny. Bumerangově se vracejí do ruky, to ano, ale co třeba navštívení nepřátel za rohem, jejich zničení a opětovný návrat k majiteli? Disk je také funkčním ramenním nebo klasickým štítem - v případě, že právě neničí nepřátele. Bez něj je Jet bezmocný. Další tři fidlátka odpovídají potřebám programových nepřátel a více než o specifické zbraně půjde o upgradovatelné destruktivní programy - takzvané "primitivní" zbraně: tyč, míč a síť, z nichž má každá několik verzí. Soft-ciety umožnila vytvořit originální nepřátele, například programy narušující databanku informací (inventář) nebo rozkládající podprogramy držící Jetův hlavní program pohromadě. Zdá se to šílené? Think Tron!
"S použitím LithTechu mi přijde, že hra vypadá jako stařičký Tron, ale zachovává moderní příchuť."
Návrhářské studio Monolith odstíní akční stránku hry lehkými RPG prvky - levelování Jeta má konkretizovat způsob hraní každého hráče, a to ve více jak třiceti misích (10 kampaní po třech až čtyřech misích). Engine využitý k zpracování virtuálního světa v základě odpovídá LithTech Tritonu, ovšem speciálně kvůli neonovým efektům byl upraven do verze LithTech Jupiter, do stejné, jaká bude použita v No One Lives Forever a potřebuje libovolnou verzi GeForce karty. Síťové hry se prý také dočkáme a to již brzy - ve speciálním demu hry. Samotný produkt očekávejme na jaře 2003. Dá se o hře Tron 2.0 uvažovat jako o pokračování filmu? Může být, praxe ukáže, až se nám dostane do mechanik plná hra.
