Fandové vesmírných simulátorů neprožívají zrovna nejšťastnější období. Za poslední dobu se objevil snad jen X3: Reunion, který ovšem nenaplnil naděje do něj vkládané a rozhodně se nestal novou modlou tohoto žánru. Naděje na vznik vytouženého Freelanceru 2 jsou po uzavření studia Digital Anvil naprosto minimální. Není divu, hráči od dob Elite, Privateeru, Wing Commanderu či X-Wingu hodně zpohodlněli a nemají zájem o hry, do nichž je zapotřebí pronikat dlouhé hodiny a věnovat jim celé měsíce. Nicméně čas od času se přesto nějaký ten hrobový výhonek objeví. Tentokrát se o něj stará německý Ascaron, dobře známý díky svým titulům Sacred a Port Royale.
Ale jak už to tak u hrdinů bývá, zaplete se do koloběhu událostí na všech frontách a nakonec zjistí, že jedině on může znovu nastolit vytoužený mír.
Thulové jsou typickou raubířskou rasou, která sice obývá především okrajové sektory galaxie, to jí ale nebrání v přepadání bezbranných transportů, což se nicméně děje teprve krátkou dobu, předtím se alieni drželi dohodnutého příměří. Nastíněný problém se dostane až do tzv. Velké rady (obdoba naší OSN), ovšem jak je podobným organizacím vlastní, všichni se do pohádají a počastují pečlivě
vybraným repertoárem nadávek, místo, aby se dobrali k nějakému rozhodnutí. Situace nakonec dojde tak daleko, že hrozí galaktická válka. A právě v tento moment vstupuje do příběhu hráč v kůži Kayrona Narcis, který původně touží pouze najít vraha svého otce. Ale jak už to tak u hrdinů bývá, zaplete se do koloběhu událostí na všech frontách a nakonec zjistí, že jedině on může znovu nastolit vytoužený mír.
Kayron se tak v bárce svého otce vydává na jedinečnou pouť, jež vás provede více jak čtyřmi sty slunečními systémy spojenými v jedno kompaktní univerzim. Teprve pak vám bude odhalena pravda. Zápletka nepůsobí úplně špatně, i když samozřejmě nese něco stereotypních prvků, ale ono je docela těžké napsat poutavý děj pro vesmírnou odyseu. Proto se tvůrci obrátili na autorku Claudii Kern, jež je známá především v Německu. Snažila se příběhu dodat jak humor, tak uvěřitelnost, v rámci čehož bychom se měli dočkat zhruba stovky narážek na Star Trek, Moby Dicka a další význačné kousky, což znalce dozajista potěší.
Pro tým kolem duchovního otce projektu, Daniela Dumonta, je hodně důležité provázání zápletky a samotných úkolů. Děj hraje v Darkstar One jednoduše prim a delší příběhové úseky budou rozkouskovány do jednotlivých misí, jako například v případě záhadné nepřátelské lodě: Kayron si na jednom z průzkumných letů všimne nápadných energických anomálií vycházejících z jednoho asteroidového pole. Ještě když nad tím uvažuje, spustí neznámé objekty střelbu, jíž nemůže vzdorovat. Musí se tak pokusit o útěk na domovskou základnu. Zde se dozví, že anomálie pochází z maskovaného křižníku Thulů, jenž se dá vypátrat pouze pomocí speciálního detektoru. Následuje série misí, kdy se Kayron pokouší získat právě tuto věcičku. Konečně se mu ji v jedné ze spektakulárních bitev podaří získat. Teď už stačí pomocí detektoru vystopovat a zničit maskovací generátory, což odkryje obří a veledůležitý křižník v celé jeho kráse. Následuje nerovný souboj.
Děj hraje v Darkstar One jednoduše prim a delší příběhové úseky budou rozkouskovány do jednotlivých misí.
V průběhu svého tažení narazíte na šest kompletně rozdílných stran, které se
neliší pouze vizuálně skrz zajímavé modely charakterů a ještě zajímavější design lodí, ale rovněž i technologiemi a způsobem boje. Kupříkladu Terrané rádi používají rychlé zbraně a soupeře se pokouší vymanévrovat. Mortokové zase spoléhají na své střílny vysílající projektily do všech směrů. Navrch mohou bleskurychle měnit směr letu. Raptory poznáte podle silných naváděných raket. Octové nedají dopustit na svůj frontální útok podporovaný různými drony. Arrackové se díky technologii prostorové deformace mohou bleskurychle přemístit z místa na místo. Thulové pak, jak už bylo zmíněno, disponují mocným maskováním, jehož generátory je třeba odpravit dříve, než začnete útočit na jejich lodě.
Zatímco se spolu s Kayronem čím dál tím více ponořujete do hlubin příběhu, máte pořád dostatek času zabývat se vylepšováním vlastního plavidla. To pohání zvláštní mimozemská technologie, jež funguje na bázi cenných artefaktů, jichž se samozřejmě musíte snažit získat co možná nejvíce. Těmito serepetičkami lze vylepšovat křídla, trup i pohon, a to hned několikaúrovňově. Darkstar One nabídne
zhruba sto takových vylepšení, přičemž na některé z nich narazíte ihned během plnění řadových úkolů, další jsou ukryty hodně pečlivě a své služby tak poskytnou jen náruživým průzkumníkům. Není jistě zapotřebí připomínat, které jsou hodnotnější. Abyste mohli artefakt užívat, musíte s ním zaletět na mateřskou loď a zde si ho nainstalovat.
Zatímco se spolu s Kayronem čím dál tím více ponořujete do hlubin příběhu, máte pořád dostatek času zabývat se vylepšováním vlastního plavidla.
Původně se nepočítalo s podporou joysticku, hra se měla ovládat výhradně přes klávesnici – nakonec se ale autoři umoudřili a dají hráčům na výběr. S joystickem si samozřejmě užijete mnohem lepšího pocitu, jelikož plavidlo se s ním ovládá mnohem přesněji. Co se týče ukládacích bodů, tak ty by měly být na všech stanicích a před velkými bitvami bude hra ukládat sama o sebe. Mezi jednotlivými savy by tak neměla být mezera větší pěti minut. Ačkoliv si ve hře zřejmě neužijeme tolik volnosti jako v legendárním Elite nebo třeba X3, protože příběh tentokrát stane v popředí, tak bychom se měli dočkat slušného ekonomického modelu s možností ho využít při obchodu.Vývojové práce již údajně finišují, v současné době se dodělává grafická stránka tak, aby odpovídala dnešním standardům. Nepůjde tak sice o nic kdovíjak úchvatného, ale pěkné pokoukání snad očekávat můžeme. Do Darkstar One rozhodně mohou fandové vesmírných simulátorů vkládat velké naděje. Jednak proto, že jim nic jiného nezbývá a jednak samozřejmě kvůli slibovaným kvalitám podepřeným solidními výkony Ascaronu v nedávné minulosti.
Index očekávání: 85%
